50 míst, co vidět v Thajsku: od Bangkoku přes hory, přes doly až po ostrovy

Thajsko je od severu k jihu dlouhé přes 1 600 kilometrů a na té vzdálenosti se vystřídají horské vesnice, kde se v lednu ráno topí, ruiny dvou bývalých hlavních měst, khmerské chrámy na vyhaslé sopce, deštný prales starší než většina evropských lesů a ostrovy na dvou různých mořích, z nichž každé má období dešťů v jinou dobu. Když se tedy ptáte, co vidět v Thajsku, první otázka nezní „co“, ale „kde a kdy“. Sepsali jsme padesát míst po regionech, u každého proč tam jet, kolik času si nechat, jak se tam dostat a vstupné tam, kde ho zveřejňuje oficiální zdroj. Schválně jich je víc, než se dá stihnout za jednu cestu. Za dva týdny podle nás v klidu zvládnete tři oblasti, ne pět.

Kde v Thajsku spát

Ubytování podrobně rozebíráme u jednotlivých oblastí: Bangkok podle čtvrtí v průvodci Thajsko Bangkok, pláže Phuketu v článku Phuket Thajsko, Ao Nang a Railay v průvodci Thajsko Krabi a Phi Phi v článku Ko Phi Phi. Pro místa z tohoto přehledu, která samostatný článek nemají, tři tipy, kde bychom spali my:

• Sala Ayutthaya stojí na břehu řeky přímo naproti chrámu Wat Phutthaisawan, takže večer koukáte na nasvícené ruiny z terasy. Kvůli ní stojí za to v Ayutthayi přespat místo výletu na jeden den.
• The Float House River Kwai jsou plovoucí vily přímo na řece Kwai v džungli za Kanchanaburi, dobrá základna na Hellfire Pass a Erawan.
• Rachamankha Hotel je butikový hotel ve stylu Lanna ve starém městě Chiang Mai, kousek od chrámu Wat Phra Singh.

Jinak vyhledávejte podle základny: ubytování v Chiang Mai, ubytování v Chiang Rai, ubytování u historického parku Sukhothai, ubytování na Ko Lantě a ubytování na Ko Samui.

50 míst, co vidět v Thajsku

Místa jsme seřadili podle oblastí, aby se z nich dala rovnou skládat trasa. Bangkok, Phuket, Krabi a Phi Phi tu mají jen po jednom tipu, protože o každém z nich máme samostatného průvodce, kam odkazujeme. Více prostoru jsme dali místům, o kterých se v českých seznamech moc nepíše.

Bangkok a výlety z něj

Do Bangkoku přiletí skoro každý, kdo do Thajska jede. Většina lidí ho bere jako přestupní stanici, a je to škoda: z hlavního města se dá za den dojet ke dvěma památkám UNESCO, k mostu přes řeku Kwai, k plovoucím trhům i na ostrov s bílým pískem.

1. Bangkok: Velký palác, Wat Pho a Wat Arun

Hlavní město má tři památky, které tvoří jedno dopoledne u řeky. Velký palác s chrámem Smaragdového Buddhy (Wat Phra Kaew) stojí pro cizince 500 THB, tedy orientačně 325 Kč, a v ceně je i muzeum textilu královny Sirikit v areálu (royalgrandpalace.th). Hlídá se oblečení: neprojdou tílka, kraťasy, minisukně, roztrhané ani přiléhavé kalhoty. Kousek odtud leží Wat Pho s pozlaceným ležícím Buddhou dlouhým 46 metrů a naproti přes řeku Wat Arun, kam převáží přívoz od mola Tha Tien.

Nejpohodlnější cesta k paláci vede po vodě: ze stanice BTS Saphan Taksin na molo Sathorn a oranžovou lodí Chao Phraya Express na molo Tha Chang. Kolik dní na Bangkok, kde spát a co dalšího ve městě vidět, od Chinatownu po víkendový trh Chatuchak, rozebíráme v průvodci Thajsko Bangkok. My bychom mu dali aspoň tři dny. Bangkok se nám nejvíc líbí večer z lodi, kdy se rozsvítí chrámy na obou březích.

2. Ayutthaya, bývalé hlavní město Siamu

Zhruba 80 kilometrů severně od Bangkoku leží ruiny města, které bylo přes čtyři sta let centrem siamského království, až ho v roce 1767 vypálila barmská armáda. Od roku 1991 je historický park na seznamu UNESCO. Nejfotografovanější je hlava Buddhy zarostlá do kořenů stromu ve Wat Mahathat, nám se ale nejvíc líbí Wat Chaiwatthanaram na břehu řeky, který připomíná khmerský Angkor a k večeru je nejhezčí.

Vstupné se platí u jednotlivých chrámů zvlášť, nebo sdruženou vstupenkou. Památky jsou od sebe kilometry daleko, takže si u nádraží půjčte kolo, nebo vezměte tuk-tuk na okruh. Z Bangkoku jezdí vlaky několikrát denně. Na jednodenní výlet to stačí, kdo chce zažít ruiny bez davů, ať tu přespí a jde ven brzy ráno.

