41 neúžasnějších míst, co vidět ve Valencii a okolí

Ciudad de las Artes y las Ciencias: co vidět ve Valencii jako první 

Když se řekne Valencie a co vidět, drtivá většina lidí si vybaví právě tohle. Město umění a věd leží v jižní části bývalého říčního koryta a působí, jako by ho někdo vystřihl z jiného století. Bílé betonové skořepiny, mozaika z rozlámaných kachlíků, mělké vodní plochy, ve kterých se všechno zrcadlí dvakrát. Většinu komplexu navrhl valencijský rodák Santiago Calatrava a stavělo se po částech od konce devadesátých let.

Realita na místě je o něco méně vznešená, než jak to vypadá na fotkách: v poledne tam není kam se schovat před sluncem, bílý beton odráží světlo tak, že bez slunečních brýlí je to nepříjemné, a hlavní vodní plocha bývá plná lidí, kteří si dělají selfie. Doporučujeme přijít brzy ráno nebo hodinu před západem slunce. Nasvícené budovy po setmění stojí za to zvlášť.

1. Ciudad de las Artes y las Ciencias jako celek

I kdybyste nešli do jediné budovy, vyplatí se komplexem projít. Areál je veřejně přístupný, chodí se mezi bazény a pod betonovými žebry a celá procházka od Palau de les Arts až k Oceanogràficu zabere s fotkami hodinu. Vstupné se platí až za jednotlivé objekty a kombinované lístky bývají výhodnější než jednotlivé, takže si dopředu rozmyslete, kam skutečně chcete dovnitř.

2. L’Hemisfèric: oko, planetárium a IMAX

Nejfotografovanější kus komplexu a zároveň ten nejstarší. Budova má tvar obřího oka, které se ve vodě zrcadlí do dokonalé elipsy, a uvnitř je planetárium s projekční kopulí. Program je většinou ve španělštině s tlumočením do sluchátek, takže si dopředu ověřte, jestli zrovna běží projekce, které budete rozumět.

3. Museu de les Ciències Príncipe Felipe: vědecké muzeum na tři hodiny

Dlouhá prosklená hala, která zvenku připomíná kostru velryby, uvnitř interaktivní expozice, kterých se smí sahat. Je to jediné místo v komplexu, kde se dá strávit půl dne za každého počasí, a s dětmi školního věku je to jistota. Bez dětí počítejte spíš se dvěma hodinami.

4. L’Oceanogràfic: největší akvárium v Evropě

Největší oceanografický komplex v Evropě, rozdělený podle mořských ekosystémů od Středozemního moře přes tropy po Arktidu, s tunelem pod nádrží se žraloky a s delfinárium. Autorem hlavní budovy ve tvaru leknínu je Félix Candela, ne Calatrava, kterému se stavba často mylně připisuje. Je to nejdražší vstupenka v komplexu a taky ta, u které je nejdelší fronta, takže si lístek kupte online dopředu a přijďte hned po otevření.

5. Palau de les Arts a L’Umbracle

Palau de les Arts Reina Sofía je operní dům, který vypadá jako helma položená na vodu, a i když dovnitř nepůjdete, obejděte ho kolem dokola. L’Umbracle je zastřešená promenáda s palmami a popínavými rostlinami na jižní straně areálu, kde se dá schovat před sluncem a odkud je nejlepší pohled na celý komplex shora. Vstup do Umbracle je volný.

6. Most Assut de l’Or a budova Àgora

Bílý zavěšený most s jediným nakloněným pylonem uzavírá komplex na východní straně a je to jeden z nejhezčích Calatravových kusů ve městě. Vedle něj stojí Àgora, modrá krytá aréna, která se používá na koncerty a výstavy. Nejlepší záběr na most je z parku Turia zespodu, ne z mostu samotného.

Historické centrum Valencie: co vidět ve starém městě 

Staré město, valencijsky Ciutat Vella, je poměrně malé a dá se obejít za dopoledne, jenže se v něm člověk rád zdrží déle. Následující místa leží tak blízko u sebe, že se dají projít pěšky jedno po druhém. Podrobnou trasu krok za krokem, včetně toho, kde ji začít a čemu se vyhnout, máme v samostatném článku o památkách ve Valencii.

