Lucern, Švýcarsko: 15 tipů, co vidět, ceny, doprava a kde spát

Lucern je město, které má všechno na jedné pohlednici. Dřevěný most s osmibokou věží, za ním věže kostelů, na kopci středověká hradba a na obzoru hory, na které vede nejstrmější zubačka světa. Celé staré centrum se dá projít za odpoledne a z nádraží jste u Kapellbrücke za pět minut. Když si tedy plánujete Lucern ve Švýcarsku, nemusíte řešit, jestli tu bude co dělat. Spíš co vynechat, jak to celé nezaplatit dvakrát a kde spát, aby vám k tomu město přidalo MHD zdarma.

My máme Lucern rádi hlavně jako základnu. Ráno hory, odpoledne jezero, večer procházka po nábřeží. A přitom je to pořád normální město s univerzitou, trhem a lidmi, kteří tu bydlí, ne skanzen.

Co vidět v Lucernu: 15 tipů ve městě

Všech patnáct míst je v docházkové vzdálenosti od nádraží, nejdál je dopravní muzeum a koupaliště Lido, kam se jde po nábřeží zhruba půl hodiny nebo se jede autobusem. Na samotné město stačí jeden celý den, na město s muzeem dva. Výlety na hory máme v samostatné kapitole níž.

1. Kapellbrücke a vodárenská věž Wasserturm

Symbol Lucernu a podle většiny zdrojů nejstarší krytý dřevěný most v Evropě. Vznikl ve 14. století jako součást městského opevnění, rok se v pramenech liší (uvádí se 1333 i 1365) a jméno má po nedaleké kapli svatého Petra. Dnes měří kolem 204 metrů, původně byl delší, v 19. století ho při stavbě nábřeží zkrátili.

Pod střechou visí trojúhelníkové malované desky ze 17. století se scénami z dějin města a jeho patronů. V noci na 18. srpna 1993 most z velké části shořel. Zachránila se jen předmostí a kamenná věž, znovu ho otevřeli 14. dubna 1994. Podle turistické centrály se z původních 158 obrazů do požáru dochovalo 147 a většinu z nich oheň zničil, takže to, co dnes vidíte, je z velké části rekonstrukce a kopie. Je dobré to vědět, ať vás nepřekvapí, že dřevo vypadá novější, než by člověk čekal.

Osmiboká věž Wasserturm stojí ve vodě vedle mostu a za staletí sloužila jako vězení, mučírna, archiv i městská pokladnice. Dovnitř se běžně nechodí. Vstup na most je zdarma a otevřený pořád. Nejhezčí je podle nás brzo ráno, než dorazí první skupiny, a pak večer, kdy je osvětlený. Nejlepší pohled na celek je z nábřeží Rathausquai nebo od jezuitského kostela.

2. Spreuerbrücke a jehlový jez

Druhý krytý most leží o kus dál po proudu a je o poznání klidnější. Postavili ho v roce 1408, po bouři ho v 16. století přestavěli. Jméno má podle plev (Spreu): byl to jediný most, ze kterého se do řeky směl vyhazovat odpad z mlýnů, protože ležel nejdál od centra.

Hlavní důvod přijít jsou malby pod střechou. Cyklus Tanec smrti od Kaspara Meglingera ukazuje smrt, jak si přichází pro krále, sedláky, děti i obchodníky. Je to temnější a podle nás zajímavější podívaná než obrazy na Kapellbrücke, protože jsou tu originály ze 17. století. Uprostřed mostu je malá kaple.

Hned vedle mostu stojí jehlový jez (Nadelwehr), kterým se dodnes ručně reguluje hladina jezera vytahováním a zasouváním dřevěných „jehel“. Je to jedna z věcí, kolem kterých většina lidí projde bez povšimnutí, a přitom funguje přes sto padesát let.

