Turecko si většina lidí spojí s plážemi v Antalyi, ne s lyžemi. Jenže čtvrtina země leží výš než 1 200 metrů a nad Kayseri stojí skoro čtyřtisícová sopka, na jejíchž svazích jezdí lanovky do 3 346 metrů. Jízda lanovkou tu v sezoně 2025/26 stála 120 lir, tedy zhruba 53 korun. A z Prahy sem v zimě létá přímý charter.

Lyžování v Turecku má pět jmen, která stojí za řeč: Erciyes u Kayseri, Uludağ nad Bursou, Palandöken u Erzurumu, Kartalkaya v pohoří Köroğlu a Sarıkamış u Karsu. Jaké je tedy lyžování v Turecku a vyplatí se vůbec?

Proč jet lyžovat do Turecka a pro koho to není

Hlavní důvody jsou tři. Cena skipasu, která je i po zdražení zlomkem alpské. Výška: Erciyes a Palandöken lyžují nad 3 000 metry a sníh tam bývá suchý a sypký. A kombinace s cestou: týden pod sopkou Erciyes se dá proložit dnem v Kappadokii, víkend v Uludağu zase Istanbulem nebo Bursou. Nám se na tom nejvíc líbí právě tohle. Ráno sjezdovka, večer čaj, kebab a město, kde lyžaře nikdo nečeká.

Druhá strana mince: lyžování je v Turecku sport menšiny a tomu odpovídá i atmosféra. Na modrých tratích u spodních stanic se o víkendu tlačí sáňkaři, děti a lidé, kteří vidí sníh poprvé v životě. Červené a černé tratě nahoře bývají naopak skoro prázdné. Česká blogerka z webu cestujpolopate.cz po týdnu v Erciyes popisuje, že nejvyšší sjezdovky ve všední dny zůstávaly zavřené i za bezvětří a že vítr a mlha uzavírají horní lanovky častěji, než je člověk zvyklý z Alp. Kdo chce perfektní manšestr na stovkách kilometrů propojených tratí, bude zklamaný.

Kdo by sem jet neměl? Ten, kdo potřebuje večer après-ski s pivem u sjezdovky v každé chatě (alkohol se prodává hlavně v hotelech) a kdo nesnese, když něco nepojede podle plánu. Kdo tohle ví předem, může si užít lyžování, které je trochu dobrodružství. My bychom sem jeli s nastavením „pět dní lyží, dva dny Turecka“.

Sopka Erciyes (3 917 m) nad lyžařským střediskem u Kayseri. Sjezdovky začínají kousek nad 2 000 metry a stromy tu nerostou skoro žádné. Foto: Hmyr2021, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Kdy jet na lyže do Turecka

Sezona ve většině středisek začíná v polovině prosince. Erciyes se v zimě 2025/26 rozjelo 18. prosince, Sarıkamış 17. prosince a Palandöken už začátkem prosince. Uludağ prodává sezonní skipas s platností od 18. prosince do 31. března. Erciyes ani Palandöken přesný termín dopředu neslibují, otevírají podle sněhu a zprávy dávají na sociální sítě.

• Leden a únor jsou nejjistější. Ve vnitrozemí Anatolie je v té době pořádný mráz, v Erzurumu i hluboko pod nulou, a sníh drží.
• Březen má delší dny a víc slunce, jenže v nižších střediscích jako Uludağ nebo Kartalkaya už sníh na jaře rychle mizí. Palandöken v sezoně 2025/26 kvůli dobrým podmínkám prodloužil provoz do dubna.
• Turecké pololetní prázdniny (sömestr, zhruba od druhé poloviny ledna dva týdny) jsou nejplnějším obdobím. Hotely jsou dražší, sjezdovky přeplněné a Erciyes v té době pouští večerní lyžování každý den.