3. Plovoucí trhy: Damnoen Saduak, nebo Amphawa

Obrázek lodiček naložených ovocem zná každý, ale trhy jsou dva a dost se liší. Damnoen Saduak, asi sto kilometrů jihozápadně od Bangkoku, je největší a nejznámější, a taky nejturističtější. Jezdí se sem ráno, prodává se hlavně turistům a spousta lidí z něj odjíždí s pocitem, že viděli kulisu. Amphawa je menší, žije hlavně o víkendových odpoledních a večerech, nakupují tu Thajci a k jídlu se sedá na schody u kanálu, kam vám grilované plody moře podají přímo z loďky.

My bychom jeli do Amphawy. A kdo zůstane do tmy, může se svézt lodí za světluškami, které tu po setmění svítí v korunách stromů podél vody.

4. Železniční trh Maeklong

Kousek od Amphawy, ve městě Samut Songkhram, se prodává přímo na kolejích. Několikrát denně přijede vlak, prodejci na poslední chvíli sklopí markýzy a odsunou koše se zeleninou o pár centimetrů, vlak projede a za minutu je trh zase zpátky. Zní to jako turistická atrakce a trochu to tak i je, ale pořád je to normální trh, kde si místní kupují ryby a zeleninu. Před cestou si zjistěte, kdy vlak jede, jinak uvidíte jen trh. Maeklong a Amphawa se dají spojit do jednoho výletu.

5. Most přes řeku Kwai a Železnice smrti

Kanchanaburi leží zhruba 130 kilometrů západně od Bangkoku a jezdí se sem kvůli mostu, který se stal symbolem stavby thajsko-barmské železnice za druhé světové války. Trať stavěli váleční zajatci a nuceně nasazení dělníci z Asie a zemřely při tom desetitisíce lidí, odtud název Železnice smrti. Most sám je nenápadná železná konstrukce a přejít se dá pěšky. Silnější je válečný hřbitov ve městě a jízda vlakem po původní trati podél skalní stěny u Tham Krasae, kde dřevěný viadukt visí nad řekou.

Na Kanchanaburi si nechte aspoň dva dny, ať stihnete i místa č. 6 a 7. Nejvíc nás tu baví spát v plovoucím hotelu přímo na řece.

6. Hellfire Pass

Úsek železnice, kde zajatci ručně prosekali skalní zářez, a to v takovém tempu a za takových podmínek, že se mu začalo říkat Pekelný průsmyk. Je tu muzeum a pietní stezka po bývalém tělese trati, přes zářez i dál do lesa. Je to místo, kde se nemluví nahlas, a podle nás nejsilnější zastávka celé oblasti. Leží daleko za městem Kanchanaburi na silnici k barmským hranicím, takže se jezdí autem, skútrem nebo s výletem.

7. Národní park Erawan

Sedmistupňový vodopád s tyrkysovými tůněmi, ve kterých se dá koupat. Ke spodním stupňům je to procházka, k horním už pořádný výšlap po kořenech a kamenech, takže boty, ne žabky. Vstupné do parku je pro dospělého cizince 300 THB (orientačně 195 Kč), pro dítě 200 THB (tourismthailand.org). Přijeďte hned po otevření: kolem poledne přijíždějí autobusy z Bangkoku a v tůních to vypadá jako na koupališti. A nenechávejte jídlo bez dozoru, opice tu kradou s velkou profesionalitou.

8. Národní park Khao Yai

Nejstarší národní park v zemi a od roku 2005 součást přírodní památky UNESCO Dong Phayayen–Khao Yai. Leží asi tři hodiny jízdy severovýchodně od Bangkoku a je jedním z mála míst v Thajsku, kde máte reálnou šanci potkat volně žijící slony, třeba přímo na silnici přes park. Dál gibbony, zoborožce a jeleny. Vodopád Haew Suwat znáte možná z filmu Pláž. Vstupné pro dospělého cizince je 400 THB (orientačně 260 Kč), pro dítě 200 THB (tourismthailand.org).

Bez auta nebo průvodce se tu pohybuje špatně, vzdálenosti uvnitř parku jsou velké. Na safari se nám nejvíc osvědčuje brzké ráno a podvečer.

9. Ko Samet

Nejbližší pořádný ostrov od Bangkoku, zhruba tři a půl hodiny cesty včetně trajektu z přístavu Ban Phe. Celý ostrov patří do národního parku, takže se při příjezdu platí poplatek parku. Písek je jemný a bílý, auta tu skoro nejsou a v porovnání s jihem tu méně prší. Na víkendy a thajské svátky se sem ale stěhuje půl Bangkoku. My bychom jeli ve všední den a na dvě tři noci, jako odpočinek mezi městem a dalším přesunem.

