Valbona Valley: údolí, túry a jak se do albánských Alp dostat

Valbona Valley je druhá polovina Albánských Alp a v mnoha ohledech jejich příjemnější půlka. Zatímco Theth je sevřená vesnice v kotli pod skalami, údolí Valbony je široké, světlé a pastevecké: bílé kamenité řečiště, seníky na loukách a penziony roztroušené podél cesty až k poslední osadě, za kterou už asfalt nepokračuje.

Většina lidí sem přijede jako na jednu etapu známého okruhu, přespí a ráno odchází přes sedlo do Thethu. Podle nás je to škoda. Údolí Valbony má boční doliny, do kterých se za celý den nedostane nikdo kromě pastevců, a je to místo, kde se dá zůstat tři dny a pořád mít kam jít.

Co je Valbona Valley a jak je uspořádaná

Údolí vyhloubil ledovec, a je to na něm vidět: má ploché dno a strmé boky, klasické písmeno U. Protéká jím řeka Valbona, největší tok Albánských Alp, který pramení z krasových zdrojů pod Maja e Jezercës. Zvláštnost řeky je, že velkou část roku teče jen v části koryta nebo pod povrchem štěrku, takže místo divoké vody uvidíte široké bílé řečiště. Po jarním tání to ale vypadá úplně jinak.

Ochranu údolí zavedla vláda v roce 1996, kdy vznikl národní park Lugina e Valbonës o rozloze 80 kilometrů čtverečních. Od 26. ledna 2022 je součástí většího celku, parku Albánské Alpy, který spojil Valbonu, Theth a přísnou rezervaci Gashi. V praxi se pro návštěvníka nezměnilo nic: vstupné se neplatí, značky zůstaly a penziony fungují dál.

Lesy pokrývají zhruba devět desetin plochy parku, převládají buk, borovice a dub, a je to jedna z mála oblastí v Albánii, kde roste i smrk ztepilý. Žijí tu medvěd hnědý, vlk, rys, srnec, kamzík i koza bezoárová. Řeka Gashi ve východní části parku je součástí pralesů zapsaných na seznam UNESCO.

V údolí jsou čtyři osady: Dragobi nejníž u vstupu, Valbonë jako hlavní obec uprostřed, Rrogam (psané taky Rragam) jako poslední vesnice nahoře a Çerem stranou v bočním údolí. Dohromady tady žije jen pár set lidí a většina se živí buď dobytkem, nebo turisty.

Jak se do údolí Valbona Valley dostat

Rychlá cesta neexistuje, a to je součást věci. Jsou tři varianty a liší se hlavně tím, kolik z nich je zážitek a kolik jen přesun.

1. Přes jezero Komani (klasika). Ráno minivanem ze Skadaru k přístavišti Koman, v devět trajektem dvě a půl hodiny soutěskou do Fierzë a odtud minibusem nahoru do Valbony. Minibusy čekají přímo v přístavišti a jezdí ve 12:00 a v 16:00 za zhruba 8 € (asi 195 Kč). Celá cesta zabere den, ale je to nejhezčí doprava v Albánii. Podrobnosti k lodím, cenám a časům máme v článku o jezeře Komani.

2. Po silnici přes Bajram Curri. Bajram Curri je okresní město asi pětadvacet až třicet kilometrů od Valbony a zároveň nejbližší místo s bankomatem. Minibus do údolí odsud vyjíždí obvykle ve 14:30, zpátky z Valbony v 7:00 ráno, a k tomu se dá domluvit taxi. Tahle varianta vynechá trajekt, takže se hodí spíš na cestu zpět nebo když časy lodí nesedí. Je to ale jediný spoj za den, proto si ho nechte den předem potvrdit ubytováním.

3. Z Tirany přes Kukës a Kosovo. Nejrychlejší silniční cesta vede po dálnici na Kukës, přes kosovskou Gjakovu a hraniční přechod Qafa e Morinës. Kdo nechce přes Kosovo, může v Kukësu odbočit na úzkou silnici přes Krumë, je to kratší, ale trvá to déle. Berte s sebou doklady, hranice se překračuje dvakrát. Bez auta se tudy dá jet autobusem, jezdí zhruba pětkrát denně, stojí kolem 1 000 leků (asi 260 Kč) a cesta trvá něco přes čtyři hodiny; mezi Gjakovou a Bajram Curri na něj navazují místní minibusy.

Vlastním autem. Auto se dá přes jezero Komani převézt, ale platí se podle půdorysu a v létě je kapacita omezená. Ve Valboně vám navíc bude jen stát, protože asfalt i linkový minibus končí u horského hotelu Fusha e Gjesë a dál do Rrogamu vede jen cesta pro terénní vozy. Když půjdete přechodem do Thethu, vrátíte se úplně jinam. Podle nás má auto smysl jen tehdy, když pokračujete dál do Kosova.

