Bari, Itálie: 18 tipů, co vidět, kde jsou super pláže a kam na výlety

Bari je přístavní město, které se za turisty nikdy moc nepřetvařovalo. Ve starém městě visí přes uličky prádlo, babičky před domem tvarují palcem těstoviny a ráno u mola prodávají rybáři syrové chobotnice rovnou z lodi. Pár set metrů odtud začíná pravidelná šachovnice ulic z 19. století s obchody a operou. Bari v Itálii je hlavní město Apulie, druhé největší město pevninského jihu po Neapoli a pro většinu lidí z Česka hlavně letiště, přes které se do Apulie (italsky Puglia) létá. Podle nás je škoda ho jen projet.

Sepsali jsme 18 tipů, co v Bari vidět, včetně městských pláží, a k tomu výlety po Apulii s jízdními dobami a jízdným, lety z Prahy a okolí, cestu z letiště, počasí po měsících, co ochutnat, jak je to s bezpečností a autem ve starém městě a kde se vyspat. Pokud hledáte spíš přímořské letovisko než město, mrkněte i na náš přehled nejhezčích míst v Itálii u moře.

Co vidět v Bari: 18 tipů

Bari se dobře čte jako tři pásy. Na severu, na výběžku do moře, je Bari Vecchia, staré město s bazilikou, katedrálou a hradem. Jižně od něj, za širokou třídou Corso Vittorio Emanuele, začíná Murat, nové město z 19. století s pravoúhlými ulicemi, obchody na Via Sparano a nádražím. A podél obou vede k moři nábřeží Lungomare, které pokračuje na jih až k městským plážím. Všechno, co je níž pod čísly 1 až 14, je od sebe nanejvýš dvacet minut pěšky.

1. Bari Vecchia, staré město

Do starého města se vchází z Piazza Federico II di Svevia u hradu nebo z Corso Vittorio Emanuele a během dvou minut jste v jiném světě. Uličky jsou úzké a křivolaké, plné oblouků, malých kapliček s obrázky svatých a dveří otevřených přímo do obýváku. Ještě před třiceti lety měla Bari Vecchia pověst čtvrti, kam se turisté radši nepouštěli. Dnes je opravená, žije v ní pořád hodně místních a večer se náměstíčka plní lidmi, kteří tu sedí venku na plastových židlích.

My bychom do ní nechodili s mapou. Stačí vědět, kde je bazilika a kde katedrála, a zbytek nechat náhodě. Nejhezčí chvíle jsou podle nás brzo ráno, kdy se peče chléb a zametají prahy, a pak kolem sedmé večer, kdy se z kuchyní line smažené těsto.

Po obvodu starého města vede Muraglia, pozůstatek městských hradeb, po kterém se dá projít nad mořem od baziliky až k bastionu Santa Scolastica. Je to nejhezčí procházka v Bari na západ slunce a skoro nikdo po ní nechodí.

2. Bazilika svatého Mikuláše (Basilica di San Nicola)

Hlavní důvod, proč do Bari jezdí poutníci, a nejdůležitější stavba Apulie. V roce 1087 sem námořníci z Bari přivezli ostatky svatého Mikuláše z maloasijské Myry a město kvůli nim postavilo baziliku na místě, kde stávalo sídlo byzantského místodržitele. Proto vypadá spíš jako pevnost než jako kostel: masivní, strohá, z bílého vápence, se dvěma nedostavěnými věžemi.

Uvnitř je dřevěný zlacený strop ze 17. století, biskupský trůn z 11. století a hlavně krypta, kde v hrobce pod oltářem leží Mikulášovy ostatky. V kryptě narazíte na pravoslavné poutníky z Ruska, Srbska nebo Řecka, protože Mikuláš je jeden z nejuctívanějších světců východní církve. Pro ně má krypta i vlastní kapli. V apsidě je pak náhrobek Bony Sforzy, vévodkyně z Bari a polské královny, takže sem jezdí i Poláci.

Bazilika je otevřená od pondělí do soboty 6.30–20.30, v neděli 6.30–22.00 a vstup je zdarma (basilicasannicola.it). Během mší se po kostele nechodí, sluší se zakrytá ramena a kolena. Vedle baziliky je Museo Nicolaiano s pokladem, rukopisy a relikviáři.