Víkendy jsou v každém tureckém středisku jiný svět než všední dny. Z Kayseri, Bursy, Istanbulu i Ankary se na hory sjíždějí tisíce lidí, často jen na sáňky a grilování. Pokud můžete, nechte si víkend na výlet a lyžujte od pondělí do pátku.

Jak se dostat z Prahy na turecké sjezdovky

Charterem přímo do Kayseri

Nejpohodlnější cesta vede přímo pod Erciyes. Čedok v zimě vypravuje z Prahy do Kayseri charterové lety, poprvé v sezoně 2023/24, v posledních sezonách s leteckou společností SunExpress, a to od poslední prosincové soboty přes celou zimu včetně jarních prázdnin. Let trvá necelé tři hodiny, z letiště v Kayseri je to do střediska asi půl hodiny. Zájezd obvykle obsahuje let, transfer, hotel s polopenzí, skipas (u některých hotelů 50 jízd, u jiných šestidenní) a přepravu lyží v jednom vaku do 15 kg. Samotnou letenku Čedok podle českých lyžařů prodával také, v předchozích sezonách za zhruba 7 500 Kč zpáteční.

Nabídka na zimu 2026/27 se postupně plní a rychle mizí: na leden 2027 se objevily termíny kolem 22 až 26 tisíc korun na osobu po slevě first minute, v sezoně 2025/26 šly last minute zájezdy do jednodušších hotelů i pod 12 tisíc. Aktuální termíny a ceny si ověřte přímo u cestovky.

Přes Istanbul a vnitrostátním letem

Ke všem ostatním střediskům se létá přes Istanbul. Z Prahy tam létá přímo Turkish Airlines (letiště Istanbul) a Pegasus (letiště Sabiha Gökçen), let trvá kolem dvou a půl hodiny. Z Istanbulu pak pokračují vnitrostátní lety do Kayseri, Erzurumu i Karsu, podle Erciyes A.Ş. jen do Kayseri jich je denně patnáct a letí se hodinu.

Do Erciyes jezdí z Kayseri i městské autobusy. O víkendech a během tureckých pololetních prázdnin vyjíždějí od zastávek Kale Önü v centru mezi 8.30 a 11.30, zpátky mezi 15.00 a 17.30. Ve všední dny se dá jet minibusem do Develi, který odjíždí z terminálu Yoğunburç každých 15 minut. V autobusech i minibusech se platí městskou kartou nebo platební kartou.

Autem a v zimě po Turecku

Půjčené auto dává smysl hlavně pro výlety do Kappadokie nebo když chcete bydlet ve městě. Na horské silnice počítejte se zimními pneumatikami a řetězy. Na cestě do Kartalkaye četníci (jandarma) při sněžení kontrolují výbavu a auto bez zimních pneumatik nebo řetězů vrátí. Při vjezdu do národního parku Uludağ se platí 225 TL za auto (asi 100 Kč), skipas tenhle poplatek nezahrnuje.

5 lyžařských středisek v Turecku: kam pro koho

Středisek je v Turecku přes čtyřicet, většina z nich jsou ale malé kopce pro místní. Pro lyžaře z Česka dává smysl pět níže. Údaje o tratích bereme z nezávislého měření skiresort.info, protože oficiální čísla středisek často počítají i volný terén a neupravované sjezdy.

1. Erciyes: sopka u Kayseri a jediné středisko s přímým letem z Prahy

Erciyes je dnes největší a nejmodernější turecké středisko. Leží na svazích vyhaslé sopky Erciyes (3 917 m), zhruba 25 km od Kayseri, a lanovky ho obsluhují ze čtyř nástupních míst kolem hory: Develi, Tekir, Hisarcık a Hacılar. Středisko stavěli podle jednoho projektu s rakouskými odborníky a technikou Doppelmayr, Leitner a TechnoAlpin. Provozovatel Kayseri Erciyes A.Ş. uvádí přes 100 km tratí, ve vlastním seznamu sjezdovek ale vypisuje 41 tratí o délce zhruba 65 km a nezávislé měření napočítá 55 km. Rozdělení podle provozovatele: 36 % modrých, 42 % červených a 22 % černých.

