Běžkařské trasy v Česku: 13 okruhů a magistrál od Jizerek po Šumavu

Běžkařské trasy v Česku netvoří jeden systém, ale zhruba deset samostatných světů. Jizerská magistrála se svými víc než 170 kilometry stop funguje jinak než Šumava, ta jinak než Krušné hory a Vysočina má vlastní pravidla, protože jí sníh přichází nejpozději a odchází nejdřív. Rozdíl mezi vydařeným dnem a marným výletem přitom skoro nikdy nedělá výběr pohoří. Dělá ho jediná věc: jestli tam rolba jela včera, nebo před dvěma týdny.

Máme pro vás 13 konkrétních okruhů a přejezdů s kilometráží, převýšením, nástupními místy a parkovištěm, u každého navíc informaci, jestli se upravuje strojově, jestli je stopa pro klasiku nebo pro skate, v jaké nadmořské výšce leží a jak dlouho na ní obvykle vydrží sníh. A hned na začátku sekci, na kterou se ptá nejvíc lidí: kde si ověříte aktuální stav stop, než nasednete do auta.

Kde zjistíte aktuální stav běžkařských tras

Tohle je jediná část článku, kterou si opravdu otevřete ráno před odjezdem. Žádný přehled tras, náš ani cizí, vám neřekne, jestli je dneska na Rejvíze stopa. Stav se mění ze dne na den, někdy během půl dne: stačí obleva, silný vítr, který stopu zafouká, nebo porucha rolby.

Zdroje, které v Česku fungují a mají za sebou provozovatele, ne jen nadšence s Facebookem:

Praktický postup, který nám funguje: nejdřív se podíváme na bilestopy.cz, jestli tam rolba fyzicky jela, pak na webkameru daného nástupního místa a nakonec na Facebook správce magistrály, kde se často objeví věta typu „stopa je od poledne rozbředlá, jeďte ráno“. Trvá to tři minuty a ušetří to dvě hodiny cesty.

Berte tedy prosím tenhle článek jako rozcestník po trasách, ne jako hlášení o sněhu. Kilometráž, převýšení a nástupní místa se nemění. Stav stopy ano, a to každý den.

Jak se běžkařské trasy v Česku značí a co znamená klasika a skate

Lyžařské běžecké trasy Klubu českých turistů používají pásovou značku stejných rozměrů jako pěší trasy, ale místo bílého lemování má oranžové pásy. Vnitřní pruh zůstává červený, modrý, zelený nebo bílý. Na rozcestnících poznáte trasu vhodnou pro lyžaře podle černého symbolu lyžaře ve žlutém nebo oranžovém čtverci postaveném na špičku.

V bezlesých hřebenových partiích, typicky v Krkonoších a na Pradědu, se používá tyčové značení, které zřizuje horská služba. Je to důležitý detail: v mlze a při zafoukání je tyčovka jediné, co vás udrží na trase, a zimní vedení se často liší od letní značky. Ve chvíli, kdy vidíte na dva metry, jděte od tyčky k tyčce a neimprovizujte.

Rozdíl mezi technikami je pak jednoduchý:

• Klasika potřebuje vyfrézovanou stopu, tedy dvě rýhy. Zvládne ji udělat i sněžný skútr s frézou, takže klasickou stopu najdete i v okrajových oblastech a v horším terénu.
• Skate (bruslení) potřebuje širokou uhlazenou plochu, kterou udělá jen rolba. Proto ho spolehlivě potkáte na hlavních magistrálách a v areálech, ne na spojkách mezi vesnicemi.

Když v hlášení stojí „upraveno pro klasiku“, na skate to opravdu není. A když stojí „upraveno v celé šíři“, bývá to naopak parádní den pro obě techniky.

13 tipů na super běžkařské trasy v Česku

Kilometráž v rozpisech je orientační, protože se vedení stop mezi sezónami mění podle sněhu, těžby dřeva a klidových území. Převýšení uvádíme jako souhrnné stoupání pro celý okruh.

1. Jizerská magistrála: Bedřichov, Nová Louka, Kristiánov (okruh 19 km)

Základní info: zhruba 19 km, stoupání i klesání kolem 350 m, orientačně 3 až 4 hodiny, náročnost střední. Start i cíl Bedřichov, stadion (707 m n. m.), okruh. Trasa se pohybuje mezi 700 a 900 m n. m.