7. Torres de Serranos: brána, kterou se do starého města vchází

Dvě mohutné věže z valencijské gotiky, které stavěl Pere Balaguer od dubna 1392 a dokončil je v březnu 1398. Po požáru městského vězení v roce 1586 sloužily skoro tři sta let jako žalář pro šlechtu a za občanské války se v nich schovávaly obrazy z madridského Prada. Dnes se dá vylézt nahoru na ochoz a je to jeden z nejlepších rozhledů na střechy starého města a na zelené koryto Turie pod ním.

8. Plaza de la Virgen: náměstí, kde město začalo

Na tomhle místě stálo římské fórum a dnes je to nejpříjemnější náměstí ve městě. Uprostřed šplíchá fontána Turia, kolem dokola sedí lidé u kávy, z jedné strany stojí bazilika Panny Marie Opuštěných a z druhé gotický portál katedrály. Každý čtvrtek se tady schází Tribunal de las Aguas, vodní soud, který rozhoduje spory o zavlažování polí kolem Valencie a od roku 2009 je zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Zasedání trvá pár minut, je veřejné a zdarma. Když na čtvrtek padne svátek, soud zasedá už ve středu.

9. Katedrála, věž Miguelete a Svatý grál

Valencijská katedrála je slepenec několika staletí, na kterém je vidět gotika, renesance i baroko, a stojí na místě, kde předtím byla vizigótská katedrála přestavěná za maurské vlády na mešitu. Tu nechal biskup v roce 1262 zbořit a začal stavět to, co vidíme dnes. Uvnitř je kaple s kalichem, který se tady uctívá jako Svatý grál a který katedrále daroval aragonský král Alfons V. v roce 1436. Vedle stojí osmiboká zvonice Miguelete, na kterou se leze po točitém schodišti na plošinu s výhledem na celé staré město. Schodiště je úzké a obousměrné, takže v sezoně počítejte s frontou dole i s couváním nahoře.

10. Lonja de la Seda: hedvábná burza a jediné UNESCO v centru

Nejcennější stavba ve městě a jediná valencijská památka zapsaná na seznamu UNESCO, a to v roce 1996. Hedvábná burza se stavěla mezi lety 1482 a 1533, hlavní obchodní sál navrhl Pere Compte a postavil ho v letech 1483 až 1498. Sál stojí na osmi spirálovitě kroucených sloupech, které se rozevírají do klenby jako palmy, a po obvodu běží zlatý latinský nápis o poctivém obchodování. Prohlídka zabere půl hodiny a je to nejlepší poměr času a zážitku ve městě.

11. Mercado Central: tržnice pod skleněnou kopulí

Obrovská tržnice postavená v letech 1914 až 1928 ve valencijské secesi podle návrhu Alexandra Solera Marche a Francesca Guàrdii Vidala. Zabírá přes 8 000 metrů čtverečních a patří k největším v Evropě: barevné sklo v kopulích pouští dovnitř světlo a pod ním se prodává šunka, sýry, ovoce, mandle a ryby. Chodí se sem nakupovat i snídat vestoje. My tam chodíme radši dopoledne, kolem poledne se v hlavní sezoně dovnitř skoro nedá.

12. Torres de Quart: druhá brána s dírami po dělových koulích

Západní protějšek Serranos, jen o něco robustnější a bez ozdob. Stavěla se dlouho, od roku 1441 až do roku 1493, a vystřídali se na ní čtyři stavitelé včetně Pere Compteho. Nejzajímavější je fasáda: 28. června 1808 ji při obraně města ostřelovala francouzská vojska a díry po dělových koulích a kulkách se při všech pozdějších opravách schválně nechaly být. Další poškození přibylo v roce 1873. Nahoru se dá vylézt stejně jako na Serranos.

13. Kostel San Nicolás: valencijská Sixtinská kaple

Zvenku nenápadný kostel v uličce, dovnitř jedna z největších návštěvnických odměn ve městě. Gotická stavba z 15. století je zevnitř celá pokrytá barokními freskami, které podle návrhu Antonia Palomina namaloval Dionís Vidal v letech 1697 až 1700. Po restaurování v roce 2016 se kostelu začalo říkat valencijská Sixtinská kaple. Vstupné se platí a v ceně bývá audioprůvodce, bez kterého by z toho člověk hodně minul.