Lanovek je čtrnáct včetně dvou kabinkových (Tekir a Lifos z Hacılar), k tomu pět pohyblivých pásů pro začátečníky. Nejvýš vede sedačka Ottoman až do 3 346 metrů a odtud jde nejdelší sjezd, černá čtrnáctka, 4,2 km dolů do 2 268 metrů. Lanovky jezdí od 9 do 15 až 17 hodin podle lanovky (Ottoman jen 10–15). Pro začátečníky je nejlepší oblast Tekir a Develi s mírnými modrými tratěmi, kotva v Hisarcıku je v sezoně 2025/26 dokonce zdarma.

Večerní lyžování: každý pátek a sobotu, během tureckých pololetních prázdnin denně, na trati číslo 13 u brány Tekir do 20 hodin. Helma je v Erciyes povinná, a to pro všechny.

Svahy nad hranicí lesa jsou široké a otevřené a mezi sjezdovkami je hodně volného terénu. Nám se na Erciyes líbí hlavně ten pohled: ze sedačky vidíte bílou špičku sopky nad sebou a hluboko pod sebou rovinu kolem Kayseri. Za dobré viditelnosti prý z vrcholových partií dohlédnete daleko přes Anatolii. Na druhou stranu, vítr a mlha zavírají horní lanovky poměrně často a přejezd z jedné strany hory na druhou trvá podle českých lyžařů i 40 minut.

2. Palandöken: vysoko položené a nejnáročnější sjezdovky

Palandöken leží nad Erzurumem na východě Turecka a pro zdatné lyžaře je to nejzajímavější středisko v zemi. Sjezdovky začínají kolem 2 150 metrů a vedou až ke 3 140 metrům, nezávislé měření počítá 43 km tratí a šestnáct lanovek. Erzurum je jedno z nejchladnějších měst Turecka a suché vnitrozemské klima dává jemný prašan. Nejdelší sjezd má podle průvodců kolem 12 km a tisíc výškových metrů, černá Ejder na severním svahu patří k nejprudším tratím v Turecku.

Velkou modernizaci přinesla zimní univerziáda v roce 2011. Dnes areál provozuje městská společnost Ejder 3200 a pod tímhle jménem ho najdete i v cestovních katalozích. Ve stejném pohoří leží i menší a levnější areál Konaklı (Palandöken 2) s vlastním skipasem. Palandöken má i večerní lyžování na osvětlených tratích, rozpis dnů a hodin zveřejňuje středisko až v sezoně.

Hotely stojí přímo u spodních stanic a Erzurum je hned pod horou. Večer se tak dá sjet do města na cağ kebap, specialitu, kterou tu pečou na vodorovném rožni. Nám přijde Palandöken nejlepší volba pro toho, kdo chce v Turecku hlavně lyžovat a nevadí mu delší cesta.

3. Uludağ: nejstarší turecké středisko nad Bursou

Uludağ (2 543 m) je hora nad Bursou, čtvrtým největším tureckým městem, kousek od Marmarského moře. Lyžovalo se tu dřív než kdekoli jinde v Turecku a dodnes je to nejznámější středisko v zemi, kam jezdí i turecké celebrity. Celá oblast leží v národním parku z roku 1961, sjezdovky vedou lesy jedlí a borovic a podle provozovatele tu jezdí 24 lanovek a vleků na 43 tratích. Nezávislé měření napočítá 28 km mezi 1 781 a 2 322 metry.

Uludağ je spíš hotelové než lyžařské středisko. Velké hotely v Oteller Bölgesi mají vlastní vleky a půjčovny a prodávají pobyty se vším v ceně. Pro začátečníky jsou tu široké mírné svahy, zkušení lyžaři si najdou černé tratě a mezi stromy i kus volného terénu. Slabina je nadmořská výška: v teplé zimě tu sníh trpí víc než v Erciyes nebo Palandökenu a kvůli blízkosti Istanbulu jsou víkendy přeplněné.