Úprava: rolbami, klasika i skate, o víkendech prakticky denně. Magistrálu spravuje obecně prospěšná společnost založená obcí Bedřichov, provoz stojí kolem pěti milionů korun ročně a platí se ze sbírek a příspěvků obcí. Sníh tu obvykle drží od přelomu prosince a ledna do konce března, na náhorní plošině i déle.

Průběh: ze stadionu se vyjíždí po hlavní trase magistrály směrem na Novou Louku, tedy po značení lemovaném oranžově. První tři kilometry mírně stoupají a bývají nejrušnější, protože se tu potkávají všichni. Od Nové Louky pokračujete na Kristiánov, kde se magistrála větví hned na několik směrů. Tady se nejčastěji chybuje: na rozcestí u Kristiánova si zkontrolujte směrovku, ne jen vyjetou stopu, protože nejvíc vyjetá stopa vede dál na Jizerku a prodloužila by vám den o dvě hodiny. Návrat přes Olivetskou horu je nejhezčí částí okruhu a poslední dva kilometry svištíte dolů k Bedřichovu.

Doprava a parkování: Bedřichov leží asi 6 km severně od Jablonce nad Nisou, autobusem z Jablonce i z Liberce. Parkoviště u stadionu a v obci jsou placená a o víkendech se plní před devátou. Návrat je na stejné místo.

Občerstvení: v Bedřichově je restaurací a bufetů dost, na trase pak Nová Louka a Kristiánov. Provoz je sezónní a v týdnu omezený, termosku berte i tak.

Zajímavosti: Kristiánov je zaniklá sklářská osada s muzeem sklářství, Nová Louka připomíná lovecký zámeček. Bedřichov sám vznikl kolem sklárny doložené k roku 1602 a sklo se tu tavilo 209 let. Právě odsud startuje Jizerská padesátka, klasikou jetý závod série Worldloppet, jehož první ročník se jel v roce 1968 s 52 účastníky.

Ubytování v okolí: najít nocleh v Bedřichově →

2. Krkonoše: Horní Mísečky, Zlaté návrší, Vrbatova bouda (15 km)

Základní info: zhruba 15 km, stoupání kolem 400 m, orientačně 3 hodiny, náročnost střední až vyšší kvůli počasí. Start i cíl Horní Mísečky (1 000 m n. m.), okruh s výběhem na hřeben do 1 400 m n. m.

Úprava: rolbou, klasika, na hlavním tahu i skate. Trasa je součástí Krkonošské lyžařské magistrály, která měří zhruba 80 km, začíná v Harrachově a končí v Žacléři. Nejvyšší bod magistrály je právě u Vrbatovy boudy ve výšce 1 400 m. Sníh tu drží nejdéle v Česku, běžně od prosince do dubna.

Průběh: z Horních Mísečků se stoupá po Masarykově horské silnici, což je v zimě široká upravená cesta bez orientačních nástrah. Stoupání je vytrvalé, ne prudké, a trvá zhruba hodinu a půl. Nahoře na Zlatém návrší se otevře hřeben a s ním i vítr. Odtud dál se řiďte tyčovým značením horské služby, letní značky mizí pod sněhem a v mlze je tyčovka jediná jistota. Návrat volte stejnou cestou nebo přes odbočku pod Medvědín, sjezd zpátky na Mísečky je rychlý a v horní části tvrdý.

Doprava a parkování: na Horní Mísečky vede silnice II/286 a jezdí sem i autobusy, včetně dálkových z Prahy. Parkoviště je placené a v sezóně se plní brzy. Alternativa je vyjet lanovkou ze Špindlerova Mlýna. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: Vrbatova bouda na hřebeni a boudy v okolí Zlatého návrší, v zimě s omezeným provozem. Na Horních Mísečkách je zázemí spolehlivé.

Zajímavosti: Horní Mísečky jsou nejvýše položená horská osada v Krkonoších, první bouda tu stála už v roce 1642. Ze Zlatého návrší je za dobré viditelnosti vidět velká část hřebene až k Sněžce.