Co ve Valbona Valley vidět

Hlavní atrakce je samo údolí, ale pár konkrétních míst stojí za zajížďku.

• Kaňon Shoshan (Kanioni i Shoshanit) je to první, co uvidíte při příjezdu od Bajram Curri. Hluboce zaříznutá soutěska, kterou protéká tyrkysová voda, a od parkoviště u mostu se dá sejít až k řece. V horkém létě je to nejlepší místo na koupání v celé oblasti.
• Jezero Xhema (Liqeni i Xhemës) leží asi tři kilometry od vesnice Valbonë po proudu řeky, uprostřed lesa mezi balvany. Je malé, ale má nezvykle zelenomodrou barvu. Cestou míjíte starý mlýn, ke kterému vede úzká lávka přes řeku, a kousek nad ním je hezké místo na koupání.
• Valbonský vodopád (Ujëvara e Valbonës) najdete kousek za osadou Rrogam, tedy až úplně nahoře v údolí. Z konce asfaltu je to po cestě vedoucí většinou vyschlým řečištěm něco přes tři kilometry.
• Dragobiská jeskyně (Shpella e Dragobisë) na jižní straně údolí má pro Albánce hlavně symbolický význam. V roce 1925 se v ní ukryl Bajram Curri, bývalý velitel albánské armády, a než aby padl do zajetí, zvolil sebevraždu. Město pod údolím nese jeho jméno.
• Çerem a Kukaj jsou horské osady v bočních údolích, kam se dostanete pěšky nebo terénním autem. Obě jsou výborná výchozí místa pro celodenní túry a obě mají penzion, kde se dá přespat, když chcete být opravdu daleko.
• Hadí louky (Livadhet e Gjarpërit) jsou pastviny na terase kolem 1 200 metrů, odkud vidíte údolí po celé délce. Vede sem šestikilometrová cesta jen pro terénní vozy a majitelé tamního penzionu klienty obvykle za poplatek vyzvedávají dole u silnice. Luxus nečekejte, zato pohostinnost, jídlo z vlastního a ticho. Kdo nechce chodit, může si tady půjčit koně a vyjet po okolních pastvinách.

Túry z Valbona Valley: co si vybrat podle sil

Tohle je hlavní důvod, proč se ve Valboně vyplatí zůstat víc než jednu noc. Na rozdíl od přechodu do Thethu jsou tyhle trasy okružní nebo tam a zpět, takže se večer vracíte do stejného penzionu a nemusíte řešit zavazadla.

Čísla jsou orientační a pocházejí z české databáze tras pro Albánské Alpy. Ve skutečnosti se liší podle toho, kde přesně začnete, protože údolní cesta je dlouhá a leccos se dá ujet.

Kromě toho je Valbona jednou z etap dálkové trasy Peaks of the Balkans, okruhu přes Albánii, Kosovo a Černou Horu. Ta se chodí zhruba deset dní a na přeshraniční úseky je potřeba povolení, které se vyřizuje předem. Pokud plánujete jen túry uvnitř Albánie, povolení nepotřebujete.

Přechod do Thethu: co si rozmyslet ještě ve Valboně

Přes Valbonské sedlo (Qafa e Valbonës) vede jediné přímé spojení s údolím Thethu, protože silnice mezi údolími neexistuje. Je to zhruba 15 kilometrů, šest až osm hodin a sedlo leží kolem 1 795 metrů.

Z valbonské strany je výstup mírnější, protože dno údolí je výš, a nastoupáte asi 800 metrů místo tisícovky. Značená cesta ale začíná až nahoře u Rrogamu, takže se obvykle bere ranní džíp k nástupu, aby vám dvě hodiny nesežrala chůze po údolní cestě. Domlouvá se večer předem a stojí kolem 25 € (asi 605 Kč) za vůz. Penziony také běžně zařídí převoz zavazadel do Thethu, takže jdete s denním batohem.

Popis trasy krok za krokem, značení, výběr směru, sezonu i logistiku najdete v článku o národním parku Theth.

Kde ve Valboně spát

Ubytování v údolí jsou prakticky jen rodinné guesthousy (bujtina), roztažené podél cesty od vesnice Valbonë nahoru k Rrogamu. Pokoje jsou jednoduché, obvykle obložené dřevem, a model je skoro vždycky polopenze: postel, domácí večeře a snídaně. Vaří se z toho, co je po ruce, takže horský sýr, čerstvý chleba, zelenina ze zahrady a dušené maso. Počítejte zhruba s 2 500 až 4 000 leky (asi 650 až 1 040 Kč) na osobu a noc, v červenci a srpnu u horní hranice.

Podle čeho vybírat. Poloha v údolí rozhoduje o celém pobytu víc než vybavení pokoje.