10. Svatyně pravdy v Pattayi

Pattaya je pro většinu lidí synonymum nočního života a nic jiného v ní nehledají. Na jejím okraji ale stojí jedna z nejzvláštnějších staveb v Thajsku: obrovský chrám celý ze dřeva, pokrytý řezbami od základů po špičky věží. Staví se od roku 1981 a pořád není hotový, takže vedle hotových částí uvidíte řezbáře při práci. S Pattayou samotnou bychom čas neztráceli, ale kvůli Svatyni pravdy se sem vyplatí zastavit cestou na východ, třeba na Ko Samet nebo Ko Chang.

11. Hua Hin

Nejstarší přímořské letovisko v zemi, zhruba 200 kilometrů jižně od Bangkoku, kam od 20. let minulého století jezdí na léto královská rodina. Moře tu není tyrkysové jako na jihu a pláž je spíš městská, zato je tu klid, dobré jídlo na nočních trzích a jedno z nejhezčích nádraží v zemi, dřevěné, se starým královským čekacím pavilonem. Hodí se pro rodiny a pro ty, kdo chtějí pár dní u moře bez dalšího letu. A je odtud blízko k tipu č. 12.

12. Jeskyně Phraya Nakhon v Khao Sam Roi Yot

V národním parku jižně od Hua Hinu je jeskyně se zřícenou klenbou, do které dopoledne padá sluneční paprsek přímo na malý pavilon postavený pro krále Čulalongkorna. Je to jeden z nejfotografovanějších záběrů v Thajsku, a na rozdíl od jiných to není iluze z fotoaparátu. Do jeskyně se jde z pláže Laem Sala strmou stezkou do kopce a na pláž samotnou se dostanete buď pěšky přes skalní výběžek, nebo lodí. Počítejte s výstupem v horku a vezměte si vodu, paprsek je nejhezčí v pozdním dopoledni.

Střed a severovýchod: khmerské chrámy a první království

Mezi Bangkokem a Chiang Mai leží oblast, kterou většina turistů přeletí. Přitom tu je kolébka thajského státu a na severovýchodě, v oblasti Isan, chrámy, které stavěli stejní Khmerové jako Angkor.

13. Sukhothai

První thajské království tu vzniklo ve 13. století a jeho hlavní město je dnes historický park zapsaný na seznamu UNESCO (1991). Oproti Ayutthayi je tu víc zeleně, lotosových jezírek a klidu, a sochy Buddhy mají typicky štíhlé, elegantní tvary. Centrální zónu s chrámem Wat Mahathat projedete na kole za dopoledne, za ní je Wat Si Chum s obrovským sedícím Buddhou, který se dívá skrz úzkou štěrbinu ve zdi.

Park leží zhruba v polovině cesty mezi Bangkokem a Chiang Mai, autobusem je to z Bangkoku kolem šesti až sedmi hodin. Ideální zastávka na cestě na sever, jedna dvě noci stačí. V listopadu se tu slaví Loi Krathong se světly na vodě a podle nás je to jedno z nejhezčích míst, kde ho zažít.

14. Si Satchanalai a Kamphaeng Phet

Do stejného zápisu UNESCO jako Sukhothai patří i dvě přidružená historická města. Si Satchanalai leží asi hodinu cesty na sever a je to Sukhothai bez lidí: ruiny v lese, chrám s řadou kamenných slonů kolem základny a skoro nikdo kolem. Kamphaeng Phet je na jih, na cestě z Bangkoku, s chrámy z lateritu schovanými mezi stromy. Kdo má na sever čas, ať si k Sukhothai přidá aspoň Si Satchanalai. Nám se tam líbilo víc než v hlavním parku.

15. Phanom Rung

Khmerský chrám z pískovce a lateritu, postavený na okraji vyhaslé sopky v provincii Buri Ram. K hlavní svatyni vede dlouhá procesní cesta lemovaná kamennými sloupky a schodiště zdobené nágy. Několikrát do roka vychází nebo zapadá slunce přesně skrz patnáct dveří hlavní osy a na ten okamžik sem přijíždějí tisíce lidí. Kousek pod kopcem stojí menší chrám Muang Tam s jezírky. Pro milovníky historie, kteří už viděli Ayutthayu a Sukhothai, je to podle nás další logický krok.

16. Phimai

Další khmerský chrám, tentokrát přímo uprostřed městečka v provincii Nakhon Ratchasima, zhruba čtyři hodiny od Bangkoku. Je starší než kambodžský Angkor Vat a v mnohém mu podobný, a protože sem nejezdí zájezdy, uvidíte ho skoro sami. Phimai a Phanom Rung se dají spojit do jednoho dvou- až třídenního výletu, i s Khao Yai cestou zpátky.

17. Chiang Khan a provincie Loei

Loei na severovýchodě u laoských hranic je jedno z mála míst v Thajsku, kde si v zimě vezmete bundu. Městečko Chiang Khan má ulici dřevěných domů podél Mekongu, kde se brzy ráno dávají almužny mnichům a kde se večer jde na procházku podél řeky s výhledem do Laosu. Thajci sem jezdí hlavně v zimě, cizinců potkáte málo. Kousek odtud je náhorní plošina Phu Kradueng, na kterou se vystupuje několik hodin pěšky a v období dešťů bývá pro návštěvníky zavřená.