3. Katedrála San Sabino

Pár set metrů od baziliky stojí katedrála, kterou většina návštěvníků mine, protože ji považuje za „tu druhou“. Je to škoda. Je to jedna z nejčistších ukázek apulského románského slohu, se zvonicí, kterou je vidět z celého nábřeží, a s velkou rozetou na průčelí. Postavili ji ve 12. a 13. století na místě starší katedrály, kterou roku 1156 rozbořil sicilský král Vilém I. Uvnitř je střídmá, světlá a klidnější než bazilika.

Pod katedrálou je krypta s ostatky svatého Sabina a archeologickým podzemím, kde jsou vidět zbytky starší stavby a mozaiková podlaha. Vstup do samotné katedrály je zdarma.

4. Strada delle orecchiette (Via dell’Arco Basso)

Ulička mezi hradem a katedrálou, kterou znáte z každé fotky Bari. Před domy tu stojí stoly, na nich prkna posypaná moukou a za nimi ženy, které nožem a palcem dělají z těsta malá „ouška“, orecchiette. Vedle se suší na sítech hotové těstoviny a dají se rovnou koupit.

Je to kus živé tradice a zároveň turistická atrakce, obojí najednou. Italská média v posledních letech řešila, jestli všechno, co se tu prodává, je opravdu ruční výroba. My bychom se tím netrápili: postavte se na chvíli stranou a dívejte se, jak rychle to jde. Fotit se sluší s pozdravem, a když už fotíte, kupte si sáček. Doma z nich uvaříte orecchiette alle cime di rape, nejtypičtější apulské jídlo.

5. Piazza Mercantile a Piazza del Ferrarese

Dvě propojená náměstí na jižním okraji starého města jsou jeho obývák. Na Piazza Mercantile stojí Palazzo del Sedile, bývalé sídlo městské rady s hodinovou věží, a v rohu malý sloup Colonna della Giustizia, u kterého prý kdysi veřejně trestali dlužníky. Vedle na Piazza del Ferrarese je pod skleněnou deskou vidět kus římské dlažby.

Večer je tu nejvíc lidí v celém městě a dobře se tu sedí na aperitivo. Ceny na náměstí jsou vyšší než o dvě uličky dál, ale ten výhled na lidi a starý přístav za to podle nás stojí.

6. Castello Svevo (Castello Normanno-Svevo)

Hrad na západním okraji starého města založil kolem roku 1131 normanský král Roger II., po zničení ho obnovil císař Fridrich II. Štaufský mezi lety 1233 a 1240 a v 16. století z něj Isabela Aragonská a její dcera Bona Sforza udělaly renesanční sídlo s mohutnými bastiony. Později sloužil jako vězení a kasárna. Dnes je to muzeum se sádrovými odlitky soch z apulských katedrál (Gipsoteca), malými archeologickými vykopávkami z byzantské doby a výstavami.

Otevřeno je od úterý do soboty 9.00–19.00, v neděli 9.00–13.30, v pondělí je zavřeno. Plné vstupné stojí 10 € (orientačně 250 Kč), mladí z EU od 18 do 25 let platí 2 € a první neděli v měsíci je vstup zdarma (cultura.gov.it, 2026). Vstupenky se dají koupit i online přes oficiální prodejce Aditus.

Upřímně: interiér nepatří k tomu nejlepšímu v Bari. Pokud máte jen jeden den, stačí obejít hradby a příkop zvenku a jít dál.

7. Museo archeologico Santa Scolastica

Na samém severním cípu starého města, na bastionu nad mořem, je v bývalém klášteře Santa Scolastica archeologické muzeum. Ukazuje, co všechno se pod Bari našlo, od pravěku po středověk, a část expozice je přímo ve vykopávkách. Pro nás je to hlavně důvod dojít až na konec Muraglie, kde se poloostrov stáčí a je vidět moře na obě strany.

8. Molo San Nicola a syrové plody moře u lodí

Na nábřeží pod starým městem, u mola San Nicola a v okolí starého přístavu, kotví rybáři, kteří ráno a dopoledne prodávají úlovek přímo z lodí a stánků. Místní si tu kupují a hned jedí crudo di mare: syrové ježovky, mušle, krevety a malé chobotnice, které rybáři před vámi naklepou o kámen, aby změkly. Zapíjí se to pivem Peroni z lahve. Říká se tomu místu v barešském dialektu „N’derr a la lanze“.

