Přechod Nízkých Tater: hřebenovka na 3, 4 nebo 5 dní — etapy, chaty a mapa

Co obnáší přechod Nízkých Tater a pro koho vlastně je

Nízké Tatry jsou dlouhé pohoří. Od východu na západ měří přibližně 95 kilometrů a správa národního parku o nich mluví jako o hřebeni „téměř sto kilometrů dlouhém“. Přechod Nízkých Tater znamená, že tenhle hřeben projdete pěšky v celku, nebo aspoň jeho podstatnou část, a spíte cestou nahoře.

Osu drží červená značka, Cesta hrdinov SNP. Ta vede po hlavním hřebeni a je to celou dobu vaše hlavní vodítko. Pohoří přitom není jednolité. Sedlo Čertovica ho dělí na dvě části: východní Kráľovohoľské Tatry, které jsou travnaté, oblejší a osamělejší, a západní Ďumbierske Tatry, kde hřeben zvedne hlavu, zkamení a nabídne dvoutisícovky. Nejvyšší je Ďumbier s 2 043 metry a kousek od něj stojí Chopok s 2 024 metry.

Praktický rozdíl mezi těmi dvěma polovinami poznáte hned první den. Východní část je pohodlnější na nohy, ale prázdnější, a vodu i střechu si tam musíte plánovat dopředu. Západní část je efektnější a potkáte na ní víc lidí, protože se k ní dá pohodlněji dostat zdola, jenže právě tam se také nejrychleji zvedá počasí.

My na hřebenovky rádi vyrážíme s pocitem, že „to je jen chození“. U Nízkých Tater to ale neplatí. Není tu skoro žádný stín, celý den jdete po otevřeném hřebeni, a co člověk podcení nejvíc, je právě to: slunce dopoledne, vítr odpoledne a nemožnost před obojím kamkoliv utéct. Nahoře se počasí nemění za hodinu, ale za dvacet minut.

Pro koho je přechod vhodný

• Máte za sebou vícedenní túru s batohem. Ne nutně v Tatrách, ale někde, kde jste nesli spacák a jídlo.
• Ujdete den co den plnou etapu. Klíčové není, jestli zvládnete jeden dlouhý den, ale jestli zvládnete tři nebo pět takových po sobě.
• Umíte se otočit. Na hřebeni se ustupuje do sedel a dolů do dolin, a to je rozhodnutí, které musíte udělat včas.
• Zvládnete orientaci v mlze. Značení je dobré, ale travnatý hřeben v mlze umí být zrádnější než skála.

A co s dětmi?

Poctivá odpověď zní spíš ne. Celý přechod není dětská záležitost a nemá smysl to zdobit. Důvody jsou tři: etapy mají délku dospělého dne, mezi sedly se nedá zkrátit trasa ani přivolat odvoz a pravidlo o chůzi pouze za denního světla neodpouští žádné zdržení. Pokud jedete do Nízkých Tater s rodinou, dává mnohem větší smysl vybrat si jednodenní výlety a udělat si základnu v dolině. Tomu se věnujeme v samostatném článku o výletech v Nízkých Tatrách, kde najdete i trasy vhodné pro kratší nohy.

Kdy vyrazit na hřebenovku Nízkých Tater

Nejjistější okno je od července do půlky září. Sníh je z hřebene pryč, chaty jedou naplno a dny jsou dost dlouhé na to, aby se plná etapa vešla mezi východ a západ slunce. To není jen doporučení pro pohodlí. Návštěvní řád národního parku dovoluje pohyb od hodiny po východu slunce do hodiny před západem, takže v červnu a červenci máte reálně nejvíc prostoru.

Konec září a začátek října umí být na hřebeni nádherný, trávy zrezaví a je prázdno, jenže dny se krátí a první sníh přichází dřív, než čekáte. Kdo jde na podzim, měl by mít v plánu rezervu jednoho dne a čelovku, na kterou se dá spolehnout.

Od listopadu do dubna je to jiná disciplína a věnujeme se jí níž v sekci o zimním přechodu. A pozor na jednu věc, která zvládne zkazit i dobře připravenou cestu: na hřebeni nejsou zdroje vody, na které by se dalo spoléhat jako na samozřejmost. Vodu buď kupujete na chatách, nebo pro ni sestupujete do dolin, nebo si ji nesete.

