Někdy nás život postaví do situace, která na první pohled vypadá jako úžasná zkušenost, ale nakonec se stane tvrdou zkouškou našich osobních hranic. Přesně to si Lucka prožila. Místo pohodové stáže u moře se ocitla v prostředí, které ji energeticky i fyzicky jen vyčerpávalo, a dohody neplatily.

„Původně jsem hledala přes agenturu European Hotel Academy (EHA) práci na Mallorce, ale tam se mi nabídky moc nelíbily, tak jsem vyrazila na Menorcu. Jednalo se o práci servírky v hotelové restauraci. Spolu s mou kamarádkou a její sestrou jsme se tedy přihlásili na tuto stáž, která měla být na 3 měsíce – od 15. 6. do 15. 9. Agentura nám všechno zařídila, podepsali jsme smlouvy a těšili se na další letní brigádu v hotelu Marina Parc na Menorce.“

„Ubytovali nás 3 holky v jednom pokojíčku, ve kterém byla pouze koupelna, 3 postele a jedna malá skříň. Ani kuchyňka, ani lednice, nic. V našem pokojíčku nebylo ani Wi-Fi připojení. Absence Wi-Fi připojení by pro mě nebyl tak velký problém, kdyby mi dovolili sedět v hotelovém lounge a být na počítači tam. To nám zakázali, protože hotelový lounge, terasa a lavičky před hotelem byly výhradně pro hosty hotelu a ne pro brigádníky.“

„Ve smlouvě bylo napsáno, že budu pracovat 5 dní v týdnu (40h/týdně) a 2 dny volna. Po dojezdu na místo mě ale čekala jen velká zklamání. Nabídli nám práci buď v hotelovém baru, nebo v hotelové restauraci. Rozhodla jsem se pro práci v restauraci. Bylo mi řečeno, že budu pracovat 6 dní v týdnu, 7 hodin denně. Stěžovala jsem si, že ve smlouvě mám 5 dní v týdnu práce a dva dny volna a že chci mít dva dny volna, protože jsem zde přijela hlavně kvůli zážitkům. Bylo mi pouze řečeno, že to nelze, že musím pracovat 6 dní v týdnu a za ty hodiny navíc, co to týdně dělá, dostanu 50 euro plus. Nedalo se s nimi nijak vyjednávat, musela jsme tedy přijmout fakt, že budeme pracovat 6 dní v týdnu. Pracovala jsem na ranní směny od 9 do 12 a odpolední směny od 18 do 22 hod. Práce v restauraci nebyla úplně špatná, jednalo se o all-inclusive restauraci, takže jsem pouze odnášela talíře a uklízela stoly. Jakmile skončila snídaně (nebo večeře), musela jsme ještě uklízet – zametat a vytírat. Co se týče jídla, jako personál jsme mohli jíst v hotelové restauraci, ale vždy až skončilo jídlo pro hosty. To znamená snídaně až v 11 hodin, oběd ve 3 hodiny a večeře okolo 21:30. Tyto časy mi vůbec nevyhovovaly, tak jsem si řekla, že si koupím krabičky a budu si nosit jídlo z oběda domů a dám si ho na dřívější večeři. To nám bylo hned zakázáno, že jídlo z restaurace se odnášet nemůže. Buď budeme jíst tam, nebo si můžeme nakoupit vlastní jídlo.“

„Když jsem tuto situaci zkoušela řešit s agenturou, vůbec mi nepomohla. Pouze mě prosili, abych to ještě vydržela do konce. Nakonec už jsem to nevydržela a rozhodla se, že stáž předčasně ukončím. Chvilku se to zdálo, že to bude problém, ale nakonec vše dobře dopadlo, z hotelu mi poslali výplaty a s agenturou už jsme dále nekomunikovaly. V každém případě z toho plyne, že člověk by si měl vždy zjistit recenze na agenturu, ale i recenze na práci v daném hotelu. S agenturou budou vždy dobré zkušenosti, pokud bude v hotelu klapat všechno tak, jak má. Pokud se ale naskytne nějaký problém, potom už ne každá agentura zvládne problém vyřešit.“

„Zkušenost s tímto hotelem byla velmi špatná. Nevyhověli mi vůbec v ničem. Ačkoli jsem mohla trávit každé odpoledne během odpolední siesty na pláži, která byla úžasná, to bylo tak všechno. Měla jsem pouze jeden den volna, který jsem ale neměla společně s kamarádkou. Každá jsme dostala jiný den volna a nebyla žádná možnost, jak se domluvit a den volna si přehodit. Občas samozřejmě záleží i na tom, na jaké lidi člověk v dané práci záleží. Pokud má kolem sebe bandu super lidí, každá práce se dá přežít. Bohužel, při naší druhé zkušenosti jsme narazily na špatné lidi.“