14. Plaza del Ayuntamiento a radnice

Hlavní městské náměstí s květinovými stánky, fontánou a průčelím radnice. Přes rok je to hlavně přestupní a orientační bod, ale od 1. do 19. března se sem každý den ve dvě odpoledne chodí na mascletà, denní pyrotechnickou show, která se neposlouchá ušima, ale hrudníkem. Kdo je ve Valencii v březnu, měl by ji zažít aspoň jednou.

15. Plaza Redonda: kruhové náměstí schované mezi domy

Malé kruhové náměstíčko ukryté uvnitř bloku, ke kterému vedou čtyři úzké průchody. Kolem dokola jsou krámky s krajkou, vyšívanými látkami a keramikou a uprostřed stojí fontána. Zabere pět minut a je to jedno z těch míst, která člověk mine, když neví, že tam jsou.

16. Barrio del Carmen: nejstarší a nejživější čtvrť

Bludiště úzkých uliček mezi oběma branami, kde se střídají zchátralé fasády s murály, malé bary a dvorky. Přes den je to čtvrť na bloudění a focení, večer se sem chodí na skleničku. Je to zároveň místo, kde se ve Valencii nejvíc mění street art, takže cesta, kterou jste šli ráno, může večer vypadat jinak.

17. Palacio del Marqués de Dos Aguas a muzeum keramiky

Rokokový palác s divoce vytesaným alabastrovým portálem, který se ve fotkách nedá minout. Uvnitř sídlí Národní muzeum keramiky González Martí se sbírkou valencijské keramiky, kachlových stěn a historických interiérů. I když keramika nikoho neláká, samotné pokoje paláce za prohlídku stojí.

18. Estació del Nord: nádraží, na které se chodí i bez vlaku

Vlakové nádraží těsně u centra je jedna z hlavních staveb valencijské secese a od roku 1987 je památkově chráněné. Současná budova pochází z roku 1917, i když nádraží na tomhle místě funguje už od roku 1852. Vestibul je vyzdobený mozaikami a keramickými obklady s motivy pomerančovníků a rolníků a projít si ho zabere pět minut cestou z metra.

Muzea, umění a stadion: co vidět ve Valencii za deště 

Valencie má muzeí víc, než se za tři dny dá stihnout, takže tady je výběr těch, kvůli kterým se vyplatí změnit plán. Hodí se hlavně na den, kdy prší nebo je nesnesitelné vedro.

19. IVAM: první muzeum moderního umění ve Španělsku

Institut Valencià d’Art Modern se otevřel v únoru 1989 jako první centrum moderního umění ve Španělsku. Sbírka stojí na dílech sochaře Julia Gonzáleze, který s Picassem rozpracoval svařovanou sochu, a dnes čítá zhruba deset tisíc předmětů. Budova stojí na okraji Barrio del Carmen a v suterénu se dá vidět kus středověké městské hradby.

20. Museo de Bellas Artes: Velázquez, Goya a El Greco

Muzeum výtvarného umění vzniklo v roce 1913 a má kolem dvou tisíc děl, těžiště sbírky je ve 14. až 17. století. Visí tu Velázquezův autoportrét, Goyova Houpačka i portrét Francisca Bayeua, El Grecův svatý Jan Křtitel a obrazy Anthonyho van Dycka. Leží na druhém břehu bývalé řeky hned vedle královských zahrad, takže se to dá spojit do jedné procházky.

21. Centro de Arte Hortensia Herrero: nejnovější galerie ve městě

Galerie současného umění v přestavěném paláci Valeriola na Calle del Mar 31. Nejzajímavější je ale sama budova: při rekonstrukci se pod ní odkryly vrstvy města od římské přes vizigótskou a islámskou až po křesťanskou a část nálezů je vidět přímo v expozici. Zavírá dřív než ostatní muzea, v neděli už ve tři odpoledne.