Nahoru vede z Bursy kabinková lanovka Teleferik, asi 9 km dlouhá, ze stanice Teferrüç do hotelové zóny trvá jízda 25 až 30 minut a lanovka jezdí od 10 do 19 hodin. Zpáteční jízdenka stála v roce 2026 500 TL (asi 220 Kč) podle tarifu pro turecké občany, cenu pro cizince provozovatel na webu neuvádí. Skipas lanovku z Bursy nezahrnuje.

4. Sarıkamış: borové lesy a suchý sníh u arménské hranice

Sarıkamış je městečko v provincii Kars na severovýchodě Turecka, nedaleko hranic s Gruzií a Arménií. Lyžuje se na severních svazích hory Cıbıltepe mezi 2 130 a 2 632 metry, kolem sjezdovek rostou borové lesy. Tratí je kolem 21 km a pět lanovek, což zní skromně, ale všední dny tu bývají prázdné. Sníh je díky kontinentálnímu klimatu suchý a sypký, místní mu říkají „krystalický“. Najdete tu i běžecké tratě a sněžné skútry k pronájmu.

Cesta je dlouhá: přes Istanbul nebo Ankaru do Karsu a odtud asi 50 km autem. Romantici můžou jet vlakem Doğu Ekspresi z Ankary do Karsu, který jede zasněženou Anatolií přes den a noc a v zimě bývá dlouho dopředu vyprodaný. Sarıkamış bychom doporučili tomu, kdo chce spojit lyže s cestou po východním Turecku, třeba s Karsem a ruinami středověkého města Ani na arménské hranici.

5. Kartalkaya: hotely přímo u sjezdovky v pohoří Köroğlu

Kartalkaya leží v pohoří Köroğlu, asi 40 km od Bolu, zhruba v polovině cesty mezi Istanbulem a Ankarou. Je to malé středisko mezi 1 900 a 2 200 metry s 18,5 km tratí a devíti lanovkami a vleky, obklopené jehličnatým lesem. Nemá vesnici, jen několik velkých hotelů přímo u sjezdovek, které provozují i lanovky.

To má praktický háček: středisko je rozdělené na dvě části, Kartal a Dorukkaya, a skipas jedné neplatí na lanovkách druhé. Kdo bydlí v hotelu, má skipas obvykle v ceně pobytu jen pro „svou“ stranu. Pro rodiny s dětmi je to příjemné místo: z pokoje rovnou na lyže, žádné přejezdy. Pro zkušené lyžaře je Kartalkaya na týden malá.

Kartalkaya je v Turecku dodnes spojená s tragédií. V noci na 21. ledna 2025 tu vyhořel hotel Grand Kartal a zemřelo 78 lidí, mezi nimi desítky dětí. Vyšetřování ukázalo, že nefungoval požární hlásič, a soud v Bolu v říjnu 2025 poslal majitele hotelu a deset dalších lidí na doživotí. Ať jedete kamkoli, podívejte se v hotelu po únikových cestách, to platí nejen v Turecku.

Další střediska, o kterých uslyšíte

• Kartepe nad Izmitem je nejbližší středisko k Istanbulu, malé a nízké, s menší jistotou sněhu. Spíš na jeden den.
• Saklıkent v pohoří Taurus je asi hodinu a půl od Antalye. Jeho kouzlo je v kombinaci: na jaře dopoledne lyže, odpoledne moře. Lyžařsky je to ale malý kopec.
• Davraz u Isparty je další menší středisko, kam jezdí výlety z letovisek na riviéře.

