Banát, Rumunsko: 12 míst od Temešváru po Dunajskou soutěsku

Když se v Česku řekne Banát, většina lidí si vybaví české vesnice nad Dunajem. Jenže Banát v Rumunsku je mnohem větší než šest krajanských vesnic. Patří k němu Temešvár s náměstími, která si nezadají s Vídní, Dunaj sevřený mezi skalami tak, že je široký sotva sto padesát metrů, nejdelší soutěska v zemi, tyrkysové jezírko v lese, horská železnice z poloviny 19. století a lázně, kam jezdila císařská smetánka a které se teď pomalu sbírají z rozpadu. Pro Čechy je to navíc nejbližší kout Rumunska: z Brna do Temešváru je to po silnici něco přes šest set kilometrů.

Sepsali jsme dvanáct míst, kvůli kterým podle nás stojí za to do Banátu jet, i když nemáte v plánu ani jednu českou vesnici. K tomu jak se tam dostat, kde spát podle toho, co chcete vidět, a trochu historie, bez které Banát nedává smysl.

Co je Banát a kde přesně leží

Banát není rumunská župa ani turistický region s jednou hranicí. Je to historické území mezi řekami, které na jihu ohraničuje Dunaj, na západě Tisa, na severu Mureș a na východě Jižní Karpaty. Po první světové válce si ho rozdělily tři státy: větší východní část připadla Rumunsku, západní dnešnímu Srbsku (srbský Banát ve Vojvodině) a malý kousek na severu Maďarsku. Když se tedy někdo ptá, kde je Banát, správná odpověď zní „na pomezí Rumunska, Srbska a Maďarska“.

V tomhle průvodci jde o rumunskou část. Ta se dělí na dva kraje, které spolu mají společné jen jméno. Severní rovinatý Banát kolem Temešváru je součást Panonské nížiny: pole, velké vesnice podél silnic, kostely po Švábech a města s rakousko-uherskou architekturou. Jižní hornatý Banát, který Rumuni sami nazývají Banatul Montan, tvoří Banátské hory, nejjižnější cíp rumunských Západních Karpat. Jsou z vápence, takže jsou plné jeskyní, krasových jezírek a soutěsek, a na jihu je ohraničuje Dunaj, který tu proráží Karpaty soutěskou Železná vrata. Největším městem hor je Reșița, dalšími centry Oravița, Caransebeș a na Dunaji Orșova a Moldova Nouă.

Podnebí je tu teplejší než ve zbytku rumunských hor, rostou tu listnaté lesy a teplomilné rostliny a žije tu zmije růžkatá. Pro nás z toho plyne jednoduchá věc: jižní Banát je příjemný na jaře a na podzim, v červenci a srpnu je v údolí Dunaje pořádné vedro.

Banát v Rumunsku: 12 míst, která stojí za cestu

Místa jsme seřadili zhruba podle cesty z Česka: nejdřív Temešvár, pak Dunaj, lázně, soutěsky a hory. Kdo jede autem, může je projet v jednom okruhu, viz návrh trasy níže.

1. Temešvár

Temešvár (rumunsky Timișoara) je hlavní město Banátu a první velké město, které na cestě z Česka potkáte. Vlastně se jím do Banátu vstupuje: má letiště s linkou z Prahy, velké nádraží a dost hotelů na první noc. Centrum tvoří tři náměstí, Piața Victoriei s pravoslavnou katedrálou a operou, barokní Piața Unirii a menší Piața Libertății, a mezi nimi pěší ulice se secesními domy. Město bylo podle rumunských zdrojů prvním v Evropě, které mělo od roku 1884 elektrické pouliční osvětlení, a v prosinci 1989 tu začala revoluce, která svrhla Ceaușesca.

Nám se Temešvár líbí víc, než bychom od „brány do Banátu“ čekali, a jeden den si v něm určitě nechte. Podrobně ho rozebíráme v samostatném průvodci Temešvár, tady jen tolik, že odsud je to do Reșițe necelých sto kilometrů a k Dunaji u Orșovy dvě stě.

