Dvouměsíční dobrovolnictví u nejchudších nepálských dětí, které se stalo životním milníkem. Míša vám otevřeně vypráví, jak se k tomu dostala a proč jí to obrátilo život naruby.

„Nepál byl dlouho na mém seznamu zemí, kam bych se jednou ráda podívala. Byl to takový můj dosud nesplněný cestovatelský sen stejně tak jako moje touha vypravit se do zahraničí jako dobrovolník. Obojí se mi splnilo na jaře roku 2019, kdy jsem dostala šanci strávit 2 měsíce dobrovolničením právě v této úžasné zemi. Při plánování svých cestovatelských dobrodružství jsem po dobrovolnické činnosti očkem pošilhávala již dlouho, ale vždy mě odradily dvě věci. Jednak jsem nechápala, proč bych měla platit za to, že budu někde někomu věnovat svůj volný čas a energii (vstupní poplatek po dobrovolnících dnes vyžaduje většina velkých neziskovek) a jednak jsem měla u většiny projektů pocit, že ve své podstatě nakonec nikomu moc nejde o to někde pomoct, že se v tom celém mezinárodním systému úplně vytrácí původní záměr nezištné pomoci. Pak jsem ale narazila na knížku od Myshy Gautam – Mé nepálské lásky. Knížku, která popisuje Myshyn neuvěřitelný životní příběh a založení neziskové organizace Thao, z.s. na pomoc chudým nepálským dětem, jsem přečetla doslova jedním dechem. Ve 3 hodiny ráno ihned po dočtení knihy jsem psala Myshe e-mail s otázkami na dobrovolnickou činnost pro její neziskovku. Slovo pak dalo slovo a 2 měsíce potom jsem seděla v letadle směr Nepál.“

„Mysha finančně podporuje děti z nejchudších vesnických rodin při jejich studiu. Právě kvalitní vzdělání je v jedné z nejchudších zemí světa jedinou cestou, jak se člověk může vymanit z celoživotního otročení na rýžovém poli. Je to prakticky jediná naděje mladého člověka na lepší budoucí život. Děti, které Mysha podporuje, studují na soukromé škole v hlavním městě Káthmándú. Zde všichni dohromady bydlí v domově, kde na ně dohlíží celá rodina Myshyna nepálského manžela. Mým úkolem bylo dětem pomáhat s domácími úkoly a přípravou do školy, organizovat volnočasové aktivity a výlety a částečně i kontrolovat dodržování řádu, které v dětském domově panoval. Díky mým dlouholetým zkušenostem se vzděláváním dětí jsem dostala od ředitele soukromé školy, kam děti docházely, nabídku, abych se na čas stala hostující učitelkou. Nabídku jsem bez váhání přijala. Hned první den jsem byla typicky asijským způsobem tzv. hozena do vody, když jsem bez jakýchkoliv doprovodných instrukcí dostala na starost třídu nepálských prvňáčků. Kromě nepálštiny jsem nakonec ve škole odučila snad všechny existující předměty. Výzvou bylo např. vyučovat hodinu počítačů bez přítomnosti počítačů. I přes všechny peripetie jsem si učení na místní škole užívala. I když to chvílemi bylo hodně náročné, dostalo se mi velké podpory od místních učitelů, kteří mě přijali jako plnohodnotnou členku učitelského sboru a vždy se ke mně chovali velmi přátelsky.“

„Veškerý svůj čas jsem trávila buď ve škole nebo s dětmi z Myshyna dětského domova. Nutno však zdůraznit, že veškeré aktivity byly realizovány na základě mojí svobodné vůle. S dětmi jsem trávila hodně času, protože mě to bavilo a děti byly naprosto úžasné. Nikdo mě zde nikdy do ničeho nenutil, nikdo mi neorganizoval den, nikdo mi neříkal, co mám dělat. A když jsem cítila, že potřebuji vypnout, že potřebuji chvilku času jen sama pro sebe, vždycky mi všichni vyšli maximálně vstříc.“

„Před cestou jsem se v Praze sešla s Myshy manželem Utsavem. Utsav mě seznámil s tím, jak to v dětském domově chodí, ochotně zodpověděl všechny mé otázky. A pak už stačilo pouze koupit letenku. Víza do Nepálu se pak dají vyřídit přímo na letišti po příletu. Nic dalšího nebylo potřeba.“