3. Jeseníky: Ovčárna, Švýcárna, Praděd (13 km)

Základní info: zhruba 13 km, stoupání kolem 380 m, orientačně 3 hodiny, náročnost vyšší, ale ne kvůli kilometrům. Start i cíl Ovčárna (kolem 1 300 m n. m.), okruh. Nejvyšší bod Praděd, 1 491 m n. m.

Úprava: rolbou, hlavně klasika, v hřebenových partiích se stopa běžně zafoukává. Sníh tu vydrží nejdéle na Moravě, oblasti se ne náhodou přezdívá moravský ledovec: průměrná roční teplota tady nepřesahuje 1 °C a sezóna běžně sahá od prosince do dubna.

Průběh: z Ovčárny vede stopa mírným traverzem k Barborce a dál po hřebenové trase ke Švýcárně. Tenhle úsek je nádherný a zároveň nejzrádnější, protože jde o holý hřeben nad hranicí lesa: při zafoukání jeďte od tyčky k tyčce a nezkoušejte zkratky. Od Švýcárny se stoupá k sedlu pod Pradědem a nahoru k vysílači. Zpátky na Ovčárnu se sjíždí po široké cestě, která bývá odpoledne tvrdá a rychlá.

Doprava a parkování: na Ovčárnu se autem běžně nedostanete, silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda má 9 km a vjezd je regulovaný. Auto nechte v Karlově Studánce nebo u Hvězdy a nahoru vyjeďte kyvadlovou dopravou. Počítejte s tím do rozpočtu i do času, protože odpoledne se u nástupiště tvoří fronty. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: chaty na Ovčárně, Barborka a Švýcárna, v sezóně otevřené, ale kapacitně napjaté. Poslední jistá voda je před výjezdem dole v Karlově Studánce.

Zajímavosti: vysílač na Pradědu je vysoký 146,5 m a vyhlídková plošina je ve výšce 73 m. Celá oblast je od roku 1955 národní přírodní rezervací chránící alpínské ekosystémy, takže jízda mimo trasy tu není jen nezdvořilá, ale nepovolená.

4. Jeseníky: Rejvíz a okruh nad rašeliništěm (16 km)

Základní info: zhruba 16 km, stoupání kolem 250 m, orientačně 3 hodiny, náročnost nízká až střední. Start i cíl Rejvíz (780 m n. m.), okruh. Ideální varianta pro den, kdy je na hřebenech vítr.

Úprava: podle sněhu rolbou i skútrem, převážně klasika. Sníh se tady drží kratší dobu než na Pradědu, počítejte spíš s lednem až začátkem března, protože jste o 500 metrů níž.

Průběh: Rejvíz je klasické rozcestí, kde se sbíhá několik značených lyžařských tras a kde se dá okruh podle sil natáhnout i zkrátit. Terén je mírný, střídají se lesní cesty a otevřené paseky. Trasy kolem národní přírodní rezervace mají zimní vedení odlišné od letního, takže se držte oranžového lemování a rozcestníků se symbolem lyžaře. Vlastní rašeliniště s mechovými jezírky je rezervace vyhlášená v roce 1955, běžky se po naučné stezce nejezdí.

Doprava a parkování: Rejvíz leží asi 8 km východně od Jeseníku na silnici II/453 směr Zlaté Hory, autem i autobusem. Parkoviště je přímo v osadě a kapacita je omezená. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: pár hospod a penzionů přímo v osadě, na trase nic. Vodu si vezměte s sebou.

Zajímavosti: Rejvíz je nejvýše položená vesnice v českém Slezsku a domy stojí prakticky jen podél jediné silnice. V roce 2021 tu žilo 81 obyvatel.

5. Šumava: Kvilda, Jezerní slať, Horská Kvilda (17 km)

Základní info: zhruba 17 km, stoupání kolem 250 m, orientačně 3 hodiny, náročnost nízká až střední. Start i cíl Kvilda (1 065 m n. m.), okruh. Pohyb převážně mezi 1 000 a 1 100 m n. m.

Úprava: rolbou, klasika i skate na hlavních tazích, stav hlásí portál bilastopa.cz po zónách (tady zóna Kvildsko). Sníh vydrží dlouho, obvykle od prosince do konce března. Není náhoda, že na Jezerní slati byla naměřena absolutní šumavská teplotní minima, v roce 1987 dokonce minus 41,6 °C.