2. Kazany: nejužší místo Dunaje

Za Moldovou Nouă se Dunaj zařezává do Karpat a začíná soutěska, které se jako celku říká Železná vrata (rumunsky Porțile de Fier, srbsky Đerdap). Je dlouhá přes 130 kilometrů a tvoří hranici mezi Rumunskem a Srbskem. Nejslavnější část se jmenuje Kazany (Cazanele Dunării, „kotle“) a dělí se na Velké a Malé Kazany. Ve Velkých Kazanech se řeka zužuje na zhruba 150 metrů a vápencové stěny nad ní padají přímo do vody. Voda je tu hluboká přes padesát metrů.

Na rumunském břehu vede soutěskou silnice DN57 z Orșovy přes Dubovu a Eșelnițu a je to jedna z nejhezčích silnic v zemi. Zastavovat se dá na odstavných plochách, ale v sezoně jsou plné. Nejlepší pohled na Kazany je ale z vody. Z Dubovy a od Decebalovy hlavy jezdí výletní lodě a čluny, které vás vezmou do Velkých i Malých Kazanů, k jeskyni Ponicova a na dohled srbské Trajánovy desky (Tabula Traiana), římského nápisu vytesaného do skály na protějším břehu. Ceny lodí se liší podle délky výletu a velikosti člunu a domlouvají se přímo na místě, takže je tu neuvádíme.

Jeskyně Ponicova u Dubovy je volně přístupná a dá se jí projít s čelovkou až k ústí do Dunaje. Kdo nemá chuť na lodě, má tu pro sebe aspoň kus Kazanů pod zemí.

3. Decebalova hlava a klášter Mraconia

V zátoce Mraconia u Malých Kazanů, mezi Eșelnițou a Dubovou, zírá z útesu do Dunaje obří tvář posledního dáckého krále Decebala. Podle rumunských zdrojů je reliéf vysoký 55 metrů a široký 25 metrů, takže jde o nejvyšší skalní sochu v Evropě. Není ale antický. Vznikal v letech 1994 až 2004 pod vedením sochaře Florina Cotarcey, na skále pracovalo dvanáct sochařů a horolezců a celé dílo zaplatil podnikatel Iosif Constantin Drăgan. Jen nos má sedm metrů.

Upřímně: je to spíš kuriozita než umělecké dílo a u silnice pod ní stojí stánky a naháněči na lodičky. Přesto se u ní zastaví každý, kdo jede soutěskou, a my bychom to udělali taky. Nejlépe vypadá z lodi, ze břehu ji vidíte šikmo. O kousek dál stojí na břehu zátoky malý pravoslavný klášter Mraconia, kolem kterého jezdí většina výletních lodí.

Z Orșovy je to k Decebalovi po silnici asi 18 kilometrů.

4. Orșova a zatopené město

Orșova je dnes městečko s osmi a půl tisíci obyvateli, které na první pohled vypadá jako typické socialistické sídliště nad vodou. Jeho příběh je ale zajímavější. Staré město stálo níž, u ústí řeky Cerny do Dunaje, a v roce 1970 ho zatopila přehradní nádrž vodní elektrárny Železná vrata I. Obyvatelé se přestěhovali do úplně nového města, které se postavilo v letech 1966 až 1971 na terasách nad řekou.

Pod hladinou zmizel i ostrov Ada Kaleh asi tři kilometry po proudu. Byla to turecká enkláva s mešitou, křivolakými uličkami a výrobou tureckého medu, které se v 18. a 19. století říkalo pašerácké hnízdo. Dnes po ní nezbylo nic než vzpomínky starších lidí z Orșovy.

Pro cestovatele je Orșova hlavně praktická základna: má supermarkety, bankomaty, penziony na pontonech u vody a je odsud kousek ke Kazanům, do Băile Herculane i do českých vesnic. My bychom tu bydleli spíš než v Herkulových lázních, protože večer u Dunaje je podle nás hezčí než v úzkém lázeňském údolí.

