Zermatt. Jedno z nejkrásnějších lyžařských středisek planety, majestátní štíty Alp a vy si už tak nějak vizualizujete, jak po práci popíjíte horkou čokoládu s dechberoucím výhledem na Matterhorn. Zní to jako pohádka, že?

Jenže, ona je jedna věc teorie a vyslané přání, a druhá věc žít tu realitu na vlastních nohou v běžném životě.

V tomto rozhovoru vám moje kamarádka Lucka naprosto bez příkras a narovinu prozradí, jaké to doopravdy je.

„Ve Švýcarsku jsem pracovala rok. Pracovala jsem jako servírka/výpomoc v restauraci v hotelu Romantik Hotel Julen v Zermattu.“

„Práci mi domluvila kamarádka, která zde už několik let pracuje. Když nabírají lidi před začátkem sezóny, využila jsem příležitosti. Přijali mě na základě jejího doporučení.“

„Ve Švýcarsku stačí i angličtina. V tom případě ale práce, kterou budete dělat, pokud nebudete umět německy nebo francouzsky, bude ta nejpodřadnější. Pravděpodobně se člověk nedostane moc do kontaktu s lidmi. V Zermattu to funguje tak, že Portugalky, Španělky a Italky, které nehovoří německy/francouzsky, pracují většinou v housekeepingu. Pro práci v housekeepingu bývá občas vyžadovaná portugalština/španělština, protože uklízečky nemluví ani anglicky. V hotelových restauracích se dá sehnat práce v office (office znamená výpomoc v restauraci – leštění příborů, umývání skleniček, příprava nápojů, minimální kontakt s hosty). Samozřejmě se v Zermattu nacházejí i hotely/restaurace/bary, které jsou zaměřeny na americké hosty, tam je možnost sehnat práci i pouze s angličtinou. Pro práci na hotelové recepci je nutná němčina a francouzština.“

„Musela jsem se odhlásit ze zdravotního pojištění. Nechci hlásat nepravdy, takže to spíš řeknu takhle – mně bylo řečeno, že člověk nemůže být pojištěný ve 2 státech zároveň (pokud to bude oficiální práce se vším všudy). Na rozdíl od stáží, kde můžu být pojištěná v Česku a zaplatit si pouze cestovní pojištění. Já jsem se tedy zašla na svou pojišťovnu odhlásit, vzali mi kartičku pojištěnce, a když jsem se vrátila, musela jsem doložit pracovní smlouvy jako důkaz, že jsem byla pojištěna v zahraničí. Říká se, že i když se odhlásím v Česku např. ke dni 1. 9. a pracovní smlouvu a pojištění si v zahraničí vyřídím od 29. 9., nemělo by to vadit. Měl by stačit jeden den, co jsem pojištěná v tom daném měsíci a v Česku by se to mělo počítat jako celý měsíc. Takhle jsem to udělala já a bylo to v pohodě. Bylo mi řečeno, že sociální pojištění řešit nemusím, takže to jsem neřešila.“

„Náplní mé práce v office bylo pomáhat servisu v restauraci. Připravovala jsem všechny nápoje pro hosty, umývala skleničky, leštila příbory. Toto je asi to hlavní. Postupně jsem se propracovávala na post commis a pomáhala jsem hlavnímu číšníkovi – chef de service – s obsluhou hostů. Nosila/odnášela jsem jídlo ze stolů, dolévala nápoje, komunikovala s hosty.“

„Vzhledem k tomu, že moje němčina v té době nebyla nejlepší, uměla jsem opravdu jen základy, bylo to pro mě těžké. To, že jsem neuměla dobře německy ani francouzsky, bylo hlavním důvodem, proč bylo těžké „povýšit“ na lepší pracovní místo. Co se týče pracovních podmínek, tak ve Švýcarsku je to hodně o štěstí. Jako pozitivum ve své práci beru to, že mi poskytli ubytování (které je v Zermattu velmi těžké sehnat). Negativ už bylo víc – neplacené přesčasy, hodně přesčasů, protože naše restaurace zavírala až tehdy, kdy odešel poslední host a nikdy jsme hostům nesměli říct, že by měli odejít, dlouhá pracovní doba (9 hodin denně + přesčasy skoro každý den), přístup šéfa hotelu, kterého zajímali jen hosté a peníze. V hotelu jsem měla i stravu, kterou mi odečítali z výplaty, což byla výhoda, ale jídlo pro zaměstnance nebylo vůbec dobré. Na druhou stranu jsme si mohli dělat kávy a pít všechny nápoje. Měla jsem pouze jeden volný den týdně, když přišly Vánoce, tak tři týdny žádný den volna. Byla to náročná práce. Hlavně z toho důvodu, že jsem pracovala vždy ráno od 9 do 14 hodin a večer od 18 do 23 hodin, ale někdy déle. Když jsem se v práci musela zdržet až do půlnoci, neměla jsem čas se pořádně vyspat, byla jsem unavená, neodpočatá. Toto bylo asi nejnáročnější. Na druhou stranu můj přítel si našel práci v baru a práce byla super. Nepracoval přesčasy, měl vždy dva dny volna, strava byla super. Je to opravdu o štěstí. V každém případě je těžké si v práci stěžovat, protože na daný post čeká deset dalších lidí.“

„Jak kdy. Když jsem měla volno, tak jsme vždycky chodili lyžovat. Během lyžařské sezony jsme každou volnou chvíli trávili na svahu, a to byla naše priorita – lyžovat. V létě jsme pak chodili po horách. Čas byl, ne tolik, kolik bych si přála, ale byl. Akorát někdy chyběla energie.“

„Tato pracovní zkušenost mě naučila mnohé. Byla to má první opravdová práce. Naučila jsem se, že bych neměla říkat, co si myslím, pouze v případě, že se můj názor shoduje s názorem šéfa. Pracovala jsem převážně s holkami z různých zemí a pochopila jsem, že je občas velmi těžké vyjít buď pracovně, nebo osobně s lidmi z jiných zemí. Naučila jsem se, že není možné, aby mě v práci všichni měli rádi, vždy budou takoví, kteří mě mít rádi nebudou, buď proto, jaká jsem, nebo proto, že ve mně vidí konkurenci. Setkala jsem se s lidmi, kteří neuměli ani slovo anglicky a mluvili třeba jenom portugalsky nebo italsky a vždycky jsem musela být já ta, která se bude snažit s nimi mluvit jejich jazykem. Práce mi dala hodně zkušeností do života, a ačkoli to nebylo úplně perfektní, jsem za tuto zkušenost velmi ráda. Ve Švýcarsku jsem si našetřila nějaké penízky, poznala pár skvělých lidí a zažila dny, na které nikdy nezapomenu. Měla jsem možnost prožít rok svého života na nádherném místě a lyžovat v jednom z nejkrásnějších lyžařských středisek na světě.“