22. Plaza de Toros a muzeum býčích zápasů

Novoklasicistní aréna hned vedle nádraží Estació del Nord, kterou navrhl Sebastián Monleón y Estellés a jejíž stavba se protáhla od roku 1798 až do roku 1859. Pojme necelých třináct tisíc lidí a je inspirovaná římskými amfiteátry. Uvnitř sídlí Museo Taurino, založené v roce 1929, se sbírkou přes tři tisíce předmětů. Na býčí zápas chodit nemusíte, prohlídka arény a muzea je samostatná.

23. Mestalla: stadion Valencie CF

Domov Valencie CF stojí přímo ve městě, otevřel se 20. května 1923 a dnes má 49 430 míst, což z něj dělá největší stadion ve Valencijském společenství. Kdo nechce na zápas, může si projít prohlídkový okruh s kabinami a tunelem na hřiště. Ceny vstupenek na zápas se hodně liší podle soupeře, takže je hledejte s předstihem.

Parky, zeleň a zvířata ve Valencii 

Chcete si odpočinout, dát si piknik s kamarády nebo se jít podívat někam jinam, než na památky?

24. Park Turia: zelené koryto, které drží město pohromadě

Po povodni v roce 1957 se řeka Turia svedla mimo město a z prázdného koryta vznikl devět kilometrů dlouhý park, který obtáčí staré město a končí až u Ciudad de las Artes. Střídají se v něm trávníky, borovicové háje, hřiště, běžecké okruhy a staré kamenné mosty, které vedou nad hlavou. Je to zdaleka nejpříjemnější způsob, jak se ve Valencii přesouvat, a zároveň místo, kde uvidíte, jak město opravdu žije. Tohle je jedno z našich nejoblíbenějších míst.

25. Parque Gulliver: obří figura, po které se leze

V jižní části parku Turia mezi mosty Ángel Custodio a Reino de Valencia leží zhruba sedmdesát metrů dlouhá figura ležícího Gullivera, na kterou se dá vylézt a ze které vedou skluzavky. Otevřelo se v roce 1990 a vstup je zdarma. S dětmi je to nejlevnější zábava ve městě, jen tam přes poledne v létě není stín.

Valencie na kole je jiné město

Valencie je rovná jako stůl a park Turia funguje jako cyklistická páteř bez jediné křižovatky. Půjčit si kolo je tady chytřejší než kupovat jízdenky na metro, zvlášť pokud bydlíte poblíž centra. Z parku sjedete k Ciudad de las Artes, odtud pokračujete k přístavu a dorazíte na pláž, aniž byste museli mezi auta. Ve městě funguje sdílený systém kol i běžné půjčovny, obojí najdete kolem hlavních tříd.

• Na kolo počítejte s helmou pro děti, hlídá se to.
• V červenci a srpnu jezděte ráno nebo po sedmé večer, uprostřed dne je v korytě dusno.
• Na jižním konci parku je Gulliver, obří ležící figura, ze které se dá sjíždět jako ze skluzavky. Děti tam vydrží déle, než čekáte.

26. Jardines del Real, kterým se říká Viveros

Největší městský park na severním břehu koryta, na místě bývalé královské rezidence. Chodí se sem na stín, jsou tu kašny, růžová zahrada, pávi a v létě open air koncerty. Hned vedle stojí Museo de Bellas Artes, takže se to nabízí spojit.

27. Jardín de Monforte: zahrada, kterou většina lidí mine

Malá klasicistní zahrada, kterou v roce 1859 navrhl Sebastián Monleón y Estellés. Na necelých dvanácti tisících metrech čtverečních je 33 mramorových soch s mytologickými náměty, kašny a pavilon a od roku 1941 je zahrada chráněná jako umělecká památka. Je to nejtišší kout v okolí centra a chodí se sem fotit svatby.

28. Bioparc: zoo, kde nejsou vidět mříže

Na západním konci parku Turia leží desetihektarový Bioparc, otevřený v roce 2008. Funguje na principu zoo imerze: místo plotů dělí lidi od zvířat vodní příkopy, skály a potoky, takže výběhy vypadají jako kus Afriky. Žije tu kolem čtyř tisíc zvířat ve dvou stech druzích v zónách savana, rovníkový prales, mokřady a Madagaskar. S dětmi je to spolu s Oceanogràficem nejjistější tip ve městě.