5. Băile Herculane

Herkulovy lázně leží v hlubokém údolí řeky Cerny asi dvacet kilometrů nad Orșovou a jejich teplé sirné prameny používali už Římané. Velkou slávu zažily v 19. století za Habsburků, kdy sem jezdila císařská rodina včetně císařovny Alžběty a město dostalo honosné lázeňské domy, kasino a bronzovou sochu Herkula, odlitou ve Vídni v roce 1847. Socha je dodnes symbolem lázní.

Pak přišel úpadek. Historické centrum je dnes směsice nádherných a rozpadajících se budov, některé jsou kvůli nebezpečí zřícení zavřené a Neptunovy lázně se v roce 2022 dostaly na seznam sedmi nejohroženějších památek Evropy organizace Europa Nostra. Do jejich záchrany se pustili mladí architekti a dobrovolníci a návštěvnost roste: podle místní radnice z 90 tisíc turistů v roce 2020 na 160 tisíc v roce 2024. Novější část lázní dál po údolí je plná betonových hotelů a stánků se smaženým jídlem.

My bychom do Herculane jeli na půl dne: projít historickou část, podívat se do Apollonových lázní, kde je dnes malé muzeum, a nahlédnout do jeskyně Hajduků (Peștera Haiducilor) na kraji města. Za hotelem Roman jsou na severním konci města veřejné venkovní prameny, kde se dá zdarma posedět v teplé vodě, jen nečekejte bazén, spíš dvě kamenná koryta u řeky a místní důchodce.

6. Soutěska Nery a Ďáblovo jezero

Řeka Nera si mezi Sasca Montană a Șopotu Nou prořízla soutěsku, která měří kolem 22 kilometrů, z toho asi dvacet kilometrů jsou skutečné soutěsky se stěnami až dvě stě metrů vysokými. Rumunské zdroje ji uvádějí jako nejdelší soutěsku v Rumunsku. Je jádrem národního parku Cheile Nerei-Beușnița, který vznikl v roce 2000 a má přes 36 tisíc hektarů.

Soutěskou vede značená stezka, která místy prochází tunely vysekanými ve skále, a na několika místech se řeka musí přebrodit. Celá trasa je celodenní túra, ale na kratší výlet stačí dojít z jedné strany k Ďáblovu jezeru (Lacul Dracului), zatopené propasti pod skalními stěnami, a vrátit se. Kdo se vydá dál, najde po proudu jeskyně a na západním konci kemp a chaty. Za vyšší vody na jaře nebo po bouřkách se brody můžou stát nebezpečnými, takže si stav řeky ověřte u správy parku v Sasca Montană nebo na místě.

Tohle je podle nás nejlepší důvod jet do jižního Banátu. Kazany vidí každý z auta, do Nery se musí po svých.

7. Ochiul Bei a vodopády Beușnița

Ochiul Bei, česky „Begovo oko“, je malé krasové jezírko v lese ve výšce asi 300 metrů nad mořem a nejfotografovanější místo celého Banátu. Napájí ho podzemní pramen, který drží vodu celý rok na stejné teplotě, takže jezírko nikdy nezamrzá, a voda má barvu, které se nechce věřit: tyrkysovou s průzračným dnem. Místní k tomu mají legendu o synovi bohatého bega a pastýřce, jejíž slzy prý jezírko zabarvily.

Jezírko leží v národním parku Cheile Nerei-Beușnița a jede se k němu přes Sasca Montană do osady Potoc. U vstupu do rezervace je několik parkovacích míst, odkud se dá pokračovat ještě asi tři kilometry autem po lesní cestě k pstruží líhni (Păstrăvărie). Od líhně je to k jezírku zhruba dva a půl kilometru pěšky po pohodlné cestě podél potoka. Dalších dvacet minut za jezírkem jsou vodopády Beușnița, kaskáda přes mechem porostlé travertinové stupně. Nejvíc vody v nich teče na jaře a začátkem léta, v srpnu bývají slabší.

Tohle je výlet, který zvládnou i děti, a nám se na něm nejvíc líbí, že se dá spojit s kouskem soutěsky Nery na jeden den. Do jezírka nelezte, je to chráněné území a celé jeho kouzlo je v tom, že voda zůstává průzračná.