Sever: Chiang Mai, Chiang Rai a hory

Sever je jiné Thajsko: chladnější noci, hory, kultura bývalého království Lanna, kavárny a trhy. Nejlepší čas je od listopadu do ledna. Od února zhruba do dubna se tu pálí pole a v údolích se drží smog, kvůli kterému Chiang Mai někdy patří k městům s nejhorším vzduchem na světě.

18. Staré město Chiang Mai

Chiang Mai založil král Mangrai v roce 1296 jako hlavní město království Lanna. Jeho staré město tvoří skoro pravidelný čtverec o straně zhruba 1,6 kilometru, obehnaný vodním příkopem a zbytky cihlových hradeb. Uvnitř jsou desítky chrámů, nejvýznamnější Wat Chedi Luang s mohutnou, zčásti zřícenou čedí a Wat Phra Singh. V neděli večer se hlavní ulice promění v Sunday Walking Street, obrovský trh s jídlem a řemesly, v sobotu podobný trh běží ve Wualai.

Chiang Mai je nejlepší základna celého severu. Kurz thajského vaření, masáže, kavárny, trhy, výlety do hor. Na město samotné si nechte aspoň tři dny. Z Bangkoku se sem létá zhruba hodinu, nebo se jede nočním vlakem, který je zážitek sám o sobě.

19. Wat Phra That Doi Suthep

Nejposvátnější chrám severu stojí na hoře nad městem a z jeho terasy je za dobré viditelnosti vidět celé údolí. Ke zlaté čedí vede schodiště o víc než třech stech schodech lemované dvěma dlouhými nágy, nahoru se dá jet i lanovou dráhou. Nahoru vede z města serpentinami silnice dlouhá kolem patnácti kilometrů, jezdí sem červené sdílené songthaewy. Choďte brzy ráno, než přijedou zájezdy, nebo naopak k večeru. Ramena a kolena zakrytá, boty dolů.

20. Etická sloní rezervace

Kolem Chiang Mai jsou desítky „sloních parků“ a jen část z nich si to označení zaslouží. Jízda na slonovi, malování, triky a koupání na povel znamenají, že zvíře muselo projít tvrdým výcvikem. Dobrá rezervace nabízí jen pozorování slonů z odstupu, malé skupiny a slony, kteří se volně pohybují. Nejznámější je Elephant Nature Park, kde mají zachráněné slony z cirkusů a dřevařství. Rezervujte dopředu, místa bývají vyprodaná. My bychom vybírali podle toho, jestli program obsahuje slovo „ride“ nebo „bathing“. Pokud ano, jinam.

21. Doi Inthanon

Nejvyšší hora Thajska (2 565 m) a národní park asi dvě hodiny jízdy od Chiang Mai. Na vrcholu je o deset i víc stupňů chladněji než ve městě, mechový les a krátká naučná stezka Ang Ka po povalových chodníčcích. Pod vrcholem stojí dvě královské čedí obklopené zahradami a cestou nahoru jsou vodopády Wachirathan a Mae Ya a vesnice horských kmenů s rýžovými terasami. Vezměte si mikinu, a když chcete východ slunce nad mraky, vyjeďte ještě za tmy.

22. Chiang Dao

Hodinu a půl severně od Chiang Mai se nad rovinou zvedá vápencový masiv Doi Chiang Dao, jedna z nejvyšších hor země. Pod ním je jeskyně s chrámem a kilometrovými chodbami, kam se dá s místním průvodcem a petrolejkou, a kolem jsou malé ekolodže a kavárny s výhledem na horu. Chiang Dao je pro nás nejhezčí místo na severu na zpomalení. Nic se tu nemusí, a to je hlavní program.

23. Pai

Městečko v horském údolí, kam z Chiang Mai vede silnice 1095 se 762 zatáčkami. Minivan to jede zhruba tři hodiny, a kdo trpí kinetózou, ať si vezme prášek. Pai je pověstné uvolněnou atmosférou, jógou a večerním trhem na Walking Street. Kolem jsou vyhlídky Pai Canyon (nejlepší při západu slunce), horké prameny, vodopád Pam Bok, bambusový most Boon Ko Ku So přes rýžová pole a čínská vesnice Santichon.

Pai je dneska hodně turistické, ale ráno, když se z údolí zvedá mlha, pořád stojí za to. Dva tři dny stačí. A skútr si půjčujte jen tehdy, když na něm umíte jezdit. Obvazy na kolenou jsou tu nejčastější suvenýr.

24. Mae Hong Son a jeskyně Nam Lod

Za Pai pokračuje silnice dál do hor k Mae Hong Son, horskému městečku u barmských hranic s chrámy barmského stylu u jezírka. Celý okruh z Chiang Mai přes Pai, Mae Hong Son a Mae Sariang zpátky měří kolem 600 kilometrů a je to nejslavnější motorkářská trasa jihovýchodní Asie. Po cestě stojí za zastávku jeskyně Nam Lod (Tham Lod) u Pang Mapha, kterou protéká řeka, projíždí se na bambusovém voru a večer z ní vylétají tisíce rorýsů. Na okruh si nechte čtyři až sedm dní, a pokud jste na motorce v horách nikdy nejeli, nezačínejte tady.