Moře, pláže a přístav ve Valencii 

Valencie je jedno z mála velkých evropských měst, kde se dá dopoledne stát před gotickou burzou a odpoledne ležet na písku, aniž byste opustili tarif městské dopravy. Kde přesně si lehnout, kde je klidněji a co čekat mimo sezonu, rozebíráme v článku o plážích ve Valencii.

29. Malvarrosa a Las Arenas: městské pláže na tramvaj

Široký pás písku s dlouhou promenádou, restauracemi a půjčovnami lehátek, dostupný z centra tramvají za pár minut. V létě je plno, mimo sezonu je to příjemná procházka i bez koupání. Právě tady se obědvá paella s výhledem na moře, jenže právě tady se taky nejčastěji platí turistická cena.

30. Patacona: klidnější varianta hned vedle

Pokračování stejné pláže severním směrem, jen s méně lidmi, novějšími podniky a menším davem. Když je Malvarrosa přeplněná, stačí jít patnáct minut po promenádě dál.

31. El Cabanyal: rybářská čtvrť s kachlíkovými fasádami

Čtvrť mezi centrem a mořem, kde stojí nízké domky obložené barevnými kachlíky. Dlouho byla zanedbaná, dnes se opravuje a plní se kavárnami a galeriemi, aniž by ztratila původní ráz. Je to nejfotogeničtější procházka ve Valencii mimo staré město a leží přímo na cestě na pláž.

32. Marina de Valencia: přístav po Poháru Ameriky

Bývalý závodní přístav z dob Poháru Ameriky se proměnil v prostor s bary, akcemi a půjčovnami vodních sportů. Kolem vede cyklostezka a je odsud vidět na doky i na moře. Nejlíp funguje pozdě odpoledne, přes den je tam prázdno a horko.

Chutě, trhy a čtvrti: co ve Valencii ochutnat 

33. Paella tam, kde ji dělají doopravdy

Valencie je rodiště paelly a místní jsou na to hodně citliví. Pravá valencijská paella je rýže, fazole a králík nebo kuře, žádné mořské plody navrch pro efekt a rozhodně ne chorizo. Je to obědové jídlo, ne večeře. Když uvidíte na hlavní turistické třídě fotku paelly před podnikem, jděte o ulici dál. Nejlépe se jí v El Palmar u Albufery nebo v podnicích na Malvarrose, kam chodí i Španělé.

34. Horchata s fartony

Studený nápoj z hlíz šáchoru jedlého, kterému se španělsky říká chufa a který se pěstuje severně od města kolem Alborayi. Pije se ledově vychlazený a namáčí se do něj fartony, podlouhlé sladké pečivo. Chodí se na to do horchaterií, ať už do těch historických v centru, nebo přímo do Alborayi. Je to valencijská svačina číslo jedna a stojí pár eur.

35. Mercado de Colón: secesní tržnice, ze které je dnes bistro

Tržnice postavená v letech 1914 až 1916 podle návrhu Francisca Mory Berenguera ve valencijské secesi, s litinovou konstrukcí, barevnou keramikou a cihlovými ornamenty. Na 3 500 metrech čtverečních se dnes už nenakupuje zelenina: budova je opravená a jsou v ní kavárny, restaurace a klasická horchatería. Ideální zastávka na dopolední kávu mimo turistickou trasu.

36. Ruzafa: čtvrť, kam chodí Valencijci

Jižně od centra leží čtvrť, která má vlastní tržnici, nejlepší koncentraci moderních bister a barů ve městě a večerní život, který není postavený na turistech. Když chcete jeden večer strávit tam, kde nejsou fronty na fotku, jděte sem.

37. Fallas: největší svátek roku

V březnu se město promění. Hlavní dny jsou od 15. do 19. března, kdy po ulicích stojí obří sochy z papíru a dřeva, od 1. do 19. března se každý den ve dvě odpoledne pálí mascletà a v noci 19. března všechny sochy shoří při la cremà. Je to obrovský zážitek a zároveň nejnabitější termín roku: ubytování rezervujte měsíce dopředu a počítejte s hlukem do rána.