8. Vodopád Bigăr

Bigăr byl dlouho nejslavnějším vodopádem Rumunska. Voda tu nepadala z hrany skály, ale stékala v tenkých pramíncích po kopuli z travertinu a mechu, takže to vypadalo jako zelená fontána. Zahraniční weby ho rády uváděly mezi nejneobvyklejší vodopády světa a k slávě mu pomohlo i to, že leží přesně na 45. rovnoběžce, v polovině cesty mezi rovníkem a severním pólem. Je to přírodní rezervace v národním parku Cheile Nerei-Beușnița na jižním okraji Aninských hor, na území obce Bozovici.

Sedmého června 2021 se ale velká část kopule zřítila. Podle státních lesů Romsilva šlo o přirozený proces, travertin a mech časem ztěžkly natolik, že je skála neunesla. Část místních aktivistů tvrdí, že na vině je odvedení vody z pramene. Vodopád pořád teče, jen je nižší a jinak tvarovaný. Lávku, ze které se na něj dívá, opravili pracovníci národního parku na jaře 2025, takže se k němu dá znovu bezpečně dojít.

Jestli se tam vyplatí jet? Pokud jedete kolem, rozhodně ano. Jen nečekejte záběr z pohlednic, ten už neexistuje. Na fotce níže je Bigăr ještě před zřícením.

9. Oravița: nejstarší divadlo v Rumunsku

Městečko s devíti tisíci obyvateli na úpatí Aninských hor vypadá na první pohled ospale, ale v 18. a 19. století to bylo bohaté hornické centrum, kam Vídeň posílala úředníky a inženýry. A ti si sem přivezli kulturu. Divadlo Mihaie Eminesca postavili v letech 1816 a 1817 ve stylu vídeňského baroka a podle rumunských zdrojů je nejstarším divadlem v zemi. Na zahajovacím představení v říjnu 1817 byl rakouský císař František I. s císařovnou Karolínou Augustou. Dnes v budově sídlí muzeum s divadelními plakáty, kostýmy a původní listinou dárců, kteří stavbu zaplatili, a také malé muzeum zednářství.

Oravița má ještě další prvenství. Železnice z Oravițe do Baziaș na Dunaji, otevřená 20. srpna 1854, byla první železnicí na území dnešního Rumunska a zdejší nádraží se proto považuje za nejstarší v zemi. Ve městě je i lékárna „U Černého orla“ (La Vulturul Negru), založená v roce 1793, která se uvádí jako nejstarší horská lékárna v Rumunsku, a nad městem dvě umělá jezera Lacul Mare a Lacul Mic, jejichž hráze postavili v letech 1727 až 1733 pro praní rudy.

Kvůli divadlu bychom do Oravițe jeli i bez vlaku. Jenže je tu i vlak.

10. Horská trať Oravița–Anina

Trať z Oravițe do Aniny je nejstarší horská železnice v Rumunsku a Rumuni jí říkají „banátský Semmering“. Otevřeli ji koncem roku 1863, aby vozila černé uhlí z dolů v Anině k Dunaji, a na necelých 34 kilometrech má 14 tunelů o celkové délce 2 084 metrů a 10 viaduktů dlouhých dohromady 843 metrů. Víc než dvě třetiny trati vedou skalními zářezy. Uhelný důl v Anině zavřeli v roce 2006 po výbuchu, při kterém zemřelo sedm horníků, a od té doby se o osudu trati opakovaně jedná. Zatím jezdí.

Podle CFR Călători jezdí vlak jednou denně tam a zpět: osobní vlak R 9695 odjíždí z Oravițe v 11:15 a do Aniny přijíždí ve 13:17, zpáteční R 9694 jede z Aniny ve 14:40 a do Oravițe dorazí v 16:42. Cesta trvá dvě hodiny, takže v Anině máte necelou hodinu a půl na oběd. Vagony jsou staré a v zimě se v nich topí kamny na dřevo a uhlí.