Skipasy v Turecku: ceny v lirách a korunách

Každé středisko má jiného provozovatele a jiný systém. Erciyes prodává jízdy, Palandöken a Uludağ dny, v Kartalkaye platí skipas jen na jednu ze dvou stran hory. Níže jsou poslední známé ceny ze sezony 2025/26. Na zimu 2026/27 zatím ceník denních skipasů nezveřejnilo žádné z pěti středisek, Uludağ vydal jen sezonní permanentky. Kvůli inflaci počítejte s tím, že ceny v lirách porostou, v korunách se ale díky slábnoucí liře mění méně. Přepočet je orientační (100 TL ≈ 44 Kč).

Ceny Erciyes jsou z oficiálního ceníku Kayseri Erciyes A.Ş., Palandöken zveřejnil tarif přes místní média, Uludağ ho prodává přes uludagshop.com. Ceny pro Kartalkayu a Sarıkamış jsme našli jen u tureckých průvodců, berte je jako orientační.

Co je dobré vědět:

• Erciyes počítá jízdy, ne dny. Jízdy platí celou sezonu v libovolný den, ale nedají se přenést do další zimy a mezi dvěma průchody turniketem musí být pět minut, takže jeden skipas pro dva nepoužijete. Čeští lyžaři odhadují spotřebu na 12 až 15 jízd za den, na týden tedy zhruba 50 + 30 jízd. První nákup karty stojí 50 TL, náhrada ztracené 100 TL (jen s účtenkou se sériovým číslem).
• Děti: v Erciyes platí dětská cena do 12 let včetně, od 13 let už dospělá.
• Uludağ: denní a vícedenní skipasy jsou osobní a při sdílení je systém zablokuje. Jediné sdílitelné jsou bodové jízdenky (5 bodů 1 200 TL, 10 bodů 2 100 TL), které se hodí rodinám. Na večerní lyžování platí zvláštní lístek.
• Palandöken: karta stojí 200 TL a není v ceně skipasu. Sezonní permanentka stála 24 000 TL.
• Bez vrácení peněz: v Erciyes i Uludağu platí, že když kvůli větru nebo poruše zavřou lanovky, peníze nevracejí. V Erciyes aspoň nevyužité jízdy zůstanou na kartě na další den.

Kolik stojí týden lyžování v Turecku

Skipas je v Turecku ta levnější část. Víc vás bude stát letenka a hotel, protože ubytování přímo u sjezdovek je v Erciyes i Palandökenu hlavně ve čtyř- a pětihvězdičkových hotelech.

Pro představu: když si koupíte zájezd, zaplatíte navíc už jen půjčovnu, jídlo na sjezdovce a výlety. Jídlo a pití na horských chatách v Erciyes podle českých lyžařů stojí podobně jako v Itálii, levné je až dole ve městě. Kdo chce ušetřit, může bydlet v Kayseri a na hory jezdit autobusem nebo taxíkem, středisko k tomu výslovně vybízí a ve městě je podle něj 5 000 lůžek v hotelech.

Kde se ubytovat na lyžích v Turecku

Hotely jsme vybírali podle polohy u lanovek, všechny jsme dohledali na Bookingu.

Erciyes

• Megasaray Mount Erciyes: nový velký hotel (otevřený v prosinci 2023) se 106 pokoji, přístupem na lyžích až ke dveřím, dětským klubem a podle provozovatele jediným vyhřívaným venkovním bazénem v tureckém lyžařském hotelu. Plná penze plus.
• Radisson Blu Hotel, Mount Erciyes: hotel u brány Develi s přímým přístupem k lanovkám. Jeden z hotelů, se kterými pracují i české cestovky.

Další hotely u sjezdovek (Das 3917, Mirada del Lago, Kaf Otel u Hacılar a další) najdete přes vyhledávání ubytování v Erciyes. Levnější spaní ve městě: ubytování v Kayseri.

Palandöken

• Dedeman Palandoken Ski Lodge Hotel: hotel přímo v lyžařském středisku nad Erzurumem.
• Polat Palandöken: velký hotel u sjezdovek nad Erzurumem.