Je to jeden z nejautentičtějších zážitků v Bari a zároveň věc, o které se vyplatí přemýšlet. Syrové mořské plody od stánku nemají žádnou hygienickou kontrolu jako restaurace. Pokud máte citlivý žaludek nebo jste těhotná, dejte si to radši v restauraci, kde crudo podávají taky.

9. Teatro Margherita

Růžová secesní budova postavená na pilotech přímo nad vodou u starého přístavu. Za tou zvláštní polohou je smlouva: město slíbilo rodině Petruzzelli, že na obecních pozemcích nepovolí žádné další divadlo, kromě staveb na moři. A tak v letech 1912 až 1914 vyrostlo divadlo na moři. Dnes slouží jako výstavní prostor pro současné umění. I když vás výstava zrovna nezajímá, stojí za to podívat se na něj z nábřeží, hlavně ráno, kdy kolem kotví modré rybářské loďky.

10. Lungomare, nábřeží na jih

Od Teatro Margherita se táhne na jih nábřeží Lungomare Nazario Sauro a po něm Araldo di Crollalanza, lemované palmami, lampami a monumentálními budovami z 30. let, kdy se Bari pod starostou Crollalanzou obrátilo k moři. Je to promenáda na běhání, kolo a večerní procházku s gelatem a vede až k plážím Pane e Pomodoro a Torre Quetta. Koupat se přímo u ní nedá, břeh je kamenný a zpevněný, ale na lavičce u zábradlí se dá strávit celý podvečer.

11. Murat, Via Sparano a Corso Vittorio Emanuele

Čtvrť Murat je pojmenovaná po Joachimu Muratovi, napoleonském králi Neapole, který roku 1813 nechal za hradbami starého města vyměřit nové město do pravidelné šachovnice. Je to obchodní a společenské centrum Bari: pěší Via Sparano s obchody vede od nádraží až k moři, souběžná Via Argiro taky, a na jejich konci stojí Palazzo Mincuzzi, honosný obchodní dům z 20. let s kopulí.

Nám se Murat líbí hlavně kolem šesté večer, kdy celé Bari vyjde na passeggiata, korzo sem a tam bez cíle. Široká třída Corso Vittorio Emanuele je hranice mezi starým a novým městem a stojí na ní mimo jiné Teatro Piccinni, nejstarší divadlo ve městě.

12. Teatro Petruzzelli

Čtvrté největší divadlo v Itálii stojí na Corso Cavour a jeho oranžové průčelí si nespletete. Otevřeli ho v únoru 1903, v noci z 26. na 27. října 1991 ho zničil úmyslně založený požár a po letech soudů a oprav se znovu otevřelo v říjnu 2009. Dnes se tu hraje opera, balet a koncerty.

Když se nechcete vázat na představení, dá se jít na komentovanou prohlídku foyer a hlediště. Trvá asi 30 minut, je italsky a anglicky, plné vstupné stojí 7 € a pro studenty a děti 2 € (fondazionepetruzzelli.it, 2026). Prohlídky nejsou každý den, termíny vyvěšuje divadlo na webu na měsíc dopředu a vstupenky se prodávají jen na místě půl hodiny před začátkem.

13. Pinacoteca metropolitana Corrado Giaquinto

Obrazárna v horním patře Palazzo della Provincia na nábřeží Nazario Sauro, kterou turisté skoro neznají. Sbírka jde od byzantských ikon a apulské středověké malby přes benátské mistry až po neapolské malíře 17. a 18. století a umění 19. století. Je to dobré místo na horké nebo deštivé odpoledne a z oken je výhled na moře.

14. Fortino di Sant’Antonio a molo Sant’Antonio

Malá pevnost na východním cípu Muraglie, přímo nad starým přístavem, kde hradby starého města končí. Z terasy u ní je jeden z nejlepších výhledů na nábřeží a Teatro Margherita. Pod ní vybíhá do moře molo Sant’Antonio, kam chodí místní rybařit a kde se dá v klidu sedět u vody i v sezoně.

Pláže v Bari a nejbližší okolí

Na rovinu: Bari není přímořské letovisko. Městské pláže jsou příjemné na odpolední koupání, ale moře je u velkého přístavu a čtvrtí s 300 tisíci obyvateli a v létě jsou plné. Na pláže z obrázků se jezdí do Polignana a Monopoli (viz výlety níže). Pokud ale bydlíte v Bari a chcete se na hodinu dvě vykoupat, tady jsou možnosti.

