Vyměnit šedivou rutinu za slunce, teplo a šumění moře? Kolikrát už jste o něčem podobném snili, ale nikdy to nezrealizovali? Naše čtenářka Pája se prostě rozhodla, že se přihlásí a zbytek nějak dopadne. Neuměla moc dobře anglicky a španělštinu měla asi na úrovni školáka. Každopádně se vydala na naprosto skvělé dobrodružství na půl roku do Španělska, což bylo podle jejích slov jedno z nejkrásnějších období v životě.

„Chtěla jsem odjet někam k moři a do tepla a španělštinu jsem trochu uměla ze SŠ, tak to pro mě byla jasná volba. Strávila jsem tam 1 letní semestr a pak si pobyt prodloužila cestováním až do léta. Přihlásila jsem se už na začátku semestru někdy v září/říjnu, ale komunikace mezi školami trvala velmi dlouho a to, že opravdu pojedu, jsem měla potvrzené až v zimě. Školní koordinátorka mi se vším poradila a dala mi dobré tipy co a jak udělat.“

„V Česku jsem studovala na VŠB v Ostravě. V zahraničí jsem studovala na Universidad Politécnica de Valencia na fakultě v malém přímořském městečku Grau de Gandía, což bylo asi 45 min vlakem z Valencie. Na Erasmus bylo snadné se od nás dostat, protože z mé fakulty na VŠB není o zahraniční pobyty takový zájem, přestože ve stejnou dobu z mé třídy odjížděly další 2 spolužačky také na Erasmus, s jednou jsme jely dokonce na to stejné místo. Výběrové řízení tedy neprobíhalo. Musela jsem doložit minimální znalost španělského jazyka, a to mi stačilo pouze zajít za profesorkou španělštiny a zažádat ji o certifikát na papíře.“

„Se spolužačkou jsme se spojily se zahraniční univerzitou (skrze jejich studijní oddělení) a ti nám přiřadili našeho Buddyho, který nám poslal několik nabídek ubytování mimo koleje a my jsme si vybraly menší řadový dům hned v blízkosti školy a asi 5 min pěšky od pláže. Městečko Grau de Gandía je opravdu malé a všude se dalo dojít pěšky a fungovala tam i dobrá síť autobusů, ačkoliv nám docela dlouho trvalo, než jsme pochopily, jak to vlastně funguje (vlastně stačilo jen přijít na autobusovou zastávku a prostě počkat, než něco pojede 😀 ). Nebyl tam žádný jízdní řád, ale jen informace, že autobus jezdí v intervalech cca co 15-20 min.“

„Jelikož naše vyřízení trvalo docela dlouho, stipendium z EU nám přišlo asi s 3týdenním zpožděním a bylo globálně pro celé Španělsko 450 euro na měsíc (rok 2019). Ze školy jsme dostaly ještě naše univerzitní stipendium, které bylo 25 tis. Kč na celý pobyt. Dohromady nám to vycházelo na 500 euro měsíčně, což byla paráda. Za ubytování se platilo 170 euro na osobu a ceny potravin byly o něco málo vyšší než u nás. Dalo se s tím v pohodě vyžít (zbytek padl za sangríu, tequilu a letenky na Ibizu). Nejvíce peněz jsem jednoduše utratila především při cestování a stravování se mimo domov (restaurace, bary apod.)“

„Mezi nejlepší zážitky patří festival Las Fallas, který je velkou událostí roku v celém Španělsku. Měla jsem možnost jej strávit v 3. největším městě, a to ve Valencii. Dále společné chvíle u moře a na výletech se spolužáky a kamarády z celého světa. Mezi nejhorší zážitky počítám závěrečné zkoušky z němčiny, která se vyučovala ve španělštině, a když jsem prostě nevěděla, co dané slovíčko znaená španělsky, tak jsem byla zkrátka v pr*deli. Nezvládla jsem je napoprvé a musela jsem se opravdu snažit (a fakt učit, kdy mi pomáhaly  kamarádky z Německa, co tam byly taky na Erasmu). Nakonec jsem je zvládla.“

„Rozvrh jsem měla dobrý. Každý den od pondělí do čtvrtku jsem měla 1-2 předměty a každý z nich trval asi 1,5 hod. Studovala jsem tam angličtinu, španělštinu, němčinu a protože jsem si musela 1 předmět zrušit (byl ve španělštině s místními, takže asi pass), vzala jsem si místo něj předmět o rekultivaci řek, abych měla dost kreditů. Studium bylo zajímavé a bavilo mě to (nikdo to ale moc nehrotil, protože věděli, že tam jsme jen na půl roku, tak nás netrápili). Součástí výuky byly různé výjezdy a konverzace s rodilými mluvčími. Ve volném čase jsem trávila hodně času na pláži, chozením po okolních horách a taky v tělocvičně, kam jsme za 20 euro jako studenti mohli celý semestr chodit na všechny lekce. Když jsme měli prázdniny nebo státní volno přes svátky, procestovala jsem velký kus Španělska a každý měsíc jezdila na Ibizu za kamarády.“

„Odjet do zahraničí byla nejlepší věc v životě. Dalo mi to spoustu zkušeností a nadhled do života. Přestože jsem měla před odjezdem velmi špatnou angličtinu a ze začátku jsem měla problém ostatním rozumět, po pár týdnech už to bylo dobré a na konci kurzu se moje angličtina o 100 % zlepšila. Také jsem zvedla svou úroveň španělštiny, kterou jsem tam aktivně studovala. Poznala jsem kamarády z celého světa a dodnes jsme v kontaktu a navštěvujeme se. Získala jsem povědomí o tom, jak se vlastně žije někde jinde než v Česku. Vyzkoušela jsem si být někde jen sama za sebe a naučila se také žít sama se sebou, což beru jako velice důležitou část osobního rozvoje. Všem bych to doporučila.“

„Pamatuju si, že jsem na letišti hrozně brečela a byla jsem smutná z toho, že tahle jedna velká jízda končí. Fakt to byl jako splněný sen. Nic jsem neřešila, neměla jsem žádné starosti a v naší erasmácké komunitě byli opravdu skvělí lidi, kteří to měli podobně, takže jsem se tam vůbec necítila sama. Po návratu domů mi byla zima (zvykla jsem si na španělské vedra přes léto), chybělo mi moře, kamarádi a měla jsem pocit že doma se za tu dobu vůbec nic nezměnilo ( i když před odjezdem jsem měla pocit, že to bude celá věčnost co budu pryč a že mi toho hrozně moc uteče). Vlastně to bylo asi moje nejhorší období v životě. Lidi v Česku tak nějak všechno moc hrotí, nejsou vůbec uvolnění a přijde mi, že si snad ani pořádně neumí užívat život. Ten můj se ale radikálně změnil. Začala jsem opravdu hodně cestovat každou možnou chvíli, pořád jsem poznávala nové lidi a byla jsem otevřená příležitostem, které mi do života přicházely. Vlastně to na dlouho dobu zformovalo celou mou osobnost a přístup k životu.“