3. Staré město: Weinmarkt, Kornmarkt a malované domy

Na pravém břehu řeky Reuss leží staré město s náměstíčky, která na sebe navazují: Kornmarkt, Weinmarkt, Hirschenplatz a Mühlenplatz. Fasády domů jsou pomalované freskami, na rozích stojí kašny a každé náměstí vypadá trochu jinak. Weinmarkt s kašnou uprostřed je podle nás nejhezčí a je to místo, kde si člověk poprvé řekne, že tohle opravdu vypadá jako z bonboniéry.

Na Kornmarktu stojí renesanční radnice z počátku 17. století (stavba se uvádí 1602 až 1606, případně do 1608) s kamennou fasádou a střechou, jakou byste čekali spíš v alpské vesnici než na radnici. Pod ní vede nábřeží Rathausquai s kavárnami u vody. Nejlepší je tuhle část projít bez mapy a nechat se vést uličkami.

4. Jezuitský kostel

Barokní stavba se dvěma věžemi na levém břehu, přímo u řeky. Postavili ji v letech 1666 až 1677 a je to první velký barokní kostel ve Švýcarsku severně od Alp. Uvnitř jsou barokní a rokokové štuky a velký oltář, a když venku prší, je to nejlepší deset minut ve městě. Kostel má výbornou akustiku, takže se v něm pořádají koncerty. Vstup je volný, jen respektujte probíhající bohoslužby.

5. Hradba Museggmauer a její věže

Nad starým městem se táhne středověká hradba s devíti věžemi. Zachovala se v délce zhruba 870 metrů a čtyři věže jsou přístupné: Männliturm, Wachtturm, Zytturm a Schirmerturm. V Zytturmu jsou nejstarší městské hodiny z roku 1535, které podle tradice smějí odbíjet o minutu dřív než všechny ostatní hodiny ve městě.

Vstup je zdarma. Hradba je otevřená zhruba od dubna do začátku listopadu, denně přes den, v zimě je zavřená. Přesné datum zahájení sezony se váže k Velkému pátku, ověřte si ho na museggmauer.ch. Počítejte s úzkými strmými dřevěnými schody, s kočárkem ani vozíkem to nejde. Za tu námahu je výhled přes střechy na jezero a hory, podle nás nejlepší v celém centru.

6. Lví pomník (Löwendenkmal)

Umírající lev vytesaný přímo do pískovcové skály nad malým jezírkem. Připomíná švýcarské gardisty, kteří padli v roce 1792 při obraně Tuilerií a krále Ludvíka XVI. během Francouzské revoluce. Návrh je od dánského sochaře Bertela Thorvaldsena, do skály ho v letech 1820 až 1821 vytesal Lukas Ahorn. Lev je asi deset metrů dlouhý a šest metrů vysoký, v tlapě drží štít s liliemi Bourbonů. Nad ním je nápis Helvetiorum Fidei ac Virtuti, tedy věrnosti a statečnosti Švýcarů.

Mark Twain ho nazval nejsmutnějším a nejdojemnějším kusem kamene na světě a po návštěvě je těžké s ním nesouhlasit. Je to deset minut chůze od Kapellbrücke, vstup je zdarma a jsou tu i veřejné toalety. Dejte si tu chvíli. Většina skupin se zastaví na dvě minuty kvůli fotce, a když odejdou, je to jedno z nejtišších míst ve městě.

7. Ledovcová zahrada a Bourbaki Panorama

Hned nad Lvím pomníkem je Gletschergarten, ledovcová zahrada s obřími hrnci, které do skály vymlel ledovec na konci doby ledové. K tomu malé muzeum o tom, jak tu krajinu tvaroval led, a s dětmi je to podle nás jedna z nejvděčnějších zastávek ve městě. Ceny se v dostupných zdrojích rozcházejí, aktuální najdete na gletschergarten.ch. Zahrada je součástí muzejní karty (viz níž).

O pár kroků dál na náměstí Löwenplatz stojí kruhová budova s Bourbaki Panoramou. Uvnitř je obří kruhová malba, která ukazuje, jak v zimě 1871 přecházela poražená francouzská armáda generála Bourbakiho do Švýcarska a nechala se tu internovat. Je to netradiční muzeum a dobrá volba na deštivý den.