Další možnosti: ubytování v Palandökenu.

Uludağ

• Bof Hotels Uludağ Ski & Luxury Resort: hotel v hotelové zóně se vším v ceně (all inclusive), jak je v Uludağu zvykem.
• Trendlife Hotels Uludağ: další hotel s all inclusive v hotelové zóně.

Další hotely: ubytování v Uludağu.

Kartalkaya a Sarıkamış

• Dorukkaya Ski & Mountain Resort: hotel na straně Dorukkaya, skipas obvykle platí jen pro její lanovky.
• Kayi Snow Hotel: hotel v Sarıkamışi u lyžařského střediska.

Další nabídka: ubytování v Kartalkaye a ubytování v Sarıkamışi.

Lyže a k tomu Kappadokie, Istanbul nebo Bursa

Tohle je podle nás hlavní důvod, proč jet lyžovat právě do Turecka. Každé středisko má po ruce něco, co v Alpách nenajdete.

• Kappadokie z Erciyes: skalní města, podzemní města a kostely vytesané do tufu jsou od sjezdovek asi hodinu cesty. Oblast Göreme je na seznamu UNESCO a za dobrého počasí nad ní i v zimě startují horkovzdušné balony. Zasněžené skalní komíny jsou podle nás hezčí než letní. Na jeden den stačí auto nebo výlet z hotelu, na noc se dá zůstat v jeskynním hotelu: ubytování v Göreme.
• Kayseri: starověká Caesarea s citadelou, seldžuckými karavanseraji a mešitami. Hlavně ale jídlo: pastırma (sušené kořeněné hovězí), sucuk a malé mantı, turecké taštičky s jogurtem. Na jeden večer ideální.
• Bursa pod Uludağem: první hlavní město Osmanské říše, Zelená mešita, krytý bazar a termální lázně. Tady se narodil İskender kebap. Bursa i s vesnicí Cumalıkızık je od roku 2014 na seznamu UNESCO.
• Istanbul: přes něj stejně poletíte, tak si k lyžím přidejte dva dny navíc. Do Uludağu nebo Kartalkaye se z Istanbulu dá dojet autem nebo autobusem.
• Erzurum a Kars: seldžucké medresy s dvojitými minarety v Erzurumu, z Karsu výlet k ruinám středověkého arménského města Ani přímo na hranici.

Praktické informace: doklady, pojištění a pravidla na sjezdovce

Pas, vízum a pojištění

Do Turecka se jezdí jen s cestovním pasem, s občanským průkazem vás nepustí a generální konzulát v Istanbulu na to výslovně upozorňuje. Turistické vízum Češi nepotřebují pro pobyt do 90 dnů v rámci 180 dnů. Ministerstvo zahraničí doporučuje, aby pas platil ještě zhruba 150 dní od příjezdu, protože turecký výklad pravidla o šedesátidenní rezervě není jednoznačný (mzv.gov.cz).

Skipas v Turecku žádné pojištění nezahrnuje, Erciyes to v pravidlech píše výslovně a za úrazy mimo vyznačené tratě nenese žádnou odpovědnost. Cestovní pojištění se zimními sporty je proto nutnost, ne doplněk. Pokud plánujete volný terén, ověřte si, že pojistka kryje i jízdu mimo sjezdovky a záchranu z hor.

Pravidla a zvyklosti na sjezdovce

• Helma je v Erciyes povinná pro všechny, v ostatních střediscích ji důrazně doporučujeme.
• Volný terén jezdíte na vlastní riziko. Turecká střediska nemají lavinovou službu alpského typu, lavinový set a místní vůdce jsou pro freeride nutnost.
• Stav lanovek zveřejňuje Erciyes každé ráno na svém webu, zelená znamená otevřeno. Podle českých lyžařů je dobré se podívat před odjezdem z hotelu, údaje bývají aktuální kolem deváté.
• Alkohol na horských chatách většinou nečekejte, místo svařáku se pije čaj a salep, horký mléčný nápoj s orchidejovou moučkou. Pivo a víno dostanete hlavně v hotelech.
• Snowboardisté v Turecku často jezdí na sedačce s prknem v ruce, ne na noze. A o víkendu počítejte s tím, že pod horizontem někdo sedí a kouří.