25. Bílý chrám (Wat Rong Khun)

Asi 13 kilometrů jižně od Chiang Rai stojí chrám, který spíš než chrám připomíná sochařský sen. Celý bílý, posetý zrcadlovými střípky, s mostem přes „peklo“, ze kterého k vám natahují ruce stovky soch. Staví ho od roku 1997 umělec Chalermchai Kositpipat ze svých peněz a ještě dlouho nebude hotový. Uvnitř jsou nástěnné malby, mezi kterými najdete i postavy z filmů a komiksů. Vstupné pro cizince je 100 THB (orientačně 65 Kč, tourismthailand.org). Přijeďte hned ráno, později je tu přeplněno.

26. Modrý chrám (Wat Rong Suea Ten)

Přímo ve městě Chiang Rai, sytě modrý se zlatými detaily a s velkým bílým Buddhou uvnitř. Je novější a menší než Bílý chrám a postavil ho žák Chalermchaie Kositpipata. Je tu méně lidí a víc klidu, a z barev uvnitř se trochu točí hlava. Nám se líbil skoro víc než slavnější bílý soused.

27. Černý dům (Baan Dam)

Opak Bílého chrámu. Areál zhruba čtyřiceti tmavých staveb na severním okraji Chiang Rai, který vytvořil malíř Thawan Duchanee. Uvnitř jsou kůže, rohy, kosti a krokodýlí lebky na stolech, celé to působí temně a znepokojivě a některé lidi to odradí. Je to spíš muzeum a umělecký projekt než chrám. Bílý chrám, Modrý chrám a Černý dům se dají spojit do jednoho dne.

28. Zlatý trojúhelník

Místo, kde se na soutoku Mekongu a řeky Ruak potkávají hranice Thajska, Laosu a Myanmaru. Kdysi centrum pěstování opia, dnes vyhlídka, velký zlatý Buddha, stánky se suvenýry a Síň opia (Hall of Opium), muzeum o historii obchodu s drogou. Samotný trojúhelník je spíš symbolický a uvidíte hlavně dvě řeky. Muzeum je ale dobré a výlet lodí po Mekongu taky. Když ho spojíte s městečkem Chiang Saen a jeho ruinami, je to příjemný den z Chiang Rai.

29. Nan

Provincie u laoských hranic, kam se dostane málokterý cizinec. Hlavním důvodem je chrám Wat Phumin s nástěnnými malbami z 19. století, mezi nimiž je i slavný výjev šeptajícího si páru, který se v Thajsku objevuje na plakátech a pohlednicích. Kolem města jsou rýžová pole a hory národního parku Doi Phu Kha. Nan je pro druhou nebo třetí cestu do Thajska, kdy už člověk ví, co od severu čekat, a chce ho bez davů.

Andamanské moře: vápencové skály a ostrovy na západě

Západní pobřeží je to Thajsko z plakátů: vápencové věže trčící z moře, longtaily s barevnými stuhami na přídi a ostrovy, kam nevede silnice. Sezona je tu zhruba od listopadu do dubna, v době jihozápadního monzunu (zhruba květen až říjen) bývá moře rozbouřené a část lodních linek a národních parků nejede.

30. Phuket

Největší thajský ostrov a nejlépe dostupné místo u moře, s mezinárodním letištěm a stovkami hotelů. Je rušný a na hlavních plážích, jako je Patong, je plno, ale má i klidnější zátoky na jihu a severu, barevné staré město Phuket Town s čínsko-portugalskými domy, sochu Velkého Buddhy na kopci a vyhlídku Promthep na jižním cípu. Pro nás je Phuket hlavně dobrá základna na výlety lodí. Které pláže vybrat a kde bydlet, rozebíráme v průvodci Phuket Thajsko.

31. Krabi a poloostrov Railay

Provincie Krabi má dramatičtější krajinu než Phuket a o něco víc klidu. Hlavní základnou je Ao Nang, odkud vyplouvají lodě na ostrovy, nejhezčí je ale poloostrov Railay, odříznutý od pevniny vápencovými stěnami, takže se na něj jezdí jen lodí. Pláž Phra Nang pod skalami, lezecké cesty světové úrovně, vyhlídka a laguna, na kterou se šplhá po lanech. K tomu Tiger Cave Temple s více než tisícem schodů a výlety na Four Islands nebo Hong Islands. Všechno to máme podrobně v průvodci Thajsko Krabi.