„Zpáteční letenka s Air Arabia vyšla asi na 560 USD a 90denní turistické vízum do Nepálu na 120 USD. Cestovní pojištění jsem si sjednávala přes platební kartu, poplatek se pohybuje kolem 50 Kč na měsíc. Dále jsem si sjednávala několikadenní připojištění po dobu konání mé výpravy do Himalájí.“

„Co se týče ubytování, nepálské zákony neumožňují, aby byl cizinec ubytovaný ve stejném objektu, ve kterém pobývají děti. Mysha má proto kvůli dobrovolníkům v pronájmu velmi jednoduše zařízenou místnost v jednom z bytových domů nacházejících se asi 3 minuty chůze od dětského domova. Náklady na ubytování jsou za dobrovolníky hrazeny v plné výši Myshou, stejně tak jako náklady na stravování – dobrovolníci mají totiž možnost stravovat se v dětském domově spolu s dětmi. A byla by velká škoda toho nevyužít, neboť Utsavova matka a sestra jsou skvělé kuchařky.“

„Ihned po příletu jsem 2 týdny strávila cestováním po Nepálu. S plánováním celého mého nepálského dobrodružství včetně raftingu na divoké řece a paraglidingu v Himalájích mi pomohl Utsav. S následnou realizací na místě (hlavně pak s vyřizováním oficiálního povolení ke vstupu do Himalájí, sehnáním zkušeného vysokohorského průvodce, rezervací ubytování) mi byl plně nápomocen jeho bratr. Takhle dokonale zorganizovaný trip jsem sama nikdy neměla.“

„Chtěla jsem pomáhat, zúročit někde své letité zkušenosti s prací s dětmi a třeba i někde něco změnit k lepšímu (byť třeba jen nepatrně), což se mi nakonec, myslím, povedlo. Děti jsem například naučila realisticky kreslit za pomoci metody kreslení pravou mozkovou hemisférou. S některými z nich jsem neustále v kontaktu na sociálních sítích a ony dodnes vzpomínají na všechno, co jsem je kdy naučila. Na konci mého pobytu mě pak i sám ředitel školy, kde jsem měla možnost vyučovat, požádal o osobní zpětnou vazbu k chodu celé školy a případné připomínky a návrhy na zlepšení. Tak třeba si pak opravdu některý z mých návrhů vzal k srdci.“

„Kromě poznání přírody, místní kultury, mentality místních obyvatel, systému školství, byl pro mě pobyt v Nepálu důležitým životním milníkem. Najednou jsem zatoužila po tom netrávit v Asii pouze pár měsíců v roce cestováním z místa na místo, ale prostě tady žít, splynout s místem, poznávat naplno místní kulturu, zvyky, jazyk, stát se součástí místní komunity. Ihned po návratu do Česka jsem zde ukončila veškeré své pracovní závazky a krátce nato jsem koupila jednosměrnou letenku a bez jakéhokoliv plánu vyrazila vstříc novému životu, cílem byla moje srdcovka – Bali.“

„Úžasná zkušenost! A za to děkuji hlavně Utsavově rodině, díky které jsem se v Nepálu cítila jako doma. Každému, kdo se rozhodne pro práci dobrovolníka doporučuji, aby si vybral někoho, kdo neziskový sektor dělá srdcem stejně jako Mysha a Utsav. A ještě jedna rada – neočekávejte od toho, že změníte svět. Naopak se obrňte velkou trpělivostí, a to platí zejména pro lidi, kteří nemají doposud žádnou zkušenost s mentalitou lidí ze zemí třetího světa a rozhodnou se přiložit ruku k dílu právě v rozvojových zemích. Spousta věcí zde (ne)funguje úplně jinak a tak přichází dost často kulturní šok a vystřízlivění z vlastních ideálů. Veškerá snaha o změnu k lepšímu je zde opravdu běh na hodně dlouhou trať. Je to jiný svět než ten, který známe u nás v Evropě. Ale za ty dětské úsměvy a radost tohle drobné nepohodlí rozhodně stojí.“