15. Pane e Pomodoro

Nejznámější a nejbližší městská pláž, asi dvacet minut pěšky po nábřeží jižně od Teatro Margherita. Je písčitá, s volným vstupem, sprchami a plavčíky v sezoně a v létě na ní leží celé Bari. Jméno „chléb a rajče“ prý pochází z toho, co si sem lidé nosili k obědu. Místo je to živé a hlučné, s dětmi, míči a reproduktory, takže kdo chce klid, ať jde ráno.

16. Torre Quetta

Pokračování nábřeží na jih, kousek za Pane e Pomodoro. Pláž je oblázková, s mělčinou u břehu, plážovými bary a zelení kolem, a podle nás tu bývá o něco klidněji než na Pane e Pomodoro. Jméno má po staré strážní věži nad pobřežím. Na kamenech se hodí boty do vody.

17. Lido San Francesco na severu města

Na opačné straně, severně od starého města za výstavištěm Fiera del Levante, je placený plážový areál Lido San Francesco s pískem, lehátky a slunečníky k pronájmu. Je to volba pro ty, kdo chtějí lehátko a servis a bydlí na severní straně města. Pro jednodenní koupání bychom ale radši sedli na vlak a za půl hodiny byli v Polignanu.

18. Svátek svatého Mikuláše v květnu

Pokud můžete jet v první polovině května, zkuste to stihnout na Sagra di San Nicola. V roce 2026 začínal 7. května večer historickým průvodem v kostýmech od hradu k bazilice, který připomíná příjezd ostatků v roce 1087. Druhý den, 8. května, vezou rybáři sochu světce na lodi na moře a zpátky a večer se rozsvítí luminarie, osvětlené dřevěné oblouky přes ulice. 9. května se v kryptě odebírá „manna“, kapalina, která se sráží na Mikulášově hrobce (basilicasannicola.it). Pro celé město je to největší svátek roku, ubytování je drahé a vyprodané dlouho dopředu.

Druhý Mikulášův svátek je 6. prosince, kdy je to spíš duchovní slavnost s poutníky z pravoslavných zemí.

Výlety z Bari po Apulii

Bari leží zhruba uprostřed apulského pobřeží a sbíhají se v něm všechny železnice regionu. Proto je to nejlepší základna, když chcete Apulii poznat bez auta: státní Trenitalia jezdí po pobřeží na jih do Polignana, Monopoli, Ostuni a Lecce a na sever do Trani, soukromá Ferrovie del Sud Est (FSE) do vnitrozemí do Castellana Grotte, Alberobella a Martina Franca a Ferrovie Appulo Lucane (FAL) do Matery. S autem jste volnější, hlavně u Castel del Monte a vesnic v údolí Itria, kam vlak nejede nebo jede pomalu.

Jízdné a časy jsou z vyhledávače Trenitalia pro všední den, regionální vlaky mají pevnou cenu bez ohledu na to, kdy jízdenku koupíte. Vzdálenosti autem jsou po silnici z centra Bari.

Polignano a Mare

Nejbližší a nejoblíbenější výlet. Bílé staré město stojí na vápencových útesech nad mořem a uprostřed je rozsekne rokle Lama Monachile se zátokou a oblázkovou pláží, nad kterou vede most. Z útesů tu v létě skáčou do moře profesionální skokani při závodech Red Bull Cliff Diving. Polignano je rodiště zpěváka Domenica Modugna, autora písně „Volare“, a jeho socha s rozpaženýma rukama stojí na nábřeží.

Je malé a v létě přeplněné. My bychom jeli prvním ranním vlakem nebo naopak k večeru, kdy výletníci odjíždějí a útesy zčervenají. Na koupání je Lama Monachile spíš zážitek než pohodlná pláž, kousek za městem jsou klidnější skalní zátoky.

Monopoli

O kus dál po pobřeží a podle nás hezčí místo na celý den než Polignano. Monopoli má větší staré město z bílého kamene, přístav s modrými rybářskými loďkami, hradby nad mořem a hlavně spoustu malých zátok jižně od města, kterým se tu říká „cale“. Od nádraží je do přístavu deset minut pěšky. Pokud chcete Bari kombinovat s pár dny u moře, Monopoli je dobrá druhá základna.