Průběh: z Kvildy se vyjíždí po hlavní stopě k Jezerní slati, kde stojí dřevěná vyhlídková věž nad rašeliništěm. Úsek je otevřený, krásný a v mrazivém ránu tu bývá o pět stupňů méně než ve vsi. Dál se pokračuje mírným terénem na Horskou Kvildu a odtud se okruh uzavírá přes Zhůří. Orientace je snadná, ale pozor na klidová území národního parku: některé spojky se v zimě neupravují a bývají uzavřené kvůli ochraně tetřeva. Uzavírky visí na webu správy parku a v hlášení bilastopa.cz.

Doprava a parkování: Kvilda má několik placených parkovišť, v sezóně sem jezdí autobusy i skibusy. Návrat na stejné místo. Auto tu necháte na celý den bez starostí.

Občerstvení: na Kvildě i na Horské Kvildě jsou hospody a penziony s celoročním provozem, na trase samotné nic.

Zajímavosti: Kvilda je podle polohy obecního úřadu, pošty a kostela nejvýše položená obec v Česku a zároveň nejchladnější místo v zemi. Pramení tu Vltava a v obci funguje návštěvnické centrum zaměřené na losy a rysy.

Ubytování v okolí: najít nocleh na Kvildě →

6. Šumava: Modrava, Filipova Huť, Horská Kvilda (přejezd 19 km)

Základní info: zhruba 19 km, stoupání kolem 350 m, orientačně 3,5 až 4 hodiny, náročnost střední. Start Modrava (985 m n. m.), cíl Horská Kvilda, tedy přejezd, ne okruh. Návrat řešte druhým autem nebo autobusem.

Úprava: rolbou, klasika, na hlavních tazích i skate, zóna Modravsko na bilastopa.cz. Sníh jako na Kvildě, prosinec až konec března, v mrazových kotlinách i déle.

Průběh: z Modravy se nejdřív stoupá na Filipovu Huť, což je jedno z nejvýše položených sídel v Čechách a zároveň nejtěžší kilometry celé trasy. Za Filipovou Hutí se terén zklidní a stopa vede otevřenou plání s výhledy na modravské pláně. Následuje dlouhý mírný sjezd k Vydřímu mostu a poslední třetina po hlavní stopě na Horskou Kvildu. Nespoléhejte na to, že projedete dál k Březníku: území kolem Modravských plání patří k nejpřísněji chráněným částem parku a řada tras je v zimě mimo provoz.

Doprava a parkování: Modrava má velké placené parkoviště, mezi Modravou, Kvildou a Horskou Kvildou jezdí v sezóně autobusy. Právě kvůli návratu je tenhle přejezd rozumné plánovat na dopoledne, odpolední spoje bývají řídké.

Občerstvení: Modrava má hospody i horské chaty, Filipova Huť pár podniků, Horská Kvilda taky. Na plániích mezi nimi nic.

Zajímavosti: Modrava leží na soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka, ze kterých vzniká Vydra. Klostermannova chata z roku 1924 je dílem architekta Bohuslava Fuchse. Obec má 107 obyvatel a katastr o rozloze přes 81 km².

7. Šumava: Zadov, Churáňov, Nové Hutě (14 km)

Základní info: zhruba 14 km, stoupání kolem 300 m, orientačně 2,5 až 3 hodiny, náročnost nízká až střední. Start i cíl Zadov (880 až 1 070 m n. m.), okruh přes Churáňov.

Úprava: rolbou, klasika i skate, jde o nejlépe upravovanou část jižní Šumavy. Zóny Zadov a Churáňov mají na bilastopa.cz vlastní hlášení. Sníh obvykle od konce prosince do března, nahoře u Churáňova déle než dole v Zadově.

Průběh: z parkoviště se stoupá k Churáňovu, kde stojí známá meteorologická stanice. Prvních dva a půl kilometru vás prověří, dál je to už příjemné lesní kolečko po vrstevnici. Odbočka na Nové Hutě je značená a přidá pár kilometrů i pár výhledů. Terén tady patří k těm laskavějším na Šumavě, protože se pohybujete pod hranicí náhorních plání.