8. Hofkirche St. Leodegar

Dvě štíhlé špičaté věže, které vidíte na většině fotek Kapellbrücke, patří kostelu Hofkirche na pravém břehu za nábřežím. Na jeho místě stál benediktinský klášter, ze kterého se Lucern vyvinul, a první zmínky jsou z 8. století. Většina vnitřního vybavení je ze 17. a 18. století. Kolem kostela jsou arkády se starými hroby, kam turisté skoro nechodí, a je to hezké tiché místo pár minut od nábřeží.

9. KKL a nábřeží u nádraží

Hned vedle nádraží stojí kulturní a kongresové centrum KKL Luzern s obří plochou střechou, která přečnívá až nad jezero. Navrhl ho francouzský architekt Jean Nouvel a uvnitř je koncertní sál, kde se konají koncerty festivalu Lucerne Festival, dále muzeum umění Kunstmuseum Luzern, restaurace a bar. I když na koncert nejdete, stojí za to se pod střechou zastavit: je to kontrast ke středověku na druhém břehu a z terasy je vidět na celé jezero.

Před KKL je přístaviště lodí a široké nábřeží, kde se večer sedí na zídce s výhledem na Pilatus. Tohle je mimochodem nejlevnější večerní program ve Švýcarsku.

10. Švýcarské dopravní muzeum (Verkehrshaus)

Nejnavštěvovanější muzeum ve Švýcarsku a jedno z mála, kde se nudí jen ten, kdo nechce. Lokomotivy, auta, lodě, letadla, model Gotthardské železnice o délce 31,5 metru v nové železniční hale, planetárium, filmový sál a Swiss Chocolate Adventure, jízda „od kakaového bobu k pralince“. Počítejte aspoň se třemi až čtyřmi hodinami.

Celodenní vstupenka (Day Pass) zahrnující muzeum, planetárium, film i čokoládovou jízdu stojí podle oficiálního ceníku 62 CHF pro dospělé (orientačně 1 640 Kč), 46 CHF pro studenty do 26 let, 29 CHF pro děti do 16 let a 12 CHF pro děti do 6 let (verkehrshaus.ch). Levnější je samotné muzeum bez doplňkových programů, aktuální cenu najdete u pokladny na webu. Otevřeno je v létě od 10 do 18 hodin, v zimě do 17. Muzeum leží na břehu jezera asi dva kilometry od centra, autobusem i lodí je to pár minut a vlaková zastávka Luzern Verkehrshaus je přímo před vchodem.

11. Sammlung Rosengart

Soukromá sbírka umění v bývalé bance, kousek od nádraží. Jádro tvoří díla Pabla Picassa a Paula Kleea a na tak malé muzeum je to nečekaně silná sbírka. Pokud máte rádi moderní umění a máte na Lucern dva dny, je to podle nás lepší volba než další procházka po suvenýrech v Kapellgasse.

12. Procházka po nábřeží k Lidu

Z centra vede po pravém břehu jezera promenáda kolem velkých hotelů z belle époque až ke koupališti Lido a dopravnímu muzeu. Je to necelá půlhodina chůze a výhledy na jezero, Pilatus a Rigi jsou po celou dobu. V létě se v Lidu dá koupat v jezeře, v jiných měsících je to prostě nejhezčí procházka ve městě. Zpátky se dá jet autobusem nebo lodí.

Kdo chce ke koupání víc informací, teploty vody a další místa na Lucernském jezeře, najde je v našem přehledu švýcarských jezer.

13. Château Gütsch a vyhlídka nad městem

Na kopci nad levým břehem stojí pohádkový hotel Château Gütsch s věžičkami, který z dálky vypadá jako zámek. Vede k němu malá lanovka Gütschbahn a podle průvodců ji pokryje i Visitor Card. Nahoře je terasa s výhledem na celé staré město, Reuss a jezero. Nemusíte tam bydlet, stačí vyjet, projít se lesem po hřebeni a sejít dolů pěšky.