Alberobello a údolí Itria

Městečko trullů, bílých kamenných domků s kuželovitými střechami skládanými nasucho, je od roku 1996 na seznamu světového dědictví UNESCO. Nejvíc jich stojí ve čtvrti Rione Monti, která je zároveň nejturističtější, s obchody se suvenýry v každém druhém trullu. Klidnější je sousední Aia Piccola, kde v trullech pořád bydlí lidé. Traduje se, že se trulli stavěly bez malty, aby se daly před výběrčími daní rychle rozebrat.

Vlakem FSE se jede z Bari zhruba hodinu a tři čtvrtě. Na podzim 2026 ale FSE na části své sítě z Bari nahrazuje vlaky autobusy, takže si před cestou zkontrolujte jízdní řád na fseonline.it. Autem se dá Alberobello spojit s okolními bílými městečky údolí Itria, Locorotondem, Cisterninem a Martina Franca, a to je podle nás nejhezčí den, jaký se dá v Apulii zažít.

Grotte di Castellana

Krasové jeskyně na cestě do Alberobella, kde se jde až do hloubky kolem 70 metrů. Prohlídka je jen s průvodcem, buď kratší okruh asi 1 km za 50 minut, nebo celý okruh 3 km za 100 minut, který končí v jeskyni Grotta Bianca s bílými krápníky. Uvnitř je celoročně 16,5 °C, takže si i v srpnu vezměte něco s rukávy (grottedicastellana.it). Dá se dobře spojit s Alberobellem do jednoho dne.

Matera

Matera už neleží v Apulii, ale v sousední Basilicatě, a přesto patří k nejčastějším výletům z Bari. Její Sassi, čtvrti domů a kostelů vytesaných do skály nad roklí, jsou na seznamu UNESCO od roku 1993. Ještě v 50. letech minulého století tu lidé žili v jeskyních bez vody a elektřiny a stát je odtud vystěhoval. Dnes jsou v nich hotely, restaurace a muzea a natáčely se tu filmy od Umučení Krista po bondovku Není čas zemřít.

Z Bari je to autem hodina. Vlakem jezdí Ferrovie Appulo Lucane ze svého nádraží hned vedle Bari Centrale a jízdní řád a případné přestupy si najdete na ferrovieappulolucane.it. Na Materu bychom si nechali celý den a ideálně i noc, protože večer, když se Sassi rozsvítí a autobusy odjedou, je to úplně jiné místo.

Ostuni a Lecce

Ostuni, „bílé město“, stojí na kopci nad olivovými háji asi 45 minut vlakem na jih. Celé staré město je nabílené vápnem a nahoře stojí gotická katedrála. Od nádraží je to do centra pár kilometrů, jezdí autobus nebo taxi.

Lecce je hlavní město Salenta, jižního cípu Apulie, a říká se mu „Florencie jihu“ kvůli baroknímu centru z měkkého zlatavého kamene. Je to daleko na jednodenní výlet, i když s Frecciarossou to trvá jen hodinu a půl. My bychom v Lecce spali aspoň jednu noc a pokračovali dál do Salenta.

Castel del Monte a Trani

Castel del Monte je osmiboký hrad Fridricha II. Štaufského na kopci v krajině Murgie, záhadný tím, že nemá zjevný vojenský účel, a od roku 1996 je na seznamu UNESCO. Je otevřený denně, vstupné stojí 10 € a pro mladé z EU od 18 do 25 let 2 € (cultura.gov.it, 2026). Veřejnou dopravou se k němu dostanete těžko, prakticky se jezdí autem nebo s organizovaným výletem.

Trani je naopak snadné: půl hodiny vlakem na sever a stojí tam katedrála z bílého kamene přímo na nábřeží u moře, jedna z nejfotogeničtějších staveb Apulie. S autem se dá Castel del Monte a Trani spojit do jednoho dne. Dál na sever pak leží poloostrov Gargano s národním parkem, lesem Foresta Umbra a nejhezčími plážemi severní Apulie, ale to už je výlet na víc dní.

Jak se do Bari dostat z Česka

Letadlem z Prahy, Vídně a Polska

Letiště Bari Karol Wojtyła (kód BRI) leží asi 12 km severozápadně od centra a je hlavní branou do celé Apulie. Z Prahy na něj létá Ryanair a podle jeho letového řádu i přes zimu, většinu dní v týdnu. Let trvá kolem dvou hodin. Pro lidi z Moravy a Slovenska jsou blízko i přímé lety Ryanairu z Vídně, Bratislavy, Krakova a Budapešti, které létají celoročně. Z Katovic létá Ryanair do Bari jen v letní sezoně, podle letového řádu od konce března. Letové řády se mění, takže konkrétní dny si vždycky ověřte přímo u dopravce.