Doprava a parkování: Zadov leží asi 5 km jihozápadně od Stach a 30 km západně od Prachatic, parkoviště jsou u sjezdových areálů a jsou placená. V sezóně jezdí skibusy z Vimperka. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: bufety u sjezdovek, restaurace na Churáňově a na Nových Hutích. Provoz je tady nejjistější z celé Šumavy, protože se veze na sjezdovém lyžování.

Zajímavosti: Zadov leží na východním svahu Churáňovského vrchu (1 120 m n. m.). V roce 1983 se tu jel závod Světového poháru v běhu na lyžích na 10 km žen a na zdejších tratích trénovala Kateřina Neumannová.

8. Krušné hory: Boží Dar, Neklid, Ježíškova cesta (14 km)

Základní info: zhruba 14 km, stoupání kolem 250 m, orientačně 2,5 až 3 hodiny, náročnost nízká. Start i cíl Boží Dar (1 020 m n. m.), okruh. Terén je mimořádně přívětivý, protože jde o náhorní plošinu.

Úprava: rolbou, klasika i skate. Boží Dar uvádí ve svém okolí zhruba 70 km běžeckých tras. Sníh tu patří k nejjistějším v Čechách, běžně od prosince do března, protože jste v nejvýše položeném městě republiky.

Průběh: okruh začíná přímo v centru, kde je nástupní místo dobře značené. Trasa vede zvlněnou plošinou kolem Neklidu pod Klínovcem a dál k chráněnému Božídarskému rašeliništi. Kdo chce doplnit den něčím pro děti, může navázat na Ježíškovu cestu, tematickou stezku, která z Božího Daru vychází. Prudké sjezdy tu prakticky nejsou, což z okruhu dělá jednu z nejlepších tratí pro začátečníky v Česku.

Doprava a parkování: Boží Dar leží u hranice s Německem, přechod vede do saského Oberwiesenthalu. Parkoviště jsou v centru a placená, v sezóně jezdí skibusy z Karlových Varů a Ostrova. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: v centru je hospod dost a mají otevřeno i v týdnu, na trase počítejte s vlastní termoskou.

Zajímavosti: Boží Dar je nejvýše položené město Česka a se svými zhruba 255 obyvateli čtvrté nejmenší. Založené bylo v roce 1533 jako hornické město, jméno se váže k nálezu stříbra. Od roku 1994 tu funguje Ježíškova pošta, kam děti z celého světa posílají dopisy kvůli speciálnímu razítku.

Ubytování v okolí: najít nocleh na Božím Daru →

9. Krušné hory: Krušnohorská bílá stopa, Lesná, Klíny, Dlouhá Louka (26 km)

Základní info: zhruba 26 km, stoupání kolem 400 m, orientačně 4,5 až 5 hodin, náročnost střední, ale dlouhá. Start Lesná, cíl Dlouhá Louka nebo návrat po stejné trase, jde tedy o přejezd. Pohyb kolem 800 až 900 m n. m.

Úprava: vlastní rolbou provozovatele, klasika i skate na páteřních úsecích. Krušnohorská bílá stopa uvádí zhruba 200 km tratí a patří k největším souvislým sítím v Česku, podporují ji Nadace ČEZ a Ústecký kraj. Sníh obvykle leden až březen, hlásí se z Lesné.

Průběh: páteřní trasa vede od centra Lesná hřebenovou oblastí mezi okresy Most a Chomutov přes obce jako Klíny, Dlouhá Louka a Petrovice. Terén je zvlněný, ne kopcovitý, a hlavní tah je široký. Protože jde o přejezd, domluvte si předem odvoz nebo si rozdělte trasu na dvě části. Síť je navržená tak, aby v budoucnu navázala na upravované stopy na německé straně.

Doprava a parkování: centrum Lesná disponuje parkovištěm pro zhruba 500 aut, informačním centrem, půjčovnou a občerstvením. To z něj dělá nejpohodlnější nástupní místo v celých Krušných horách.

Občerstvení: Lesná a Klíny mají zázemí, mezi nimi je to na dlouhé kilometry bez servisu. Termoska a jídlo v batohu jsou tu povinné.