14. Trh na nábřeží

Každé úterý a sobotu dopoledne je na obou březích řeky Reuss týdenní trh, na pravém břehu na Rathausquai a Unter der Egg, na levém u jezuitského kostela. Sýry, pečivo, ovoce, uzeniny od místních farmářů. Podle nás je to nejlepší způsob, jak si ve Švýcarsku sestavit oběd za rozumnou cenu, a zároveň jedno z mála míst v centru, kde nakupují víc místní než turisté.

15. Plavba lodí po Lucernském jezeře

Lucern bez lodi je jako Praha bez Vltavy. Z přístaviště před nádražím vyplouvají lodě společnosti SGV, včetně historických kolesových parníků, do vesnic po celém jezeře: do Weggisu, Vitznau pod Rigi, Alpnachstadu pod Pilatem nebo až do Flüelenu na druhém konci. Jezero má tvar kříže s několika rameny a každé vypadá jinak, takže i hodinová plavba stojí za to.

Loď je v ceně Swiss Travel Passu i Lucerne Travel Passu, s Half Fare Card platíte polovinu. Visitor Card Lucerne lodě nepokrývá. Trasy, koupání a vesnice kolem jezera rozebíráme podrobně v článku o švýcarských jezerech, sem se nevejdou.

Výlety z Lucernu na hory

Lucern je obklopený horami, na které vedou zubačky a lanovky, a Švýcaři jim říkají „velká šestka“ středního Švýcarska: Pilatus, Rigi, Stanserhorn, Titlis, Stoos a Brienzer Rothorn. Na všechny se dá z města dojet za hodinu a vrátit se na večeři. Jsou to ale drahé výlety, proto si nejdřív přečtěte kapitolu o slevách níž. A sledujte počasí: když je hora v mracích, nahoře neuvidíte nic a peníze vám nikdo nevrátí. Většina lanovek má na webu živou kameru, tak se do ní ráno podívejte.

Pilatus a Golden Round Trip

Pilatus (2 132 m) je hora, která se tyčí přímo nad městem, a cesta na něj je zážitek sám o sobě. Z Alpnachstadu na vrchol vede od roku 1889 nejstrmější zubačka světa se sklonem až 48 %, jízda nahoru trvá zhruba půl hodiny. Z druhé strany jezdí z Kriensu na předměstí Lucernu kabinková lanovka a velká kabina Dragon Ride.

Nejoblíbenější je okruh Golden Round Trip: lodí z Lucernu do Alpnachstadu, zubačkou nahoru, lanovkami dolů do Kriensu a autobusem číslo 1 zpátky do města. Funguje jen od května do října, v roce 2026 od 11. 5. do 18. 10. (zubačka jezdí jen v létě, lanovka z Kriensu většinu roku). Na oficiálním webu pilatus.ch je uvedená cena „od 59,90 CHF“, to je ale cena s Half Fare Card. Plné jízdné ve 2. třídě vychází na dvojnásobek, tedy zhruba 120 CHF (orientačně 3 180 Kč). Se Swiss Travel Passem máte loď a autobus v ceně a na horské dráhy slevu. Místo ve zubačce doporučuje provozovatel rezervovat předem, v létě se jinak čeká.

Nahoře je hotel, restaurace a několik krátkých vyhlídkových tras, nejlehčí túra vede k Tomlishornu, nejvyššímu bodu hory. Nám se nejvíc líbí jet nahoru zubačkou, protože ten pohled skrz okno do stěny je něco, co jinde nezažijete, a dolů pomalu lanovkou.

Rigi, „královna hor“

Rigi leží na druhé straně jezera a je mírnější a vlídnější než Pilatus. Nahoru vede podle Switzerland Tourism devět různých cest. Nejhezčí kombinace z Lucernu je lodí do Vitznau a odtud zubačkou na Rigi Kulm, zpátky přes Arth-Goldau nebo lanovkou do Weggisu. Nahoře jsou louky, pěšiny po hřebeni s výhledem na jezero na jedné straně a na Alpy na druhé, a cesty jsou tak mírné, že je zvládnou i děti.