11. Semenic, Văliug a soutěska Karaše

Semenic (1 446 m) je nejvyšší hora Banátských hor. V zimě se tu lyžuje, v létě je to klidná náhorní planina s loukami a smrky, kam se dá vyjet autem. Pod ní leží vesnice Văliug s přehradní nádrží Gozna a o kus výš Gărâna, malá vesnice po německých kolonistech, kde se každé léto koná velký jazzový festival, na který jezdí i světoví muzikanti. V tu dobu je celé okolí obsazené.

Hory chrání národní park Semenic-Cheile Carașului (asi 36 tisíc hektarů). Jeho druhou chloubou je soutěska Karaše (Cheile Carașului) u vesnice Carașova. Měří 18 až 19 kilometrů, stěny jsou vysoké 150 až 250 metrů a vede jí pěšina podél řeky s několika jeskyněmi a zříceninou hradu Caraș. Do soutěsky se vchází z Carașovy. Na okraji parku je i krasová jeskyně Comarnic.

Văliug je podle nás nejlepší základna pro rodiny: je tu chladněji než u Dunaje, je tu klid a z Reșițe je to jen kousek. Kdo jede za soutěskami, bude ale mít blíž do Sasca Montană.

12. Reșița: ocelárny a lokomotivy pod širým nebem

Reșița je největší město banátských hor a na první pohled se do žádného turistického seznamu nehodí. Už za Rakouska-Uherska to bylo centrum těžkého průmyslu s ocelárnami a dodnes údolím procházejí obrovské tovární haly, nad městem vede stará lanovka na uhlí a do továren kdysi jezdila tramvaj. Kdo má rád technické památky, bude tu jako doma.

Hlavním lákadlem je Muzeum parních lokomotiv v části Triaj (Calea Timișoarei 4l). Je pod širým nebem a stojí v něm šestnáct parních lokomotiv, od roku 2004 je zapsané jako kulturní památka a uvádí se jako největší technické muzeum pod širým nebem v Evropě. Podle místních průvodců je přístupné volně celý rok, oficiální otevírací dobu jsme nenašli.

Z Reșițe je to do Văliugu pod Semenicem asi 24 kilometrů a do Temešváru zhruba sto, takže se dá dobře spojit s jedním i druhým.

České vesnice v Banátu krátce

Šest vesnic v horách nad Dunajem, kde se od 20. let 19. století mluví česky, je pro většinu Čechů hlavní důvod, proč do Banátu jedou. Jmenují se Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Bígr, Eibenthal a Šumice a každá je trochu jiná: Svatá Helena je nejstarší a nejblíž Dunaji, Gerník má nejvíc ubytování, Rovensko je nejvýš, Eibenthal je bývalá hornická vesnice s největším zázemím a koncem srpna v něm probíhá Festival Banát, Bígr a Šumice jsou nejtišší.

Čechů tu rychle ubývá. Při sčítání v roce 2002 jich v Rumunsku žilo 3 938, v roce 2021 už jen 1 576. Do vesnic se nejezdí jako do skanzenu, ale jako k lidem domů: spí se v soukromí, platí se hotově v lei a mezi vesnicemi se chodí pěšky po značených stezkách. Všechno o vesnicích, dopravě, ubytování a akcích najdete v našem článku česká vesnice v Rumunsku.

Pro plánování stačí vědět dvě věci. Eibenthal a Svatá Helena jsou od Dunaje jen kousek a dají se spojit s Kazany a Orșovou. Z Rovenska se dá dojít pěšky až do soutěsky Nery.

Jak se do Banátu dostat z Česka

Banát je pro Čechy nejbližší část Rumunska. Většina lidí jede autem, protože místa v horách a u Dunaje jsou daleko od sebe a veřejná doprava mezi nimi jezdí málo. Údaje o rovinietě a známkách máme stejné jako v plánovacím průvodci dovolená v Rumunsku, kde najdete i pravidla pro řidiče.