Druhé apulské letiště je v Brindisi, 114 km na jih, a vyplatí se, když chcete začít v Lecce a Salentu.

Z letiště do centra Bari

Nejjednodušší je vlak. Stanice je přímo v areálu letiště, s halou příletů ji spojuje podzemní chodba a vlaky soukromé železnice Ferrotramviaria (Ferrovie del Nord Barese) dojedou na Bari Centrale zhruba za 17 minut (ferrotramviaria.it). Jízdenku koupíte na stanici nebo předem online v e-shopu a aplikaci Ferrotramviarie. Z Bari Centrale je to do starého města asi patnáct minut pěšky přes Murat.

Jezdí i městský autobus AMTAB a taxi. S kufrem do starého města je taxi nejpohodlnější, protože autobusy ani vlak do uliček Bari Vecchia nezajedou.

Autem

Z Prahy je to do Bari po silnici kolem 1 610 km a čistého času jízdy přes 16 hodin, z Brna zhruba 1 515 km. Nejčastěji se jede přes Rakousko a Brennerský průsmyk a pak po italských dálnicích A22, A1 a A14 podél Jaderského moře. V Rakousku potřebujete dálniční známku a na Brenneru se platí zvláštní mýto, v Itálii se dálnice platí podle ujetých kilometrů na výjezdových branách. Přesnou cenu mýtného si spočítáte na autostrade.it. Je to cesta na dva dny s přespáním, a pokud nejedete na celou Apulii na tři týdny, vychází podle nás lépe letět a auto si půjčit na místě.

Auto v Bari a zóna ZTL

Celé staré město Bari Vecchia je zóna s omezeným vjezdem (ZTL). Vjezdy hlídají kamery a kdo vjede bez povolení, tomu přijde pokuta domů, klidně i po měsících a přes půjčovnu aut s poplatkem navíc. Město pravidla ZTL kolem Castello Svevo naposledy upravovalo v roce 2026, aktuální mapu a časy najdete na comune.bari.it. Pokud bydlíte ve starém městě a hotel tam má parkování, nechte si od něj zaregistrovat SPZ ještě před příjezdem.

Jinak parkujte na placených parkovištích mimo staré město, třeba u Pane e Pomodoro nebo na nábřeží, a po městě choďte pěšky. Na výlety po Apulii se auto hodí, po Bari ne.

Trajekty do Albánie, Řecka a Chorvatska

Bari je jeden z hlavních trajektových přístavů Jaderského moře, a když už jste tady, dá se odsud pokračovat lodí dál. Do albánského Drače (Durrës) jezdí denně Adria Ferries, do řeckého Igoumenitsy a Patrasu Superfast Ferries a s chorvatským Dubrovníkem a Splitem spojuje Bari Jadrolinija. Většinou se jede přes noc. Terminál je v novém přístavu za hradem, pár minut taxíkem ze starého města. Z Albánie máme na webu třeba plavbu po jezeře Komani, z Igoumenitsy je to kousek na Korfu.

Počasí v Bari po měsících a kdy jet

Bari má středomořské klima s horkým suchým létem a mírnou, ale větrnou a vlhčí zimou. Nejtepleji je v červenci a srpnu, kdy přes den bývá kolem 31 °C, nejchladnější je leden s průměrným maximem kolem 13 °C. Nejvíc prší od října do ledna, v létě skoro vůbec.

Teploty vzduchu a dny se srážkami (aspoň 1 mm) jsou klimatický normál 1991–2020 pro meteostanici na letišti Bari (NOAA/WMO), teplota moře je průměr let 2021–2025 z modelu Open-Meteo pro moře u Bari.

Červen a září jsou podle nás nejlepší: moře má 23 až 26 °C, dny jsou dlouhé a v Polignanu se dá ještě projít. Červenec a srpen jsou horké, pláže plné, ceny ubytování nejvyšší a kolem 15. srpna (Ferragosto) má dovolenou celá Itálie. Duben, květen a říjen jsou ideální na památky a výlety, na koupání je moře pro většinu lidí ještě nebo už studené. Na začátku května je svátek svatého Mikuláše a v září se v Bari koná velký veletrh Fiera del Levante, kdy bývá dražší ubytování. V zimě je Bari klidné město bez turistů, s levnými letenkami a přes den často kolem 13 °C, jen počítejte s větrem od moře a kratšími dny.