Trocha historie

Hory v Turecku mají za sebou mnohem delší příběh než lyžování. Uludağ se ve starověku jmenoval Olympos, Mýsijský Olymp, a Řekové ho tak odlišovali od svého Olympu v Thesálii. Pod sopkou Erciyes, kterou Římané znali jako Argaeus, leželo město Caesarea, dnešní Kayseri, a hora se objevovala i na jeho mincích.

Lyžování v Turecku začalo nad Bursou a Uludağ zůstal po většinu 20. století hlavním tureckým střediskem, kam se jezdilo hlavně do velkých hotelů. Velký skok přišel až v posledních dvou desetiletích. Erzurum hostil v roce 2011 zimní univerziádu a kvůli ní vznikly moderní lanovky v Palandökenu a další tratě. Kayseri pak s pomocí rakouských firem přestavělo Erciyes z malého místního kopce na středisko s desítkami kilometrů tratí, jen technické zasněžování podle časopisu SNOW stálo kolem 50 milionů eur. Počet lidí, kteří v Turecku lyžují, se mezi lety 2004 a 2014 podle českých průvodců téměř zdvojnásobil.

Sarıkamış má temnější paměť. Na přelomu let 1914 a 1915 tu osmanská armáda v hlubokém sněhu a mrazu bojovala s ruskou a desítky tisíc vojáků nezahynuly v boji, ale zmrzly v horách. Bitva u Sarıkamışe patří k nejtragičtějším událostem turecké historie a lesy, ve kterých se dnes lyžuje, jsou pro Turky místem paměti.

Co bychom udělali jinak

Kdybychom jeli do Turecka na lyže poprvé, nesnažili bychom se vyjezdit všechny jízdy na kartě. V Erciyes svádí to, že máte zaplaceno padesát jízd a chcete je mít za sebou. Jenže nejlepší den toho týdne nejspíš nebude ten, kdy najezdíte nejvíc kilometrů. Bude to ten, kdy horní lanovky stojí kvůli větru a vy místo čekání v mlze sjedete do Kappadokie, projdete se mezi zasněženými skalními komíny a večer zapadnete do malé jídelny v Ürgüpu nebo Kayseri.

Zkoušeli bychom. Pastırmu z řeznictví v Kayseri, mantı místo hotelového švédského stolu, čaj ze sklenky na chatě místo kafe z automatu. Turecké jídlo je na horách jednodušší než ve městě, ale o to poctivější, a grilovací místa u spodních stanic, kde o víkendu celé rodiny pečou maso, jsou zážitek sám o sobě.

A nechali bychom si víkend volný. V sobotu se na Erciyes, Uludağ i do Kartalkaye sjede půl města, na sjezdovkách se sáňkuje a fotí. Místo boje o místo na sedačce bychom ten den strávili ve městě a na kopec vyrazili v pondělí ráno, kdy jsou nahoře prázdné tratě. A telefon? Ten klidně nechte v kapse, když nad vámi svítí bílá špička sopky. Stejně ji nevyfotíte tak, jak vypadá.

Časté otázky o lyžování v Turecku

Kam dál

• Lyžování v Gruzii: Gudauri a Svanetie, další levná lyžovačka s výpravou na Kavkaz.
• Lyžování v Itálii: Dolomity, Livigno a další střediska s cenami skipasů.
• Lyžování v Rakousku: když chcete jistotu sněhu a cestu autem.
• St. Moritz ve Švýcarsku: přesný opak Turecka, švýcarské lanovky i ceny.
• Hory v Česku: na víkendové lyžování bez letenky.