Zajímavosti: tahle část Krušných hor byla dlouho spíš tranzitní oblastí a běžky jí vrátily smysl. Hlášení o stavu tratí se opírá o GPS ověřená data z bilestopy.cz, takže víte, co bylo skutečně projeté.

10. Orlické hory: Šerlich, Velká Deštná, Deštné (17 km)

Základní info: zhruba 17 km, stoupání kolem 350 m, orientačně 3,5 hodiny, náročnost střední. Start Šerlich (1 027 m n. m.) u Masarykovy chaty, cíl Deštné v Orlických horách (kolem 650 m n. m.), tedy přejezd s celkovým klesáním.

Úprava: rolbou i skútrem podle úseku, převážně klasika, na hlavním hřebeni bývá i skate. Trasa kopíruje hřebenovou Jiráskovu cestu. Sníh obvykle leden až březen, na hřebeni nad 1 000 m déle než v Deštném.

Průběh: od Masarykovy chaty se vydáte po hřebenové trase, která v létě nese červenou značku Jiráskovy cesty, v zimě jsou pásové značky lemované oranžově. Hřeben je tady úzký a vede po hranici s Polskem, takže výhledy máte na obě strany. Velká Deštná (1 116 m n. m.) je nejvyšší bod pohoří a zároveň důležité rozcestí. Sestup k Deštnému je dlouhý a ke konci rychlý, na zledovatělém povrchu ho podceňte a skončíte v příkopu.

Doprava a parkování: na Šerlich vede silnice s parkovištěm u Masarykovy chaty, v sezóně sem jezdí autobusy z Deštného a z Náchoda. Do Deštného vedou silnice II/321 a II/309 a jezdí sem autobusy až z Hradce Králové. Přejezd se nejlíp jede tak, že auto necháte v Deštném a nahoru vyjedete autobusem.

Občerstvení: Masarykova chata na startu, na hřebeni pak dlouho nic. Deštné v cíli má zázemí největšího střediska Orlických hor.

Zajímavosti: Masarykova chata z roku 1925 je první realizovanou stavbou architekta Bohuslava Fuchse, tedy stejného, který navrhl Klostermannovu chatu na Modravě. Jiráskova cesta měří kolem 170 km z Litomyšle do Broumova a slavnostně se otevírala 31. července 1921 za účasti Aloise Jiráska.

11. Vysočina: Nové Město na Moravě, Tři Studně, Vysočina Arena (22 km)

Základní info: zhruba 22 km, stoupání kolem 350 m, orientačně 3,5 až 4 hodiny, náročnost nízká až střední. Start i cíl Nové Město na Moravě (625 m n. m.), okruh s dotykem Vysočina Areny.

Úprava: rolbou, klasika i skate. Vysočina Arena má technické zasněžování s kapacitou 60 000 m³ sněhu, což znamená, že tady se dá běžkovat i v sezónách, kdy okolní krajina zůstane hnědá. Sníh v terénu je nejméně jistý ze všech oblastí v tomhle přehledu, hlavní okno bývá leden a únor.

Průběh: z arény se vyjíždí po hlavní stopě, která záhy opustí areál a pokračuje do zvlněné krajiny Žďárských vrchů. Terén je tady typicky vysočinský: nikdy prudký, ale nikdy rovný. Kolem Tří Studní a rybníka Sykovec se jede nejhezčí částí okruhu. Pokud je sněhu málo, zkraťte plán a jezděte jen okruhy uvnitř arény, jinak budete půlku trasy hledat stopu v trávě.

Doprava a parkování: parkoviště přímo u areálu ve Vlachovické ulici. Nové Město na Moravě má vlakové i autobusové spojení, aréna je od centra pár minut. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: zázemí arény a hospody v Nové Městě, na trase pak Tři Studně.

Zajímavosti: Vysočina Arena leží ve výšce 625 m n. m. a celková délka závodních okruhů je 8,5 km. Konají se tu závody Světového poháru v biatlonu i v běhu na lyžích, mistrovství světa v biatlonu hostila v letech 2013 a 2024. Lyžařské závody se v Novém Městě jezdí od roku 1910 a tradice Zlaté lyže začala v roce 1934. Nejvyšší bod Žďárských vrchů, Devět skal, měří 836 m n. m.