Co v Bari ochutnat

Apulská kuchyně je jednoduchá, postavená na olivovém oleji, zelenině, pšenici a moři, a v Bari se nejlíp jí za málo peněz na ulici a v malých trattoriích.

• Focaccia barese: vysoká, na oleji pečená focaccia s rajčaty, olivami a oreganem, těsto často s bramborem. Kupuje se na kusy v pekárnách a je to nejlepší snídaně v Bari.
• Orecchiette alle cime di rape: těstoviny „ouška“ s brokolicovou natí (cime di rape), česnekem, chilli a ančovičkami. Na podzim a v zimě, kdy je cime di rape v sezoně, jsou nejlepší.
• Panzerotti: smažené taštičky z těsta plněné rajčaty a mozzarellou. Jí se v ruce a pálí.
• Sgagliozze a popizze: pouliční jídlo ze starého města, smažené plátky polenty a smažené kuličky z kynutého těsta. Prodávají je ženy z okna nebo ze dveří domu za pár eur v papírovém kornoutu.
• Crudo di mare: syrové plody moře, ježovky, mušle, krevety a chobotnice. Viz tip č. 8.
• Riso, patate e cozze (tiella barese): zapékaná rýže s bramborami a slávkami, typické nedělní jídlo.
• Burrata: měkký sýr s krémovým středem, původem z apulské Andrie. V Apulii je čerstvá a stojí zlomek toho, co doma.
• Víno: Primitivo a Negroamaro z jihu Apulie, k rybám bílé nebo růžové.

Ceny v Bari jsou podle nás příjemně nižší než na severu Itálie nebo v Římě. Za kus focaccie v pekárně nebo kornout sgagliozze dáte pár eur a v obyčejné trattorii se dá najíst levněji než v turistických centrech jinde v zemi.

Je Bari bezpečné?

Bari mělo v 80. a 90. letech pověst města kapsářů a přepadení na skútrech a hlavně staré město bylo čtvrť, kam se nechodilo. To je dnes minulost: Bari Vecchia je opravená a večer plná rodin i turistů. Platí obvyklá pravidla velkého jihoitalského města: telefon a peněženku nenechávejte na stole v kavárně, v davu na nádraží a v autobusech hlídejte kapsy a v autě nenechávejte nic na očích. Okolí nádraží a přístavu je v noci méně příjemné, ale ne nebezpečnější než v jiných přístavních městech.

Aktuální informace se vyplatí ověřit na stránkách ministerstva zahraničí a s sebou mít evropský průkaz zdravotního pojištění, který máte na zadní straně kartičky pojišťovny.

Kde se ubytovat v Bari

Vybírat se dá podle toho, co od Bari chcete. Bari Vecchia má nejvíc atmosféry, ale je hlučná do noci, auto do ní nevjede a s kufrem se do úzkých uliček táhnete pěšky. Murat je nejpraktičtější: blízko nádraží i starého města, s obchody a restauracemi, a pro výlety vlakem ideální. Na Lungomare a ve čtvrti Madonnella jižně od starého města jste u moře a pláže Pane e Pomodoro. Pokud chcete hlavně moře, zvažte bydlení v Polignanu nebo Monopoli a do Bari jezdit na výlet.

• BARI ROOMS Abate Gimma (Murat): levné pokoje se sdílenou koupelnou v centru, 500 m od Piazza Mercantile. Pro ty, kdo potřebují jen postel a polohu.
• Hotel Adria (Murat): klasický městský hotel 200 m od nádraží Bari Centrale, s terasou na střeše. Dobrá volba, když budete jezdit na výlety vlakem.
• Hotel Boston (Murat): tříhvězdičkový hotel kousek od Via Sparano a pět minut pěšky od starého města, se snídaní formou bufetu a recepcí nonstop.
• Palazzo Calò (Bari Vecchia): studia s trámovými stropy a kuchyňkou na okraji starého města, se střešní terasou s výhledem na Bari. Ke katedrále a bazilice je to pár minut.
• Grande Albergo delle Nazioni (Lungomare): velký hotel přímo na nábřeží s vyhřívaným venkovním bazénem a restaurací na střeše s výhledem na moře. Na Pane e Pomodoro je to procházka.