Etapy: jak si přechod rozvrhnout na 3, 4 nebo 5 dní

Tady patří jedna upřímná poznámka dopředu. Kilometry ani časy jednotlivých etap vám neuvedeme jako tvrdá čísla. Zdroje se v nich rozcházejí podle toho, kudy přesně vede jejich varianta, kde začíná a kde končí, a odhad opsaný z cizího blogu je na vícedenní túře ta nejhorší věc, jakou si můžete vzít do batohu. Berte proto následující rozvržení jako kostru podle noclehů, ne jako itinerář s minutami. Konkrétní vzdálenosti si přeměřte na mapě podle své varianty.

Logika je jednoduchá: etapy se neurčují podle kilometrů, ale podle míst, kde se dá legálně a bezpečně přespat. Na hřebeni Nízkých Tater jsou to dvě horské chaty, tři útulny a osm vyhrazených míst pro bivak. Všechno ostatní je improvizace.

Odkud vyrazit a kterým směrem

Klasika je jít od východu na západ, tedy z Telgártu přes Kráľovu hoľu směrem k Donovalům. Má to tři důvody. Zaprvé se rozejdete v mírnějším terénu a do těžší skalnaté části Ďumbierskych Tater dorazíte až s nachozenýma nohama. Zadruhé máte během dne slunce spíš za zády než do očí. A zatřetí končíte v obydlenější oblasti, odkud se snáz odjíždí.

Opačný směr, tedy od Donoval na Kráľovu hoľu, dává smysl, když chcete mít nejhezčí část hned první den, nebo když jedete autem a řešíte, kde ho necháte. My bychom volili východ na západ, ale kdo má dopravu vyřešenou opačně, o nic zásadního nepřijde.

Rozvržení podle počtu dní

Třídenní varianta je nejoblíbenější a je za tím prostý důvod: obsahuje všechno, co si lidé s Nízkými Tatrami spojují. Dostanete se na Čertovici, druhý den jdete přes Ďumbier a Chopok a třetí den doklepete západní část k Donovalům. Nevýhoda je, že celou východní polovinu pohoří vynecháte, a přitom je to ta klidnější a v lecčem hezčí část.

Čtyřdenní varianta je rozumný střed. Začínáte v Telgártu, první den vystoupáte na Kráľovu hoľu a jdete po travnatém hřebeni, druhý den dorazíte k Čertovici, třetí den je královský přes Ďumbier a Chopok a čtvrtý den sestupujete na západě. Počítejte s tím, že třetí den bývá nejnáročnější, přestože nemusí být nejdelší.

Pětidenní varianta se od čtyřdenní liší hlavně tím, že si můžete dovolit počasí. Jeden den navíc znamená, že když se hřeben zavře do mlhy a přijde bouřka, nemusíte to tlačit. Na hřebeni bez úniku je to nejcennější položka celého plánu.

Kde spát: horské chaty, útulny a osm míst pro bivak

Nocleh je u přechodu Nízkých Tater důležitější než samotná trasa. Trasa je totiž daná červenou značkou, kdežto o tom, jestli přechod vyjde, rozhoduje, jestli máte kde složit hlavu. A na hřebeni je těch míst konečný, spočitatelný počet.

Chata generála M. R. Štefánika pod Ďumbierom

Nejdůležitější adresa celého přechodu. Stojí ve výšce 1 740 metrů kousek pod Ďumbierem, funguje celoročně a je to jediné místo, kde se dá v nejtěžší části hřebene spolehlivě přespat pod střechou. Kapacitu tvoří šest osmilůžkových pokojů, jeden dvoulůžkový pokoj a noclehárna s osmi matracemi, kam si berete vlastní spacák.

Zásadní věc, kterou hodně lidí podcení: rezervace je povinná a platí se k ní nevratný rezervační poplatek 15 eur na osobu. Rezervace se navíc drží jen do 20:00, pak propadá. Když máte etapu naplánovanou tak, že dorazíte za šera, nemáte rezervu na nic. Odhlašuje se do 9:00 ráno, snídaně se vydává v 7:00 a v 8:00. Ceny za noc se pohybují zhruba od 24 do 40 eur na osobu podle typu ubytování a členství v turistickém klubu, dvoulůžkový pokoj se počítá jako celek. Většina variant je se snídaní. Aktuální ceník i rezervační formulář najdete na chatamrs.sk.

Kamenná chata pod Chopkom

Druhá střecha na hřebeni a zároveň třetí nejvýše položená chata na Slovensku. Stojí ve výšce 1 985 metrů hned pod Chopkom a je otevřená celoročně, s občasnými údržbovými přestávkami. Spí se na společné noclehárně, je tu ústřední topení, krb i jídlo. WiFi tam není a chata to o sobě sama píše, takže s tím počítejte, když si chcete ráno stáhnout předpověď.