Autem. Nejrychlejší cesta vede přes Bratislavu a Budapešť po maďarské dálnici M43 k přechodu Nădlac u Aradu a dál do Temešváru. Druhá varianta vede přes Segedín. Do jižního Banátu pak pokračujete z Temešváru přes Lugoj a Caransebeș do Orșovy, nebo přes Reșițu do hor. Vzdálenosti podle plánovače tras OSRM (nejrychlejší trasa, čistá jízda):

Za Temešvárem dálnice končí a časy z plánovače jsou optimistické, protože projíždíte vesnice s limitem 50 km/h a silnice v horách jsou úzké. Z Prahy bychom k Dunaji jeli na dva dny s přespáním v Temešváru, z Brna se dá dojet za jeden dlouhý den.

Potřebujete slovenskou, maďarskou a rumunskou elektronickou známku. Rumunská rovinieta pro auto s normou Euro 6 stojí od 1. října 2026 na 10 dní 30 lei (orientačně 147 Kč) a na 30 dní 48 lei (podle vyhlášky ministerstva dopravy č. 888/2026). Platí na všech národních silnicích, ne jen na dálnicích, takže ji potřebujete hned za hranicí. Kupujte ji jen na oficiálním portálu erovinieta.ro nebo na čerpací stanici. Desetidenní slovenská známka stojí 10,80 € a desetidenní maďarská 6 900 Ft.

Letadlem. Od května 2026 létá z Prahy do Temešváru Wizz Air, v letní sezoně dvakrát týdně (v úterý a v sobotu) s pozdními večerními odlety. V Temešváru si pak půjčíte auto. Jestli linka pokračuje i v zimním letovém řádu a kdy přesně létá, si ověřte přímo u dopravce.

Vlakem. Přímý vlak z Česka nejezdí. Cesta vede přes Budapešť (z Prahy asi sedm hodin) a dál přes Arad do Temešváru, odkud jezdí vlaky k Dunaji do Orșovy a do Băile Herculane. Do Orșovy počítejte i s přestupy zhruba s 22 hodinami cesty. Jednou ročně jede z Prahy do Orșovy zvláštní vlak Banát Express na Festival Banát, v srpnu 2026 jím jelo přes tisíc lidí.

Autobusem. V sezoně jezdí z Česka přímé autobusy až do českých vesnic a outdoorové cestovky pořádají do Banátu zájezdy s pěší turistikou. Pro místa mimo vesnice ale budete stejně potřebovat auto.

Kde se v Banátu ubytovat

Banát je velký a nemá jedno centrum, odkud se dá všechno objet. Podle nás je nejlepší rozdělit pobyt mezi dvě až tři základny: Dunaj (Orșova nebo Dubova), soutěsky (Sasca Montană nebo Oravița) a hory (Văliug). Na první nebo poslední noc se hodí Temešvár. Hotely níže jsme vybrali z nabídky Bookingu podle polohy a hodnocení hostů, ceny se mění podle sezony, takže je neuvádíme.

Orșova: Dunaj, Kazany a Herculane. Nejpraktičtější základna pro jih Banátu, s obchody a restauracemi a kousek od všeho.

• Hotel Arka: hotel v Orșově se sezonním venkovním bazénem, restaurací a vlastní pláží u Dunaje. Hosté ho hodnotí velmi vysoko a je to nejpohodlnější volba ve městě.
• Pensiunea Damiro: penzion na pontonu přímo na Dunaji s restaurací a sluneční terasou. Pro ty, kdo chtějí mít řeku pod okny.
• Nautica Bahna: chatky a apartmány u řeky Bahna kousek za Orșovou, s vlastním molem a vybavením na vodní sporty. Klidnější varianta pro rodiny.

Dubova: přímo v Kazanech. Vesnice uprostřed soutěsky, odkud jezdí lodě a kde jste kousek od Decebala i od Eibenthalu.

• BLISS Dubova: penzion s restaurací, zahradou a vlastní pláží u Dunaje, tři kilometry od chráněné části Železných vrat.
• Casa de Oaspeti Dunarea la Cazane: menší penzion se zahradou, terasou a sdílenou kuchyní. Skromnější a levnější varianta.

Băile Herculane: lázně. Hodí se hlavně pro ty, kdo chtějí lázně a termální vodu.