Denní jízdenka Rigi stojí od 78 CHF (orientačně 2 070 Kč), platí na zubačky z Vitznau i Arth-Goldau a lanovky z Weggisu a Kräbelu (údaj z myswitzerland.com pro období od 8. 6. do 31. 12. 2026). Loď z Lucernu do Vitznau se platí zvlášť. Se Swiss Travel Passem máte podle SBB Rigi v ceně, včetně lodi z Lucernu do Vitznau, a je to jeden z hlavních důvodů, proč se pass ve středním Švýcarsku vyplácí.

Stanserhorn a lanovka bez střechy

Stanserhorn nad Stansem má lanovku CabriO z roku 2012, první na světě s otevřeným horním patrem. Jedete pod širým nebem, vítr ve vlasech a pod vámi jezero. Spodní úsek ze Stansu jede pozemní lanovka. Sezona 2026 trvá od 11. dubna do 22. listopadu, zpáteční jízdenka pro dospělého stojí podle stanserhorn.ch 82 CHF (orientačně 2 170 Kč), s Half Fare Card 41 CHF.

Nahoře je krátký okruh kolem vrcholu s výhledem na jezero a Alpy a podle nás je Stanserhorn nejlepší volba pro ty, kdo nechtějí celodenní výlet, ale chtějí jeden opravdu dobrý zážitek.

Titlis a ledovec nad Engelbergem

Titlis je jediný výlet z Lucernu, kde se dostanete na ledovec a do věčného sněhu. Vlakem do Engelbergu jedete asi tři čtvrtě hodiny, odtud vede kombinace lanovek až do horní stanice ve výšce kolem tří tisíc metrů. Nejznámější je otočná kabina Rotair, která se během jízdy otočí o 360 stupňů, nahoře pak stezka po útesech s visutým mostem Cliff Walk.

Pozor na rok 2026: Rotair je podle provozovatele kvůli údržbě mimo provoz od 16. srpna do 11. prosince 2026 a nahoru se jezdí novou lanovkou Titlis Connect. Titlis je zároveň nejdražší z hor kolem Lucernu, plnou cenu si ověřte přímo na titlis.ch.

Bürgenstock a výtah Hammetschwand

Bürgenstock je skalnatý hřbet nad jezerem, kam se z Lucernu jede lodí do Kehrsitenu a pak lanovkou nahoru k resortu. Z resortu vede lesem pěšina k výtahu Hammetschwand, nejvýše položenému venkovnímu výtahu v Evropě, který vás vyveze na skalní vyhlídku. Výtah jezdí zhruba od dubna do října. Je to kratší výlet než Pilatus nebo Titlis a hodí se na odpoledne, kdy hory zahalí mraky.

Jak spojit výlety

Na tři dny v Lucernu bychom udělali tohle: jeden den město, jeden den Pilatus přes Golden Round Trip, jeden den loď do Vitznau a Rigi. Kdo má čtvrtý den, přidá Stanserhorn nebo Titlis. Kdo pokračuje dál po Švýcarsku, má z Lucernu přímé vlaky do Bernu, Curychu i Basileje a přes Gotthard dál na jih. Do Zermattu je to vlakem s přestupem a celý den se vyplatí věnovat i Matterhornu.

Jak se do Lucernu dostat z Česka

Lucern leží uprostřed Švýcarska, takže ať přiletíte kamkoli, poslední kus jedete vlakem nebo autem. Z Curychu do Lucernu jezdí vlaky několikrát za hodinu a cesta trvá necelou hodinu.

Letadlem

Nejbližší velké letiště je Curych (ZRH). Z Prahy do Curychu létá přímo SWISS několikrát denně, z letiště pak jede vlak do Lucernu, s přestupem na hlavním nádraží v Curychu nebo přímo podle jízdního řádu, celkem zhruba hodinu. Levnější alternativou bývá easyJet z Prahy do Basileje (letiště EuroAirport na francouzské straně hranice), odkud jedete autobusem na nádraží v Basileji a dál vlakem do Lucernu, celkem zhruba hodinu a půl. Lety do Basileje ale nejsou denně, takže je potřeba se trefit do dne.