Výlety z Valencie: co vidět v okolí 

38. Albufera a El Palmar: rýžová pole, lodičky a paella

Přírodní park Albufera leží zhruba jedenáct kilometrů jižně od Valencie a je to úplně jiný svět než město. Sladkovodní laguna obklopená rýžovými poli má rozlohu přes 21 000 hektarů, od roku 1989 je zapsaná jako ramsarská mokřadní lokalita a rýže se tu pěstuje od 18. století. Rýžová pole zároveň fungují jako filtr, který čistí vodu z laguny. Nejsilnější zážitek je vyjet si po hladině na tradiční loďce při západu slunce, kdy se voda zbarví a nad rákosím krouží ptáci.

V rybářské vesnici El Palmar, jejíž rybářské společenství si svá pravidla stanovilo už roku 1250, se soustředí restaurace, kvůli kterým sem Španělé jezdí na oběd. Jeden dopolední výlet stačí, dá se stihnout autobusem z Valencie i organizovanou lodní projížďkou.

39. Port Saplaya: barevné domky u mariny

Severně od města v obci Alboraya stojí shluk barevných domů kolem kanálů a jachetního přístavu, kterému místní přezdívají malé Benátky. Je to malé, projde se to za hodinu a jede se tam z centra městskou dopravou. Dá se spojit s návštěvou horchaterie v Alboraye, protože právě kolem ní se pěstuje chufa.

40. Montanejos: termální pramen v horách

Vesnice 92 kilometrů od Valencie v horách vnitrozemí, kam se jezdí za pramenem Fuente de los Baños a za tyrkysovými tůněmi v soutěsce řeky. V létě je tam plno a parkování bývá problém, mimo sezonu je to nádherný celodenní výlet, ale potřebujete auto.

41. Alicante a Benidorm na Costa Blance

Když máte dní víc, jižním směrem se otevírá Costa Blanca. Alicante s pevností Santa Bárbara nad městem je hodinu a půl vlakem a je to nejsnazší jednodenní výlet bez auta. Benidorm je opakem Valencie: mrakodrapy u pláže a dovolená ve velkém, ale kdo chce vidět španělský masový turismus na vlastní oči, má to blízko.

Kde se ubytovat ve Valencii

Valencie je na velké město příjemně kompaktní, takže se nedá ubytovat vyloženě špatně. Rozdíl je hlavně v tom, čemu budete mít blízko:

• Ciutat Vella (staré město): všechno pěšky, nejvíc restaurací a barů, zároveň nejhlučnější a nejdražší. Nejlepší volba na krátký pobyt bez auta.
• Ruzafa: deset minut jižně od centra, moderní bistra, místní atmosféra a rozumnější ceny. Volba pro druhou návštěvu.
• Okolí Ciudad de las Artes: novější domy, klid, blízko ke komplexu i k parku Turia. Sedí rodinám s dětmi a lidem, co přijeli autem.
• U pláže (Cabanyal, Malvarrosa): moře za rohem, do centra tramvají čtvrt hodiny. Dobré v létě, mimo sezonu je tam mrtvo.

Ubytování ve Valencii se dá porovnat na jedné mapě přes Stay22, kde jsou vedle sebe hotely i apartmány z několika portálů.

Kam ve Valencii na jídlo a co ochutnat

Kromě paelly a horchaty stojí za zkoušku ještě pár věcí, které jinde ve Španělsku nedostanete:

• Agua de Valencia: koktejl z pomerančového džusu, sektu, vodky a ginu. Vypadá nevinně, není.
• Arroz a banda a arroz negro: rýžové pánve s rybím vývarem a se sépiovým inkoustem, obojí lehčí varianta paelly.
• Esgarraet: studený salát z pečené papriky, tresky a česneku, klasické tapas.
• All i pebre: úhoř na česneku a paprice, specialita z Albufery.
• Buñuelos de calabaza: dýňové koblížky, které se smaží hlavně během Fallas.

Obecné pravidlo: čím dál od katedrály a čím míň fotek v jídelním lístku, tím lépe. Dobré jsou tržnice, Ruzafa a boční ulice v Barrio del Carmen.

Valencie s dětmi: jak z tipů poskládat den

Valencie patří k městům, kde rodiče nemusí nic vymýšlet. Program se skládá skoro sám a vejde se do tří dnů, aniž by někdo protestoval.

