Erasmus zdaleka není jen pro studenty. Vyrazit učit na zahraniční univerzitu může i vysokoškolská pedagožka, jak ukazuje tento rozhovor o programu Erasmus+ Teaching Mobility a čtyřech vyučovacích pobytech napříč Evropou.

„Erasmus Teachers Mobility v mém případě byl pro akademické pracovníky MU v Brně, jejichž znalost angličtiny mohla být využita na zahraniční univerzitě v klasické formě přednášek, cvičení a praxe po dohodě s hostující univerzitou. Seznam Univerzit s bilaterálními dohodami byl na Centru zahraničních studií. Proces probíhal tak, že jsem zkontaktovala koordinátora zahraniční univerzity a poslala jsem jim motivační dopis, informace o sobě a nabídku studia. V rámci tohoto programu jsem vycestovala hned několikrát, a to do Itálie, Norska, Maďarska a Slovenska.“

„Univerzita po odeslání nabídky měla zájem o Mobility učitelů. Byla jsem v té době nejmladší z našeho Centra, tak jsem to zkusila. Obeslala jsem univerzity s mou nabídkou a čekala, kdo se ozve zpět a na čem se domluvíme. Pak následovalo klasické papírování od ekonomky, přes koordinátorky, vedoucí mého oddělení a děkana. Už v té době měla CPE, takže po mě nikdo jazykovou zkoušku nechtěl.“

„Šlo o krátkodobější pobyt ve srovnání s klasickým studentským Erasmem. Nebyla jsem vědec, abych tam jela pracovat na nějakém vědeckém projektu, takže délka mého pobytu byla 2-5 týdnů. Měla jsem možnosti výuky a pobytu na zahraniční univerzitě.“

„Museli jsme si zařídit pokrytí stávající výuky na naší univerzitě, takže dle délky pobytu záskok, změnu rozvrhu, náhrad a zkrátka to, co bylo nutné, aby se Mobilita dotkla co nejméně studentů. Proto bylo lepší vybrat si kratší pobyt v řádech týdnů vzhledem k okolnostem se zástupem do školy. Zařízení formalit a dokumentů zabralo pár týdnů.“

„Program financuje EU. Měli jsme allowance-přidělenou částku, ze které jsme museli vše pokrýt. Nad rámec z vlastních prostředků, ale to jsem nikdy nepotřebovala.“

„Předem jsme měli domluvené předměty, které v rámci Mobility (výměnného pobytu) odučím. Na místě jsme pak vše doladili a upravili dle potřeby. Třeba v Itálii studenti moc anglicky neuměli, na rozdíl od Norska, nebo Maďarska. Slovensko bylo pro mě nejjednodušší.“

„Univerzita nabízela ubytování, nebo doporučila ubytování v blízkosti Kampusu. V Itálii jsme bydleli v hotelu, v Norsku v samostatném apartmánu, na Slovensku na kolejích a v Maďarsku v Univerzitním kampusu.“

„Túra s ostatními učiteli, rodinami a známými v Norsku na hory. I přes velkou zimu to byl skvělý zážitek. Nejhorší taky z Norska, a to z letiště, když jsem jela autobusem do města. Tam jsem se měla setkat s profesorkou z univerzity, protože bydlela ve stejném městečku. Zastávka byla asi 1 km od města a po prvním hovoru z českého čísla na norské mi došel kredit. Neměla jsem ji jak kontaktovat a sms neodcházely. Vybil se mi telefon. Byla jsem u OC s mým obrovským kufrem a nevěděla jak se s ní spojím. Telefonní automat jsem nenašla, tak jsem se začala ptát lidí, kdo by mohl znát profesorku Lise. Naštěstí ji někdo znal a zavolal ji. Ta pro mě nakonec naštěstí přijela a už vše bylo v pořádku.“

„Všechny Mobility byly super. Zjistíte, jak na vás reaguje jiná mentalita, jiný typ studentů, jak jsou oni zvyklí se učit a jaká jsou jejich očekávání. Většina kolegů byla skvělá a nápomocná. Byla to spíše zábava než učení. Byli jsme v kontaktu ještě dlouho po mé návštěvě. Občas jsme se potkali na konferencích, nebo Summer Schools. Díky mobilitě jsem poznala nová místa, naučila se nové věci a seznámila se s novými lidmi.“