• Bacolux Diana, Herculane: velký lázeňský hotel v lese u řeky Cerny, 250 metrů od centra lázní.
• Hotel Versay: menší hotel s barem a terasou, asi 300 metrů od pramene Diana.

Sasca Montană a Oravița: soutěska Nery, Ochiul Bei a vlak. Sasca Montană je vstupní branou do národního parku, Oravița je blíž k vlaku a k divadlu.

• Casa Borcean 2: ubytování v Sasca Montană se zahradou, terasou a sdílenou kuchyní, odkud se jezdí do soutěsky i k Ochiul Bei.
• Pensiunea Carul cu flori: penzion s barem a terasou na kraji Oravițe, dobrý na noc před ranním vlakem do Aniny.

Văliug: hory Semenic. Chladnější a klidnější, ideální na pár dní s dětmi nebo na túry.

• Franzdorf Alpin: penzion v osadě Crivaia nad přehradou, s koly zdarma a zahradou.
• Casa Flavius: menší dům se zahradou a terasou ve Văliugu, kousek od národního parku Semenic.

Další možnosti: ubytování v Orșově, ubytování v Băile Herculane, ubytování v Sasca Montană a ubytování v Temešváru. Hotely v Temešváru podle čtvrtí rozebíráme v průvodci Temešvár. V českých vesnicích se spí v soukromí a rezervuje se jinak než přes Booking, víc v článku česká vesnice v Rumunsku.

Kolik dní na Banát a jak ho projet

Za víkend Banát nestihnete, už jen cesta zabere den tam a den zpátky. Na jih Banátu bychom si nechali aspoň čtyři dny, ideálně týden. Takhle bychom ho projeli my, autem z Temešváru:

• Den 1: Příjezd do Temešváru, odpoledne a večer v centru.
• Den 2: Přes Reșițu (muzeum lokomotiv) do Văliugu, večer u přehrady.
• Den 3: Ráno soutěska Karaše od Carașovy, odpoledne přes Aninu k vodopádu Bigăr a večer do Oravițe (celkem asi 104 km).
• Den 4: Ráno divadlo v Oraviți, v 11:15 vlak do Aniny a zpět. Přespání v Sasca Montană.
• Den 5: Ochiul Bei, vodopády Beușnița a kus soutěsky Nery.
• Den 6: Silnice podél Dunaje přes Moldovu Nouă do Dubovy (145 km, ale počítejte s celým dopolednem), odpoledne loď do Kazanů a k Decebalovi. Odbočka do Eibenthalu nebo Svaté Heleny.
• Den 7: Dopoledne Băile Herculane, pak návrat do Temešváru nebo rovnou domů přes Arad.

Kdo chce strávit pár dní v českých vesnicích, ať si přidá další tři čtyři dny a auto nechá stát. Kdo jede za turistikou, ať si naopak ubere města a přidá celodenní přechod soutěsky Nery.

Praktické rady: kdy jet, peníze, mobil a bezpečí

Kdy jet. Podle nás nejlíp od května do června a v září a říjnu. Na jaře mají vodopády nejvíc vody a v soutěskách je zeleno, na podzim jsou listnaté lesy barevné a v údolí Dunaje už není vedro. V červenci a srpnu je na Dunaji horko a koncem srpna, kdy probíhá Festival Banát (v roce 2026 od 19. do 23. srpna), jsou české vesnice a okolí plné.

Peníze. Platí se v lei (RON), jeden leu je orientačně 4,9 Kč. Ve městech a hotelech zaplatíte kartou, ale v horských vesnicích, malých penzionech a v českých vesnicích budete potřebovat hotovost. Bankomaty najdete ve větších městech, jako je Temešvár, Reșița nebo Orșova, na vesnicích ne.

Mobil u srbské hranice. Podél Dunaje a v českých vesnicích se telefon často sám přihlásí do srbské sítě. Srbsko není v EU, takže roaming se účtuje podle ceníku pro země mimo Unii a účet může být nepříjemně vysoký. Vypněte automatický výběr sítě a nastavte ručně rumunského operátora, nebo si vezměte eSIM na data.