Vlakem

Přímý vlak z Prahy do Lucernu nejezdí. Nejběžnější je cesta s přestupy přes Mnichov a Curych, počítejte s celým dnem na cestě. Spojení a ceny najdete v aplikaci SBB nebo na webu Českých drah. Výhoda vlaku je, že vystoupíte přímo v centru: nádraží v Lucernu stojí na břehu jezera a ke Kapellbrücke je to pět minut pěšky. Přímo v budově nádraží je i turistické informační centrum.

Autem

Autem je to z Prahy přes Německo přes 700 kilometrů. Německé dálnice jsou pro osobní auta zdarma, ve Švýcarsku potřebujete dálniční známku za 40 CHF (orientačně 1 060 Kč). Existuje jen roční, známka na rok 2026 platí od 1. 12. 2025 do 31. 1. 2027, a dá se koupit jako nálepka i elektronicky (e-vignette přes oficiální portál via.admin.ch, neplaťte přirážku zprostředkovatelům). Kdo jede přes Rakousko a Bregenz, potřebuje i rakouskou známku.

Parkování v centru Lucernu je drahé a omezené. Na ulici v centru stojí hodina podle města 3 CHF (orientačně 80 Kč) a místa jsou krátkodobá. Průvodci doporučují parkovací domy u nádraží (Bahnhofparking) nebo v obchodním centru Löwencenter na Zürichstrasse, odkud je to pár kroků ke Lvímu pomníku. Nejlepší řešení je podle nás hotel s parkováním, auto nechat stát a po městě jezdit s Visitor Card zadarmo.

Doprava po Lucernu a Visitor Card

Staré město projdete pěšky, autobusy se hodí hlavně k dopravnímu muzeu, do Kriensu k lanovce na Pilatus a večer zpátky do hotelu. A tady přichází nejlepší věc, kterou Lucern pro návštěvníky má.

Visitor Card Lucerne dostanete zdarma, když přespíte v hotelu ve městě. Vydá vám ji hotel při příjezdu a platí po celou dobu pobytu včetně dne příjezdu a odjezdu. Co obsahuje podle oficiálního webu luzern.com:

• jízdu zdarma všemi autobusy a vlaky v zóně 10 městské sítě, která podle průvodců sahá až do Kriensu k údolní stanici lanovky na Pilatus,
• slevy na lanovky, horské dráhy, muzea a výlety v regionu Lucern a Lucernské jezero (aktuální seznam partnerů je na luzern.com),
• wifi zdarma na hotspotech „Free WiFi – LUZERN.COM“ po městě.

Lodě po jezeře v ní nejsou. Karta se nedá koupit, takže když bydlíte v apartmánu nebo v kempu, zeptejte se ubytovatele, jestli ji vydává.

Kolik stojí Lucern a jak ušetřit

Švýcarsko je drahé a Lucern není výjimka. Pomůže, když si předem spočítáte, co opravdu chcete dělat, a podle toho vyberete jízdenku. Pro porovnání pár ověřených cen (přepočet na koruny je orientační, 1 CHF ≈ 26,5 Kč):

Zdroje cen: verkehrshaus.ch, pilatus.ch, stanserhorn.ch, sbb.ch, myswitzerland.com a Switzerland Travel Centre.

Jakou jízdenku vybrat

Lucerne Travel Pass (do 31. 3. 2026 se jmenoval Tell Pass) je regionální jízdenka na 3, 4, 5 nebo 10 po sobě jdoucích dní. Platí na vlaky, autobusy a lodě v celém středním Švýcarsku a na řadu horských drah, mimo jiné na Pilatus, Rigi, Stanserhorn, Stoos a Titlis. Tři dny stojí 240 CHF, děti od 6 do 15 let s rodičem zaplatí paušálně 30 CHF. Další slevy na něj neplatí. Vyplatí se, když zůstáváte jen ve středním Švýcarsku a chcete na dvě tři hory.

Swiss Travel Pass se hodí, když je pro vás Lucern jen jednou z několika zastávek. Kryje vlaky po celé zemi, lodě na jezeře, městskou dopravu a Rigi, na Pilatus a další dráhy dává slevu. Aktuální ceny podle počtu dní najdete na sbb.ch.