Další možnosti najdete přes vyhledávání ubytování v Bari, a pokud chcete bydlet u moře, v Polignanu a Mare nebo v Monopoli. Na svátek svatého Mikuláše na začátku května, během veletrhu v září a v srpnu se ceny v Bari zvedají nejvíc, rezervujte s předstihem.

Trocha historie

Bari bylo přístavem už v době, kdy tu žil italický kmen Peuketů, a za Římanů se z něj jako Barium stala zastávka na Via Traiana, silnici do Brindisi. Římskou dlažbu z té doby je dodnes vidět pod sklem na Piazza del Ferrarese. Opravdu důležitým městem se ale Bari stalo až ve středověku, kdy leželo na hranici mezi západním a východním světem.

V 9. století tu zhruba čtvrt století vládli muslimští emírové, po nich Byzanc, která z Bari udělala sídlo svého místodržitele, katepana, pro celou jižní Itálii. Roku 1071 ho po třech letech obléhání dobyl Normandan Robert Guiscard a byzantská vláda v Itálii tím skončila. O šestnáct let později, v roce 1087, vypluli barešští námořníci do Myry v dnešním Turecku a odvezli odtud ostatky svatého Mikuláše. Na místě katepanova paláce pro ně postavili baziliku a Bari se přes noc stalo jedním z největších poutních míst Evropy. Náměstíčko Piazzetta 62 Marinai ve starém městě nese jméno po těch dvaašedesáti námořnících dodnes. Roku 1098 tu papež Urban II. svolal koncil, který se pokoušel smířit západní a východní církev.

V renesanci patřilo Bari jako vévodství Sforzům. Bona Sforza, manželka polského krále Zikmunda I. Starého, se sem po smrti manžela vrátila, opevnila hrad a roku 1557 tu zemřela. Její náhrobek je v bazilice. Pak přišla staletí úpadku pod Neapolským královstvím, která skončila až roku 1813, kdy Joachim Murat nechal za hradbami vyměřit nové město do šachovnice.

Ve 20. století se Bari obrátilo k moři: ve 30. letech vzniklo dlouhé nábřeží a v roce 1930 první ročník veletrhu Fiera del Levante. 2. prosince 1943 při německém náletu na přístav vybuchla americká loď s tajným nákladem yperitu a jedovatý plyn zasáhl námořníky i obyvatele města. Spojenci událost dlouho tajili. A v roce 1991 vyhořelo Teatro Petruzzelli, které se znovu otevřelo až po osmnácti letech.

Co bychom udělali jinak

Bari svádí k tomu, aby z něj člověk každý den ráno vystřelil vlakem na výlet: dnes Polignano, zítra Alberobello, pozítří Matera. Je to snadné a funguje to. My bychom ale aspoň jeden den nechali jen Bari samotnému a nikam nespěchali. Dát si focaccii ke snídani na schodech, dojít pomalu po Muraglii k moři, sednout si na nábřeží a dívat se, jak rybáři u mola klepou chobotnice o kámen.

Nejlepší místa v Bari nejsou na žádném seznamu, včetně našeho. Jsou to dvorky ve starém městě, kam nahlédnete otevřenými dveřmi, trattorie bez anglického menu, kde vám přinesou, co zrovna vařili, a večerní passeggiata v Muratu, kdy celé město vyjde ven jen proto, aby se ukázalo. Zkuste si dát něco, co neznáte. Sgagliozze z okna, ježovku přímo z moře, nebo orecchiette s cime di rape v listopadu, kdy je jich sezona.

A nemusíte vidět všechno. Apulie je velká a za týden ji neobjedete. Radši Bari, Polignano a jeden den v údolí Itria v klidu než pět měst za pět dní. Telefon nechte v kapse a podívejte se, jak se na Piazza Mercantile hrají kluci s míčem. Nic víc k Bari podle nás nepatří.

Časté otázky

Kam dál

• Nejhezčí místa v Itálii u moře: 15 tipů na pobřeží, kde se vyplatí strávit dovolenou.
• Kempování v Itálii: jak to funguje, kolik to stojí a za co se dávají pokuty.
• Liparské ostrovy: sopečné ostrovy u Sicílie na vlastní pěst.
• Dovolená na Sardinii: druhý velký italský ostrov a jeho pobřeží.
• Korfu: řecký ostrov, kam se z Bari dá pokračovat trajektem přes Igoumenitsu.
• Lyžování v Itálii: když vás Itálie láká i v zimě.