• Vesnice Valbonë je střed dění. Nejvíc možností, restaurace, škola, autobus. Dobrá volba, když chcete mít kam večer zajít a nechcete řešit dopravu.
• Rrogam nahoře je poslední osada před výstupem do sedla. Když jdete ráno přechod, ušetří vám to dvě hodiny chůze po údolní cestě. Nabídka je ale minimální a večer tam není nic než hory.
• Dragobi dole u vstupu do údolí je klidnější a hotelovější varianta, hodí se, když přijíždíte autem a nechcete nahoru.
• Çerem a Kukaj jsou pro ty, kdo chtějí být opravdu mimo. Dostanete se tam pěšky nebo terénním autem a je to spíš zážitek než ubytování.

Na co se ptát při rezervaci. Jestli umí ranní snídani před odchodem na přechod, balíček na cestu, převoz zavazadel do Thethu a džíp k nástupu cesty. Všechno tohle guesthousy běžně řeší, ale musí se to domluvit dopředu, ne ráno v sedm. A ptejte se na platbu: většina bere jen hotovost.

Z konkrétních míst v údolí: Hostel & Camping Rilindja je nejstarší základna pro turisty v údolí a její restaurace je tradiční místo setkávání před přechodem i po něm. Bujtina Albjoni patří k nejlíp hodnoceným rodinným penzionům ve vsi. Oda N’Bjeshkë je někde mezi bujtinou a malým hotelem, s velkou zahradou a krytou terasou restaurace. Celou nabídku najdete přehledně v ubytování ve Valboně.

Kdo přijíždí trajektem a nestihne poslední minibus, hledá nocleh ve Skadaru a jede až druhý den. Kdo míří po přechodu dál, řeší ubytování v Thethu.

Kdy do údolí Valbony jet

Spolehlivá sezona je červen až září, s přesahem do května a října podle sněhu. Klima je tady zajímavé tím, že kombinuje středomořské a kontinentální vlivy: léta jsou horká a suchá, zimy studené a extrémně vydatné na srážky. Sníh začíná padat ve vyšších polohách v říjnu nebo listopadu a leží do března či dubna, přičemž ve vysokých partiích dosahuje výšky v metrech a vydrží dva až pět měsíců.

Červen má nejvíc vody v řece, kvetoucí louky a čerstvě průchodné sedlo. Červenec a srpen jsou nejteplejší a nejspolehlivější, ale v údolí je pak horko a na hlavní cestě provoz. Září je náš tip: klid, čistý vzduch, barvy. Říjen už je loterie, penziony postupně zavírají a v sedle může být sníh.

Přechod do Thethu plánujte jen v letním okně. Od listopadu do konce května je sedlo zasněžené a pro běžného turistu nebezpečné.

Co bychom udělali jinak

Poprvé jsme ve Valboně přespali jednu noc a ráno odešli přes sedlo. Ze slavného údolí jsme viděli cestu od minibusu k penzionu a cestu od penzionu na trail. Zpětně je to ta nejhorší možná varianta: absolvovali jsme dvanáct hodin dopravy, abychom si oddechli devět hodin ve tmě.

Kdybychom to plánovali znova, dali bychom Valboně dva celé dny. První na něco snadného, třeba k jezeru Xhema a ke starému mlýnu, nebo jen podél řeky nahoru, dokud se nám chce. Druhý na boční údolí, protože právě tam je Valbona nejlepší. A teprve třetí ráno bychom šli přes sedlo, s odpočatýma nohama a bez pocitu, že přechod je jediný důvod, proč tu jsme.

Taky bychom míň plánovali. Nejlepší jídlo jsme tady měli v hospodě, kterou nikdo nedoporučoval, u grilovaného masa a sýra od souseda. A nejlepší půlhodinu jsme strávili na kameni v řečišti, kde jsme jen seděli, protože bylo horko a nikam se nám nechtělo. Ani jedno by se do itineráře nevešlo.

A nemusíte vidět všechno. Maja e Jezercës je nejvyšší hora Dinárských Alp a je lákavé si ji odškrtnout, ale je to dvanáctihodinový den, po kterém se další dva dny nedá nic. Když máte v údolí tři dny, tři klidné výlety vám dají víc než jeden hrdinský. Hory tady nikam neutečou.

Časté otázky o údolí Valbony

Kam dál

• Co vidět v Albánii: pilířový přehled míst po celé zemi, hory i pobřeží.
• Národní park Theth: druhá strana sedla a podrobný popis přechodu.
• Jezero Komani: trajekt, kterým se do údolí nejčastěji přijíždí.
• Jakou má Albánie bezpečnost: hotovost, doprava a co řešit před cestou.
• Kam do Albánie k moři: když po horách chcete ještě pobřeží.