Příroda. V jižním Banátu žijí čtyři druhy zmijí včetně zmije růžkaté a v domech se občas objeví malý karpatský štír. Ani jedno není důvod nejezdit, jen v trávě a u vody koukejte pod nohy a boty si ráno vytřeste. V horách žijí medvědi, platí běžná pravidla: dělat hluk a nenechávat jídlo venku. Více psů pohromadě může být nepříjemných a vzteklina v Rumunsku vymýcená není, takže po kousnutí vždy k lékaři.

Silnice. Hlavní tahy jsou v pořádku, ale poslední kilometry k Sasca Montană a k českým vesnicím bývají rozbité a úzké. Za tmy mimo hlavní silnice raději nejezděte, na cestě můžete potkat povoz bez světel, krávy i psa ležícího uprostřed silnice.

Trocha historie: proč je v Banátu všechno trochu jinak

Banát vypadá jinak než zbytek Rumunska a důvod je jednoduchý: dvě století ho spravovala Vídeň. Ve starověku tu žili Dákové, od roku 106 Římané. Ve středověku oblast patřila Uhrám, v roce 1552 ji dobyli Turci a drželi ji přes 160 let. Válkami se z ní stala skoro liduprázdná krajina lesů a bažin.

Zlom přišel v roce 1716, kdy Turky porazil Evžen Savojský, a Požarevackým mírem v roce 1718 Banát připadl Habsburkům. První guvernér Claudius Mercy dal vysušit bažiny kolem Dunaje a Tisy, postavit kanály a silnice a začal zvát kolonisty. Za Marie Terezie sem přicházeli hlavně Němci ze Švábska (podle nich se jim dodnes říká banátští Švábové), ale i Francouzi z Lotrinska, Slováci a další. S nimi přišli řemeslníci a horníci, kteří začali těžit uhlí a rudu v horách. Odtud pochází Oravița s divadlem, Reșița s ocelárnami i Anina s uhelnými doly. Jižní pás podél Dunaje byl až do roku 1871 součástí Vojenské hranice, opevněného pásu proti Turkům, kde byli osadníci zároveň vojáky.

Do toho přišli Češi. Kolem roku 1823 nalákal oravický obchodník se dřevem jménem Magyarly několik desítek rodin hlavně z Plzeňska do hor nad Dunajem. Založily vesnici Svatá Alžběta (zanikla kvůli nedostatku vody v roce 1847) a v letech 1824 až 1825 Svatou Helenu. Magyarly své sliby nedodržel, osadníci se ocitli v nouzi a požádali o přijetí mezi vojenské pohraničníky. Druhou vlnu v letech 1827 a 1828 už organizovaly vojenské úřady, které tak získaly lidi do neobydleného pohraničí. Tak vznikly vesnice, ve kterých se česky mluví dodnes.

Po první světové válce se Banát rozpadl. V říjnu 1918 vznikla krátkodobá Banátská republika, kterou za dva týdny zlikvidovala srbská vojska, a v roce 1919 si území rozdělily Rumunsko a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, malý kousek dostalo Maďarsko. Ani jedna strana nebyla spokojená. Po druhé světové válce a hlavně po roce 1989 odešla většina banátských Němců do Německa, po pádu železné opony jich odcházelo kolem patnácti tisíc ročně, a s nimi zmizela i část charakteru švábských vesnic. A v prosinci 1989 právě v Temešváru začala revoluce, která svrhla Ceaușesca.

Časté otázky o Banátu

Kam dál

• Temešvár: náměstí, katedrála, revoluce 1989 a kde v bráně Banátu spát.
• Česká vesnice v Rumunsku: šest krajanských vesnic, pěší stezky mezi nimi, ubytování v soukromí a Festival Banát.
• Dovolená v Rumunsku: kdy jet, jak se tam dostat, rovinieta a kolik to stojí.
• Co vidět v Rumunsku: nejzajímavější místa celé země od Transylvánie po deltu Dunaje.
• Hory v Rumunsku: kam v Karpatech na túru, včetně Banátských hor.
• Medvědi v Rumunsku: kde žijí a jak se při setkání zachovat.