Rezervuje se přes webový systém, kde je vidět aktuální obsazenost. Ceny neuvádíme, protože se nám je nepodařilo ověřit, ceníková stránka nefungovala. Ověřte si je přímo na kamennachata.sk.

Útulny na hřebeni

Kromě dvou chat jsou na hlavním hřebeni útulny Andrejcová, Ramža a Ďurková. Jsou to jednoduché objekty bez obsluhy, kde se nerezervuje a kde platí nepsané pravidlo, že místo se dělí a nikdo se nevyhání ven. Návštěvní řád národního parku je vyjmenovává jako místa, u kterých je povolené přenocování.

Kapacitu, provozní režim ani vybavení útulen neuvádíme, protože se je nepodařilo ověřit z oficiálního zdroje, a u míst, kde spíte, je odhad nebezpečná věc. Plánujte tak, jako by útulna mohla být plná, a mějte s sebou variantu na spaní venku.

Osm oficiálně vyhrazených míst pro bivak

Tohle je informace, kvůli které stojí za to číst návštěvní řád, a která zároveň drží celý přechod pohromadě. Táboření, stanování a bivakování je v Národním parku Nízke Tatry mimo vyhrazená místa zakázané. Vyhrazených míst pro jednorázové přenocování je ale osm a leží přesně tam, kde je turista na vícedenním přechodu potřebuje:

• Predné sedlo (modrá značka 2610)
• Sedlo Andrejcová u útulny (červená značka 0801)
• Sedlo Priehyba (červená 0801)
• Sedlo Ramža u útulny (červená 0801)
• Sedlo Čertovica, a to pod chatou horské záchranné služby nebo za motorestem
• Ďurková při naplnění kapacity útulny (modrá 2639, zelená 5609)
• Osada Magurka u turistické chaty na Panskej lúke
• Hiadeľské sedlo (červená 0801)

Všimněte si dvou věcí. Za prvé, šest z osmi míst leží přímo na červené hřebenovce nebo těsně u ní. Za druhé, u Ďurkové je povolení navázané na to, že je útulna plná, takže to není náhradní kemp podle nálady. A stejně jako všude v národním parku platí, že oheň se smí rozdělávat jen ve vymezených prostorech chat a na vyhrazených tábořištích, jinak vařič a nic víc.

Ve srovnání se sousedními Vysokými Tatrami je to mimochodem docela luxus. Tam existuje jediné povolené místo na táboření v celém parku, a ještě jen v rámci horolezecké nebo skialpinistické akce. Právě proto se v Nízkých Tatrách dá přechod postavit i bez rezervací na chatách.

Medvědi na hřebeni: co s tím

Nízké Tatry jsou medvědí území a nemá smysl to obcházet. Setkání není jisté ani zdaleka, ale je možné, a na vícedenním přechodu spíte v terénu, takže se vás to týká víc než na jednodenní túře.

Nejdřív dvě věci, které tvrdit nebudeme. Neuvádíme počty medvědů ani žádná čísla o odstřelu, protože se nám je nepodařilo ověřit z oficiálního zdroje. A netvrdíme nic o tom, jestli na Slovensku zrovna platí nějaký mimořádný právní režim kvůli medvědům, ani že platí, ani že skončil. Aktuální stav si před cestou ověřte na stránkách slovenského ministerstva vnitra a ministerstva životního prostředí, protože se to mění a v článku by to zestárlo dřív, než ho dočtete.

Co ale platí bez ohledu na aktuální situaci, je chování na trase:

• Dělejte hluk, ale rozumně. Medvěd chce potkat člověka ještě míň než člověk jeho. Normální hovor při chůzi stačí, na hřebeni ho vítr snadno spolkne, takže v mlze a ve větru mluvte nahlas.
• Jídlo nikdy nenechávejte u stanu. Zabalte ho vzduchotěsně a odložte stranou od místa, kde spíte. To samé platí pro odpadky, zubní pastu a všechno, co voní.
• Nechoďte za šera a v noci. Ostatně to ani nesmíte, návštěvní řád povoluje pohyb jen za denního světla. Právě šero je doba, kdy je zvěř nejaktivnější.
• Když medvěda uvidíte z dálky, obloukem ho obejděte. Nikdy se k němu nepřibližujte kvůli fotce a nikdy se nedostávejte mezi medvědici a mláďata.
• Neutíkejte. Couvejte pomalu, čelem k němu, mluvte klidným hlasem a nechte mu volnou únikovou cestu.
• Nespěte u odpadkových košů ani u zbytků jídla v okolí chat a útulen. Zní to samozřejmě, ale právě tam se zvířata naučila chodit.