Half Fare Card za 150 CHF na měsíc dává polovinu ze všech jízdenek včetně většiny horských drah. Vyplatí se, když jedete po Švýcarsku déle a nechcete denně jezdit.

Muzejní karta Lucern za 36 CHF platí dva po sobě jdoucí dny do většiny lucernských muzeí, mezi nimi dopravní muzeum, ledovcová zahrada, Sammlung Rosengart a muzeum Richarda Wagnera (podle Switzerland Tourism). Kdo chce víc než dvě muzea, ušetří.

Kde ušetřit na jídle

Večeře v restauraci je ve Švýcarsku výdaj, na který se musí člověk připravit, a v turistickém centru Lucernu to platí dvojnásob. My to řešíme jednoduše: oběd jako piknik, večeře v restauraci. V supermarketech Coop a Migros mají hotová jídla, saláty a pečivo, a se vším tím jde člověk na nábřeží nebo na louku pod Museggmauer. V úterý a sobotu je k tomu trh u řeky.

Vodu nekupujte. Z většiny městských kašen teče pitná voda, a když u kašny výslovně visí cedulka „kein Trinkwasser“, prostě jděte k další. Na hory si berte vlastní svačinu, restaurace na vrcholech jsou nejdražší místo v okolí.

Kde se ubytovat v Lucernu

Lucern je malý, takže skoro všude v centru jste pěšky u Kapellbrücke do patnácti minut. Hlavní rozhodnutí je, jestli chcete bydlet ve starém městě na pravém břehu (atmosféra, uličky, víc hluku večer), na levém břehu u nádraží (praktické, blízko vlaků a lodí) nebo na nábřeží jezera (výhled, klid, nejvyšší ceny). Ať vyberete cokoli, ověřte si, že jde o hotel ve městě, který vydává Visitor Card, a ušetříte za dopravu.

• Luzern Youth Hostel (Sedelstrasse 12): nejlevnější varianta, švýcarská mládežnická ubytovna kousek od jezírka Rotsee, do centra se jede autobusem, který máte s Visitor Card zdarma.
• The Lubo (Rössligasse 2/4): butikový hostel se samoobslužným check-inem přímo v historickém centru, pro ty, kdo chtějí bydlet ve starém městě a neplatit za to hotelovou cenu.
• Waldstätterhof Swiss Quality Hotel (Zentralstrasse 4): střední třída naproti nádraží, ideální, když budete každý den vyjíždět vlakem nebo lodí na výlety.
• Hotel Des Alpes (Furrengasse 3): na nábřeží řeky Reuss ve starém městě, pár kroků od Kapellbrücke. Pokoje s výhledem na řeku a most jsou podle nás důvod, proč sem jezdit.
• Romantik Hotel Wilden Mann (Bahnhofstrasse 30): historický hotel v Malém městě na levém břehu, kousek od jezuitského kostela, pro ty, kdo chtějí staré dřevo a klid.
• Hotel Schweizerhof Luzern (Schweizerhofquai 3a): velký hotel z 19. století na nábřeží jezera, když chcete jednou za čas opravdový luxus s výhledem na Pilatus a Rigi.

Další ubytování ve městě najdete přes vyhledávání ubytování v Lucernu. V létě a v době festivalů se ceny zvedají a nejlevnější pokoje mizí jako první, rezervujte s předstihem.

Trocha historie

Lucern začal jako klášter. Kolem roku 710 tu vznikl benediktinský klášter svatého Leodegara, na jehož místě dnes stojí Hofkirche, a kolem něj rybářská osada. Odkud je jméno, se neví. Nabízí se latinské lucerna, světlo, ale jazykovědci se kloní spíš k výkladu „místo, kde je hodně štik“.