K Bioparcu se dostanete metrem na stanici Nou d’Octubre nebo prostě po parku Turia, pokud jdete pěšky či na kole z centra. Sestavit celý den je pak snadné: dopoledne Bioparc, odpoledne stín v parku a zastávka u Gullivera, večer procházka k moři. Druhý den vezměte Oceanogràfic hned po otevření a odpoledne nechte na vědecké muzeum, kde se na všechno sahá.

Co je ve Valencii zdarma

Valencie se dá projít i s minimálním rozpočtem, protože velká část tipů z tohoto článku nic nestojí:

• Celý park Turia včetně Parque Gulliver a promenády L’Umbracle.
• Procházka areálem Ciudad de las Artes zvenku, kolem bazénů i po mostě Assut de l’Or.
• Plaza de la Virgen, Plaza Redonda, Plaza del Ayuntamiento a bloudění Barrio del Carmen.
• Zasedání vodního soudu každý čtvrtek u katedrály.
• Městské pláže Malvarrosa i Patacona a promenáda v El Cabanyalu.
• Mercado Central a Mercado de Colón, pokud si tam nic nekoupíte.
• Mascletà na Plaza del Ayuntamiento během března.

Některá muzea navíc mívají jeden den v týdnu nebo pozdní odpoledne se sníženým či volným vstupem, ale mění se to, takže si to ověřte přímo na webu daného muzea.

Doprava ve Valencii: z letiště do centra, metro, tramvaj a kolo

Tohle je část, kterou lidé před cestou hledají nejčastěji, a odpověď na tu úplně základní otázku zní: ano, Valencie metro má, a je použitelné hned od příletu.

Z letiště Manises do centra

Letiště Valencie, oficiálně Manises, leží osm kilometrů západně od města. Je malé, přehledné a od příletové haly ke vstupu do metra to jsou jednotky minut chůze, takže se tady netrpí jako na některých jiných španělských letištích.

• Metro jezdí na letiště po linkách 3 a 5. Do centra to trvá zhruba 15 minut, na hlavní nádraží Estació del Nord asi 20 minut a do přístavu zhruba 30 minut. Pro naprostou většinu cestujících je to nejjednodušší volba.
• Autobus provozuje společnost Fernanbus, cesta trvá 30 až 35 minut a linka staví v Mislatě, Quart de Poblet a Manises.
• Taxi a aplikace se vyplatí hlavně při nočních příletech nebo s kufry a dětmi. Stanoviště je přímo před terminálem.
• Půjčovny aut mají přepážky v terminálu. Ve městě samotném ale auto spíš zdržuje. Parkování v centru je drahé a část ulic je pro auta zavřená. Půjčte si ho až na den, kdy vyrážíte do okolí.

Metro, tramvaj a autobusy po městě

Síť Metrovalencia kombinuje klasické podzemní metro a povrchové tramvajové linky, a proto se na mapě tváří složitěji, než jaká ve skutečnosti je. Pod zemí jezdí páteřní linky přes centrum, na povrchu tramvaje, které vás dovezou k moři a do severních čtvrtí. K tomu jsou městské autobusy EMT, které pokrývají místa, kam koleje nevedou, a ty se hodí hlavně směrem k Ciudad de las Artes.

Jízdenky se kupují v automatech ve stanicích a fungují na zónový systém. Pokud počítáte s víc než dvěma jízdami denně, hledejte v automatu vícejízdenkovou nebo denní variantu, ne jednotlivé lístky. Konkrétní ceny se mění, takže je nebudeme střílet od boku, ověřte si je v automatu nebo v aplikaci dopravce.

Jak se do Valencie dostat z Česka

Přímé letecké spojení se sezonně mění, takže se vyplatí porovnat i variantu s přestupem, případně přílet do Barcelony či Alicante a přejezd vlakem. Vlaková spojnice podél pobřeží funguje dobře a z Barcelony se do Valencie dostanete rychleji, než čekáte. Pokud plánujete jen krátký výpad, mrkněte i na naše tipy, kam na prodloužený víkend, a na obecnější přehled, jak funguje městská siesta ve Španělsku.