Prakticky vzato je největší rozdíl v tom, kde spíte. Kdo jde po chatách, řeší medvědy hlavně cestou. Kdo bivakuje na vyhrazených místech, musí mít v hlavě systém na jídlo. Podobná pravidla mimochodem popisujeme i v článku o medvědech v Malé Fatře, logika chování je v obou pohořích stejná.

Uzávěry chodníků v NAPANT: co je opravdu zavřené

Tady se česky psané články pletou nejčastěji, takže to napíšeme přesně. V Nízkých Tatrách neexistuje plošná sezónní uzávěra hřebene. Není to Malá Fatra ani Vysoké Tatry, kde se na jaře zavírá celá řada chodníků. Hlavní hřeben, po kterém vede červená značka 0801, sezónní uzávěru nemá a projít se dá celoročně.

Návštěvní řád Národního parku Nízke Tatry uzavírá jen následující úseky:

Ta poslední položka stojí za vysvětlení, protože se často cituje špatně. Nezavírá se chodník na Ďumbier, zavírá se zimní varianta vedená po tyčích. Ta se smí používat jen tehdy, když leží aspoň patnáct centimetrů souvislého sněhu. V létě si tedy tyčovou zkratku vzít nemůžete a jdete normální letní trasou.

Kromě uzávěr platí v národním parku další pravidla, která přímo ovlivňují plánování přechodu:

• Chodí se jen po značených trasách a naučných chodnících, zkratky přes hřeben nejsou povolené.
• Jen za denního světla, od hodiny po východu do hodiny před západem slunce.
• Psa jen na vodítku a zároveň s náhubkem. Není to „nebo“, řád vyžaduje obojí.
• Sběr rostlin, jejich částí i plodů je zakázaný, takže žádné borůvky cestou.
• Stavění kamenných mužíků a přemisťování kamenů je zakázané.
• Autem jen po silnicích a na parkoviště, vjezd na lesní a polní cesty je zakázaný i tam, kde nestojí značka.

Zimní přechod a skialp

Zimní přechod Nízkých Tater je krásná věc a zároveň úplně jiná disciplína než letní hřebenovka. Nejde o to, že by byla trasa zavřená, protože zavřená není. Jde o to, že vám ubude denní světlo, přibude vítr, hřeben se změní na zledovatělou pláň a orientace v mlze nad pásmem lesa je bez zkušeností a bez navigace vážný problém.

Co byste měli mít, než na zimní přechod vůbec pomyslíte: mačky a cepín a schopnost je použít, lavinovou výbavu a školení, zkušenost s vícedenním pobytem v mrazu a rezervu v plánu. Obě hřebenové chaty jsou celoročně otevřené, což zimní přechod hodně zjednodušuje, ale rezervaci potřebujete stejně jako v létě a i v zimě platí, že rezervace na Chatě M. R. Štefánika se drží jen do 20:00. V zimě je to o dost dřív, než čekáte, protože se v té době už dávno stmívá.

Zimní tyčové značení mezi Chatou M. R. Štefánika a Ďumbierem je právě na tuhle sezónu. Použít ho smíte jen tehdy, když leží alespoň patnáct centimetrů souvislého sněhu, jinak je tenhle úsek uzavřený a jdete letní trasou.

Skialpinismus v Nízkých Tatrách

Skialp má v národním parku vlastní režim a je dobré ho znát dopředu, protože se často porušuje z neznalosti. Skialpinismus je povolen jen ve vyhrazených areálech a jen v období od 15. prosince do 30. dubna, a to opět jen od hodiny po východu do hodiny před západem slunce.

Vyhrazené areály jsou dva: Chopok (v úseku od Zadné vody přes sedlo Poľany, Dereše, Oblaz, Trangošku a Halašovu jamu k Chatě M. R. Štefánika, Ďumbieru, Krúpovej holi a Širokej doline) a Kráľova hoľa. Zásadní výjimka: vyhrazení neplatí ve chvíli, kdy horská záchranná služba vyhlásí lavinové nebezpečí třetího, čtvrtého nebo pátého stupně. Tehdy se nejede nikde.