32. Ko Phi Phi

Souostroví, kde se natáčel film Pláž. Obydlený je jen Phi Phi Don s vesničkou Tonsai, vyhlídkou a plážemi, sousední Phi Phi Leh s Maya Bay je neobydlený národní park se zákazem koupání v zátoce a pravidelnou sezonní uzavírkou. Většina lidí sem jede na jednodenní výlet z Phuketu nebo Krabi a večer se vrací. My bychom tu aspoň jednou přespali, protože ráno, než připlují první lodě, je Phi Phi úplně jiné místo. Trajekty, poplatky a kde spát najdete v průvodci Ko Phi Phi.

33. Záliv Phang Nga a James Bond Island

Mezi Phuketem a Krabi leží mělký záliv se stovkami vápencových skal a ostrůvků. Nejslavnější je Ko Tapu, štíhlá skalní jehla, a sousední Khao Phing Kan, kde se v roce 1974 natáčela bondovka Muž se zlatou zbraní. K Ko Tapu se lodě přiblížit nesmí, fotí se z pláže na Khao Phing Kan. Ta je v sezoně přeplněná, takže samotný „Bondův ostrov“ je podle nás to nejslabší na celém výletu.

Lepší je zbytek zálivu: muslimská vesnice Ko Panyee postavená celá na kůlech nad vodou, s fotbalovým hřištěm na plovoucí plošině, a hlavně kajaky. Ve vápencových ostrovech jsou skryté laguny (hongy), kam se vplouvá při odlivu jeskyněmi, a do nich se velká loď nevejde. Kdo může, ať vybere výlet s kajaky.

34. Ko Yao Noi a Ko Yao Yai

Dva ostrovy uprostřed zálivu Phang Nga, přesně mezi Phuketem a Krabi, kam se jezdí lodí z obou. Žijí tu převážně muslimské rybářské komunity, kaučukové a kokosové plantáže střídají rýžová pole a večer tu nečekejte bary ani hlasitou hudbu. Z pláží je výhled na vápencové věže v zálivu, který z Phuketu za peníze vidíte z lodi, tady zadarmo z houpací sítě. Kdo chce Andaman bez letovisek, je tohle podle nás nejsnadnější volba.

35. Khao Lak

Pás dlouhých pláží na pevnině severně od Phuketu, klidnější a rodinnější než Phuket a nejlepší základna na výlety k Similanským a Surinským ostrovům. Vlna tsunami v roce 2004 tu zasáhla nejvíc v celém Thajsku a připomíná to i policejní člun, který voda odnesla daleko do vnitrozemí a dnes stojí jako památník uprostřed polí. Khao Lak je dobrý pro ty, kdo chtějí u moře hlavně klid, potápění a krátké přesuny.

36. Similanské ostrovy

Národní park v otevřeném moři, zhruba hodinu a půl rychlým člunem od mola Thap Lamu u Khao Laku. Žulové balvany, bílý písek a voda, o které se mluví jako o nejprůzračnější v Thajsku, a podle thajské turistické centrály jedno z nejlepších potápěčských míst na světě. Park je otevřený jen část roku: v sezoně 2026/2027 od 15. 10. 2026 do 15. 5. 2027 (oznámení parku, Bangkok Post), pak se zavírá kvůli obnově přírody. Poplatek pro dospělého cizince je 500 THB (orientačně 325 Kč), pro dítě 250 THB. Počet návštěvníků za den je omezený, takže v hlavní sezoně rezervujte výlet s předstihem.

Jednodenní výlet je hodně o lodi a o davu na jediné pláži, kde se vystupuje. Kdo se potápí, ať zvolí vícedenní výlet s přespáním na lodi, a uvidí park v klidu.

37. Surinské ostrovy

Severněji než Similany, blíž k barmským hranicím, a s ještě menším počtem lidí. Lepší šnorchlování přímo z pláže a vesnice mořských nomádů Moken, kteří tu žijí na souši jen část roku. Poplatek je stejný jako na Similanech, 500 THB pro dospělého cizince (tourismthailand.org), a lodě jezdí z Khura Buri. Pro šnorchlaře podle nás lepší volba než Similany.

38. Ko Lanta

Dlouhý ostrov jižně od Krabi, klidnější alternativa k Phuketu a Phi Phi. Pláže se táhnou podél západního pobřeží za sebou a čím dál na jih, tím je na nich méně lidí. Na východě stojí Lanta Old Town, stará rybářská vesnice s dřevěnými domy na kůlech nad vodou, a na jižním cípu národní park Mu Ko Lanta s majákem. Z Lanty se jezdí šnorchlovat a potápět k ostrovům Ko Rok a Ko Ha. Hodí se pro rodiny i páry, které chtějí týden na jednom místě. Na jednu noc sem nejezděte, cesta z Krabi trvá i se dvěma trajekty pár hodin.

39. Ko Muk a Ko Kradan

Ostrovy provincie Trang jižně od Lanty, o kterých se v Česku moc nemluví. Na Ko Muk je Smaragdová jeskyně (Tham Morakot): při odlivu se vplave do tmavého tunelu ve skále, po zhruba osmdesáti metrech ve tmě se vynoří do malé laguny s pláží, uzavřené ze všech stran skalními stěnami. Sousední Ko Kradan nemá silnice a korálový útes začíná pár metrů od břehu. Mimo sezonu tu velká část hotelů a restaurací zavírá, takže je to typický cíl na prosinec až březen. Pro nás jedno z nejhezčích míst celého Andamanu.