Město samotné vzniklo mezi lety 1180 a 1200 a pak dostalo obrovský dárek: kolem roku 1220 se zprůchodnil průsmyk svatého Gottharda a Lucern se ocitl na hlavní obchodní cestě z Německa do Itálie. Zboží putovalo přes jezero a město na tom zbohatlo: rostly sklady, trhy a měšťanské domy. V roce 1332 se Lucern spojil se třemi lesními kantony Uri, Schwyz a Unterwalden a stal se prvním městem švýcarského spříseženství. Po bitvě u Sempachu v roce 1386, kdy konfederace porazila Habsburky, si Lucern podmanil okolní venkov v rozsahu zhruba dnešního kantonu. Z té doby jsou hradba Museggmauer a oba dřevěné mosty, které byly součástí opevnění.

Když reformace v 16. století rozdělila Švýcarsko, Lucern zůstal katolický a stal se baštou protireformace. Odtud jezuitský kostel a barokní lesk v jinak gotickém městě. Na pár měsíců v roce 1798 byl dokonce hlavním městem Helvétské republiky, kterou tu zřídila francouzská armáda.

Skutečný zlom ale přišel v 19. století s turisty. Angličtí cestovatelé objevili Alpy, v roce 1856 dorazila železnice, na nábřeží vyrostly velké hotely a na okolní hory se začaly stavět zubačky. Lucern byl jedním z prvních turistických měst Evropy a mezi lety 1850 a 1913 se počet jeho obyvatel zčtyřnásobil. Od té doby se tu z turistů dobře žije, a je to poznat: město je na návštěvníky zvyklé, ale pořád si drží vlastní tvář.

Kdy do Lucernu jet

Pro hory je nejlepší období od června do září, kdy jezdí všechny lanovky včetně Golden Round Trip na Pilatus a dá se koupat v jezeře. Je to ale i doba největších davů a nejvyšších cen. Podle nás je nejlepší kompromis konec května a září: hory jsou v provozu, ve městě je klidněji.

Na podzim a v zimě se Lucern hodí spíš jako městský výlet s muzei. Část horských drah má přestávku na údržbu, takže než pojedete, zkontrolujte provoz na webu. Zajímavé termíny jsou lucernský karneval Fasnacht koncem zimy a hudební Lucerne Festival, jehož hlavní letní část se koná v KKL. V roce 2026 se v květnu (8. až 17. 5.) konal i nový jarní festival Pulse.

Co bychom udělali jinak

Nehonili bychom všechny hory. Pilatus, Rigi, Stanserhorn, Titlis, Bürgenstock. Každá z nich je krásná a každá stojí jako slušná večeře pro dva. Jedna hora za jasného dne vydá za tři v mlze. Raději bychom si vybrali jednu nebo dvě a zbytek nechali na příště, nebo na den, kdy se ráno na kameře ukáže modrá obloha.

Víc bychom se toulali v Malém městě. Většina lidí zůstane na trase Kapellbrücke, Weinmarkt, Lví pomník. Levý břeh mezi jezuitským kostelem a Spreuerbrücke a uličky pod Museggmauer jsou přitom stejně staré a o polovinu prázdnější. Zahnout do ulice, která nevede k žádné památce, se tu vyplácí.

Ochutnali bychom místní jídlo. Lucernskou paštičku Luzerner Chügelipastete, sýry z trhu u řeky, něco, co neznáme, v podniku, který nikde nedoporučovali. A zbytek dne piknik na zídce u KKL.

A nechali bychom telefon v kapse. Kapellbrücke má miliony fotek a ta vaše nebude jiná. Večer na nábřeží, kdy se nad Pilatem stmívá a po jezeře se vrací poslední parník, si radši zapamatujte, než vyfoťte.

Časté otázky

Kam dál

• Švýcarská jezera: Lucernské jezero, lodě, koupání a další jezera, kam se z Lucernu dá vyrazit.
• Bern: hlavní město hodinu vlakem od Lucernu, s podloubími a medvědím parkem.
• Curych: největší město Švýcarska, kam pravděpodobně přiletíte.
• Basilej: muzea, Rýn a plavání po proudu.
• Ženeva: Jet d’Eau, OSN a Ženevské jezero.
• Zermatt a Matterhorn: nejslavnější hora Švýcarska.