Prakticky to znamená, že skialpový přechod celého hřebene v podobě, v jaké ho jdete v létě, není jen otázka kondice a počasí. Je to i otázka toho, kudy se vůbec smí. Trasu si tedy stavte podle vyhrazených areálů, ne podle letní mapy.

Co si vzít na vícedenní hřebenovku

Batoh na přechod Nízkých Tater se od běžné vícedenní túry liší třemi věcmi: nemáte kde doplňovat vodu, nemáte kam se schovat před sluncem a větrem a musíte být připraveni spát venku, i když jdete po chatách.

• Voda a rezerva na ni. Počítejte minimálně se dvěma litry na osobu a den, v horkém létě víc. Pokud sestupujete k vodě do dolin, hodí se cestovní filtr na vodu.
• Ochrana proti slunci. Na holém hřebeni jste na slunci celý den. Kšiltovka nebo klobouk, brýle, opalovací krém s vysokým faktorem a dlouhý rukáv.
• Nepromokavá bunda a vítr. Nejde jen o déšť. Na hřebeni se dá i v létě rychle prochladnout, protože vítr nemá co brzdit.
• Spacák a karimatka, i když máte rezervaci na chatě. Na noclehárnách se spí ve vlastním a při bivaku se bez toho neobejdete.
• Čelovka s nabitou baterií. Ne kvůli chození v noci, to se nesmí, ale kvůli táboru a nouzovým situacím.
• Mapa v telefonu i offline, powerbanka a záložní plán navigace. V mlze na travnatém hřebeni to není luxus.
• Lékárnička s náplastmi na puchýře. Puchýř třetí den rozhodne o zbytku přechodu spolehlivěji než počasí.
• Hotovost v eurech. Na horských chatách a v útulnách se na terminál spoléhat nedá.
• Vařič a jídlo na všechny dny, na kterých nemáte jistou stravu na chatě. S doplňováním zásob přímo na hřebeni nepočítejte, kromě chat je nejjistější sestup do obce pod hřebenem.

Kompletní přehled toho, co balíme na delší cesty, máme v článku seznam na dovolenou. Pro hřebenovku z něj škrtněte půlku a přidejte vodu.

Mapa přechodu a orientační body

Přechod Nízkých Tater se dá na mapě popsat jednou větou: držte se červené značky číslo 0801, Cesty hrdinov SNP. Všechno ostatní jsou odbočky, sestupy a nástupy. Pro plánování si na mapě vyznačte tyhle body, protože z nich se skládá celá kostra:

• Telgárt a Kráľova hoľa na východním konci, nejběžnější start.
• Sedlo Priehyba, útulna Andrejcová, sedlo Ramža ve východní části, tedy tři z osmi vyhrazených míst na přenocování v řadě za sebou.
• Sedlo Čertovica, dělící bod pohoří a zároveň nejlepší místo pro doplnění zásob i pro ukončení nebo zahájení kratší varianty.
• Ďumbier jako nejvyšší bod trasy a Chata M. R. Štefánika pod ním.
• Chopok a Kamenná chata, poslední jistá střecha na hřebeni.
• Ďurková a Hiadeľské sedlo v západní části, další dvě povolená místa na nocleh.
• Donovaly jako obvyklý konec s dopravním spojením.

Do papírové mapy nebo do aplikace si k těmhle bodům dopište dvě věci: u každého sedla nejbližší sestupovou značku dolů a u každého noclehu čas, kdy tam musíte nejpozději dorazit. Ten druhý údaj je důležitější, než to vypadá. Pravidlo o chůzi jen za denního světla plus rezervace držená do 20:00 dohromady znamenají, že etapa se neplánuje na kilometry, ale na hodinu příchodu.

Kam dál

Chystáte se na Slovensko a nechcete jen jednu hřebenovku? Tyhle články na sebe hezky navazují:

• Hřebenovka Malé Fatry a hřebenovka Velké Fatry jsou kratší a dají se použít jako trénink na Nízké Tatry.
• Medvědi v Malé Fatře rozebírají chování v medvědím terénu podrobněji.
• Turistika ve Velké Fatře se hodí, když chcete den navíc mimo hřeben.
• Co vidět na Slovensku pomůže dopnout program kolem přechodu.
• Ubytování v Malé Fatře pro noc před cestou nebo po ní.
• Polské Tatry, pokud vás láká přejet přes hranici a porovnat.

Samostatně chystáme také texty o nejhezčích místech v Nízkých Tatrách a o jednodenních výletech v Nízkých i Vysokých Tatrách. Tady jsme se schválně drželi jen přechodu.

Časté dotazy