40. Ko Lipe

Malý ostrov úplně na jihu, kousek od malajských hranic, v okolí národního parku Tarutao. Moře je tu průzračné, pláže Sunset a Pattaya mají nejhezčí západy slunce, jaké v Thajsku známe, a po ostrově se chodí pěšky. Cesta je dlouhá: z Bangkoku zabere skoro celý den, rychlým člunem se jezdí z přístavu Pak Bara. V sezoně jezdí lodě i z malajského ostrova Langkawi, takže se dá Lipe spojit s cestou do Malajsie. O Langkawi máme samostatný článek ostrov Langkawi. Na týden v Thajsku se Lipe nevyplatí, na tři týdny ano.

41. Ranong a Ko Phayam

Úplně na severu andamanského pobřeží, na hranicích s Myanmarem, leží provincie Ranong a její ostrovy Ko Phayam a Ko Chang (neplést s velkým Ko Changem na východě). Elektřina z generátorů, cesty pro skútry, bungalovy na pláži a atmosféra, kterou jinde v Thajsku pamatují jen starší cestovatelé. Kdo se rád odstřihne, ať jede sem. Ve městě Ranong jsou navíc horké prameny, kde se koupou místní.

42. Khao Sok a jezero Cheow Lan

Deštný prales ve vnitrozemí mezi Andamanským mořem a zálivem, jeden z nejstarších na světě. Národním parkem je od roku 1980. Jeho srdcem je přehradní jezero Cheow Lan s vápencovými věžemi vystupujícími z hladiny, kde se spí v plovoucích bungalovech, ráno se jezdí na kánoi a večer je slyšet gibbony. Při trochu štěstí tu uvidíte i raflézii, největší květ světa. Vstupné do parku je pro dospělého cizince 300 THB (orientačně 195 Kč), pro dítě 150 THB (tourismthailand.org).

Na Khao Sok si nechte dva tři dny, jednu noc na jezeře. Je to podle nás nejlepší přestávka mezi plážemi, a hodí se i jako přesun z Andamanu do zálivu. V některých seznamech ho najdete mezi památkami UNESCO, ale na seznamu světového dědictví není.

Thajský záliv a jih

Na východní straně poloostrova je jiný rytmus počasí: nejvíc tu prší zhruba od října do prosince, zato v létě, kdy na Phuketu fouká monzun, bývá na Samui a okolních ostrovech pěkně. Kdo jede do Thajska v červenci nebo srpnu, ať míří sem.

43. Ko Samui

Druhý největší thajský ostrov a nejpohodlnější v zálivu, s vlastním letištěm, kam létají Bangkok Airways. Pláže Chaweng a Lamai jsou živé, Maenam a Bophut na severu klidnější. Za vidění stojí chrám Velkého Buddhy na ostrůvku spojeném hrází, barevný Wat Plai Laem, vodopády Na Muang a skalní útvary Hin Ta a Hin Yai, kterým místní s úsměvem říkají Dědeček a Babička. Samui patří k dražším místům v Thajsku, letenky i hotely. Pro rodiny s dětmi je ale díky silnici kolem ostrova a krátkým přesunům podle nás jedna z nejlepších voleb.

44. Mořský národní park Ang Thong

Souostroví dvaačtyřiceti ostrovů západně od Samui, s vápencovými útesy, lagunami a pláží, kde se dá kotvit. Nejznámější je vyhlídka na ostrově Wua Talap, ze které je vidět celé souostroví, a slané jezero Thale Nai na Ko Mae Ko, uzavřené ve skále. Jezdí se sem na celodenní výlet ze Samui nebo Pha Ngan, často s kajaky. V období nejsilnějších dešťů na konci roku lodě kvůli moři nemusí vyplout.

45. Ko Pha Ngan

Svět ho zná kvůli Full Moon Party, noci za úplňku na pláži Haad Rin, kam se sjíždějí tisíce lidí. Ta se ale odehrává na jediném cípu ostrova a se zbytkem nemá skoro nic společného. Hornatý vnitřek je klidný, plný jógových a meditačních center, a nejhezčí pláže jsou na severu a východě, třeba Bottle Beach nebo Haad Salad, k některým se jezdí lodí. Kdo nejede na párty, ať se Haad Rinu vyhne. A sklenici s pitím nenechávejte bez dozoru, ministerstvo zahraničí tu eviduje případy drog přimíchaných do nápojů.

46. Ko Tao a Ko Nang Yuan

Malý ostrov v zálivu, který je jedním z nejlevnějších míst na světě, kde si udělat potápěčský kurz. Potápěčských škol jsou tu desítky a k nejznámějším lokalitám patří Chumphon Pinnacle a Japanese Gardens. Kousek od pobřeží leží Ko Nang Yuan, tři ostrůvky spojené písčitými kosami, s vyhlídkou, ze které je známá fotka Ko Tao. Na šnorchlování a odpočinek stačí tři čtyři dny, na základní potápěčský kurz počítejte zhruba s týdnem.