Na kolik dní jet do Valencie

Krátká odpověď: tři dny. Za tři dny stihnete Ciudad de las Artes bez spěchu, projdete historické centrum, dostanete se k moři a zbude vám večer na jídlo. Čtvrtý den je bonus, který se skoro vždycky vyplatí, protože z něj uděláte výlet do okolí. Za dva dny to jde taky, ale něco vypadne, a jednodenní zastávka má smysl jen jako mezizastávka na cestě podél pobřeží.

Itinerář na 1 den

• Dopoledne: historické centrum, katedrála a tržnice, kávu si dejte na některém z náměstí.
• Odpoledne: přesun do Ciudad de las Artes, jedna budova zevnitř, zbytek zvenku.
• Večer: nasvícený komplex a večeře v centru, ve Španělsku se sedá ke stolu později, než jsme zvyklí.

Itinerář na 2 dny

• 1. den: centrum, tržnice, oběd na místě, odpoledne park Turia směrem na jih, večer Ciudad de las Artes za soumraku.
• 2. den: Oceanogràfic dopoledne, odpoledne tramvají na pláž, večeře u moře.

Itinerář na 3 dny

• 1. den: historické centrum pěšky, tržnice, večer procházka po okolí náměstí.
• 2. den: Ciudad de las Artes celý den, Oceanogràfic ráno, odpoledne Hemisfèric nebo vědecké muzeum, večer fotky u vodních ploch.
• 3. den: kolo parkem Turia až k moři, odpoledne pláž, večer klidná večeře.
• Bonusový 4. den: Bioparc s dětmi, nebo výlet do přírodního parku Albufera.

Kdy jet do Valencie

Valencie funguje celoročně, ale každé období si žádá trochu jiný plán. V červenci a srpnu je horko a dusno, město ožívá až po setmění a přes den se schováváte ve stínu nebo ve vodě. Jaro a podzim jsou pro prohlížení města nejpříjemnější, protože se dá chodit celý den a moře na podzim ještě drží teplotu z léta. V zimě je Valencie klidná, levnější a na procházky úplně v pohodě, jen koupání odpadá.

Když plánujete kolem moře, hodí se naše přehledy, kam v květnu k moři v Evropě a kam v září k moři. A pak je tu březen se slavnostmi Fallas, které jsme rozebrali u tipu 37: nejsilnější zážitek roku a zároveň termín, kdy je město nejplnější.

Valencie, nebo Málaga, Alicante či Barcelona?

Tohle je otázka, kterou před cestou řeší skoro každý, takže krátké srovnání:

• Valencie, nebo Barcelona: Barcelona má víc slavných staveb a víc lidí u každé z nich. Valencie je levnější, klidnější a všechno v ní máte blíž. Na první návštěvu Španělska Barcelona, na druhou raději Valencie.
• Valencie, nebo Málaga: Málaga je jižnější, teplejší mimo sezonu a plná muzeí. Valencie vede v moderní architektuře a s dětmi. Na zimní výpad Málaga, na jaro a podzim Valencie.
• Valencie, nebo Alicante: Alicante je menší a jednodušší, míří se tam hlavně za mořem. Valencie nabídne mnohem víc programu mimo pláž.

Pokud vybíráte destinaci obecněji, koukněte se i na tipy, kam na dovolenou v březnu za teplem.

Povodně z října 2024 a jak to ovlivňuje návštěvu

Na tuhle otázku se lidé ptají, tak ji nebudeme obcházet. 29. října 2024 zasáhla region takzvaná DANA, tedy studená kapka, která přinesla extrémní srážky, a následné záplavy si vyžádaly zhruba 238 obětí. Nejhůř postižené byly obce jižně a západně od města, především Paiporta, Picanya, Torrent, Chiva a Utiel a celá oblast Horta Sud. Samotné historické jádro Valencie zůstalo z velké části ušetřeno, protože vodu odvedl odvodňovací kanál vybudovaný po povodni z roku 1957, tedy ten samý projekt, díky kterému má město dnes park Turia. Oficiální turistický web města dnes neuvádí žádná varování ani uzavírky a Valencie návštěvníky normálně vítá. Přesto doporučujeme udělat jednu věc: před cestou si zkontrolujte spoje v aplikaci Metrovalencia a Renfe, hlavně pokud plánujete jezdit vlakem mimo město. A pokud vás napadá cestovat se podívat na následky, nechte to být, jsou to místa, kde lidé bydlí.