47. Nakhon Si Thammarat

Nejnovější thajská památka UNESCO: chrám Wat Phra Mahathat Woramahawihan v Nakhon Si Thammaratu byl na seznam světového dědictví zapsán v roce 2026. Bílá čedí ve stylu cejlonské stúpy je jednou z nejposvátnějších na jihu a jezdí sem poutníci z celé země. Město samo je živé, nepřipravené na turisty a skvělé na jídlo, má jižní kuchyni, která patří k nejostřejším v zemi. Leží na pevnině jižně od Samui a hodí se jako zastávka na cestě ze zálivu na jih.

48. Jezero Thale Noi v Phatthalungu

Mokřad na jihu, který se v období květu promění v jezero plné růžových leknínů a lotosů, kam se jezdí loďkou za svítání. Kvetou zhruba na přelomu zimy a jara, a nejlepší jsou rána, kdy se květy otevírají a nad vodou ještě visí mlha. Je to také ptačí rezervace s desítkami druhů vodních ptáků. Místo, kam se jezdí kvůli jedinému ránu a které si člověk pamatuje roky.

Východ: ostrovy u kambodžských hranic

Východní pobřeží má podobnou sezonu jako Andaman (nejlepší od prosince do března), ale méně lidí a kratší cestu z Bangkoku po zemi.

49. Ko Chang

Třetí největší thajský ostrov, z velké části pokrytý džunglí a chráněný národním parkem. Na západním pobřeží jsou písčité pláže, uvnitř ostrova vodopády jako Khlong Plu a na jihu rybářská vesnice Bang Bao s domy na kůlech a molem plným restaurací. Trajekty jezdí z pevniny u Tratu, z Bangkoku je to i s trajektem kolem pěti šesti hodin. V září a říjnu je tu nejvíc deště a spousta podniků zavírá. Opice u silnice berou svačiny, tak je nedržte v ruce.

50. Ko Kut a Ko Mak

Kdo na Ko Changu zatouží po ještě větším klidu, pokračuje dál na jih. Ko Kut má průzračnější moře než zbytek východu, vodopád Khlong Chao, ke kterému se dojde pěšky, a rybářskou vesnici Ao Salad na kůlech nad vodou. Ko Mak je menší a plochý, pokrytý kokosovými a kaučukovými plantážemi a ideální na kolo. Velká letoviska ani noční život tu nejsou a v tom je jejich kouzlo. Mimo sezonu jezdí méně lodí a část ubytování zavírá.

Jak místa poskládat do trasy

Thajsko je velké a přesuny mezi oblastmi trvají. Nejčastější chyba, kterou vidíme, je snaha za dva týdny stihnout Bangkok, sever, Phuket i Samui. Níž je šest kombinací, které podle nás fungují. Kdy kam jet podle měsíců, kolik co stojí a jak se v zemi přesouvat, rozebíráme v průvodci dovolená v Thajsku.

Co bychom udělali jinak

Kdybychom Thajsko plánovali znovu od nuly, škrtli bychom polovinu tohohle seznamu. Ne proto, že by ta místa nestála za to, ale protože nejlepší věci v Thajsku v žádném seznamu nejsou. Miska khao soi, kari nudlové polévky ze severu, u plastového stolku na rohu ulice v Chiang Mai. Ranní trh v městečku, kde autobus jen na chvíli zastaví. Pláž na Lantě, ke které vede hliněná cesta mezi kaučukovníky a kterou nikdo nesepsal. Takové věci se nedají naplánovat, jen se jim dá nechat prostor.

Nemusíte vidět všechny chrámy. Po třetím dni v Ayutthayi a Sukhothai se začnou slévat dohromady, a to je chvíle, kdy je lepší si sednout do stínu s ledovou kávou a dívat se, jak mniši zametají nádvoří. Ochutnávejte, co neznáte, i když to v menu nemá obrázek. Ptejte se, co jí kuchař. A na ostrovech nechte aspoň jeden den bez výletu lodí, bez šnorchlování a bez telefonu. Thajsko umí být úžasně pomalé, když mu to dovolíte.

Časté otázky

Kam dál

• Dovolená v Thajsku: kdy jet na kterou stranu, vstupní podmínky, rozpočet, doprava po zemi a itinerář na 14 dní a 3 týdny.
• Thajsko Bangkok: palác, chrámy, Chinatown, trhy, čtvrti na spaní a plán na 1 až 3 dny.
• Phuket Thajsko: pláže po pobřeží, Old Phuket Town, výlety a kde bydlet.
• Thajsko Krabi: Ao Nang, Railay, Tiger Cave Temple a výlety na ostrovy.
• Ko Phi Phi: Maya Bay, trajekty, poplatky a jestli tam přespat.
• Dovolená v Malajsii: když chcete z jižního Thajska pokračovat přes hranice.