Ubytování v okolí: najít nocleh v Novém Městě na Moravě →

12. Beskydy: Bumbálka, Bílý Kříž, hřebenový přejezd (24 km)

Základní info: zhruba 24 km, stoupání kolem 500 m, orientačně 4,5 až 5 hodin, náročnost vyšší. Start Bumbálka, cíl Bílý Kříž, přejezd po hlavním hřebeni při slovenské hranici. Pohyb převážně mezi 850 a 950 m n. m.

Úprava: rolbou a skútrem podle úseku, převážně klasika, na kratších úsecích i skate. Sníh v Beskydech bývá vydatný, na Lysé hoře je průměrné maximum sněhové pokrývky 196 cm a rekord dosáhl 491 cm. Hlavní sezóna je leden až březen, ale výkyvy jsou tu velké, protože jde o nejdeštivější část republiky.

Průběh: hřebenová trasa vede podél hranice se Slovenskem a je to jeden z nejdelších souvislých upravovaných tahů na východě republiky. Střídají se lesní úseky a otevřené hřbety s výhledem na Lysou horu (1 324 m n. m.) a Smrk (1 277 m n. m.). Nejde o rovinu: profil je nahoru dolů po celou dobu a druhá polovina bolí. Kdo si chce trasu zkrátit, sjede do Bílé a vrátí se autobusem.

Doprava a parkování: na Bumbálce i na Bílém Kříži jsou parkoviště u silnice, obě jsou v sezóně plná. Nejjednodušší varianta je nechat auto v Bílé, odkud jezdí autobusy do obou sedel. Do Bílé už vlak nejezdí, poslední vlak sem dorazil 11. ledna 1965 a trať zanikla kvůli přehradě Šance.

Občerstvení: chaty a bufety na Bumbálce, v Bílé i na Bílém Kříži, provoz je v zimě obvykle spolehlivý. Na hřebeni mezi nimi počítejte s dlouhými úseky bez servisu.

Zajímavosti: celá oblast leží v CHKO Beskydy o rozloze 1 160 km². Letní pěší trasy po stejném hřebeni rozebíráme samostatně v článku o turistických trasách v Beskydech, tady se držíme zimy.

13. Novohradské hory: Hojná Voda, Pohořská Ves, Kraví hora (15 km)

Základní info: zhruba 15 km, stoupání kolem 300 m, orientačně 3 hodiny, náročnost nízká až střední. Start i cíl Hojná Voda, okruh. Pohyb kolem 800 až 950 m n. m.

Úprava: podle sněhu, převážně skútrem a pro klasiku, síť je tu menší a hlášení řidší než jinde. Sníh je nejnejistější položka celého článku, reálné okno bývá leden až polovina února. Zato tu potkáte nejmíň lidí v Česku.

Průběh: okruh vede tichým lesem bývalého pohraničního pásma. Právě proto, že se sem desítky let nesmělo, zůstala krajina zachovalá a člověk tu má pocit, že jede lesem, který nikdo nepotřebuje. Značení tu bývá řidší, takže si stáhněte mapu offline a nespoléhejte na to, že narazíte na někoho, kdo poradí. Stopa se v okrajových úsecích ztrácí a vracet se pěšky po vlastní stopě je tu běžný scénář.

Doprava a parkování: Hojná Voda leží nad Horní Stropnicí, autem po místních silnicích, autobusy jezdí řídce a o víkendu skoro vůbec. Bez auta je tahle oblast prakticky nedostupná. Návrat na stejné místo.

Občerstvení: v Hojné Vodě a v Pohořské Vsi několik málo podniků, často jen o víkendu. Berte si jídlo i pití s sebou, tady to není doporučení, ale nutnost.

Zajímavosti: Novohradské hory zabírají na české straně zhruba 190 km², nejvyšším vrcholem celého pohoří je Viehberg (1 112 m n. m.) v Rakousku, na české straně Kamenec (1 073 m n. m.). Přírodní park tu vznikl v roce 2000 a chrání 162 km², ptačí oblast Natura 2000 pak dalších 90,53 km² kvůli tetřívkovi a datlíkovi.

Souhrnná tabulka: běžkařské trasy podle regionu

Kdy je v jednotlivých pohořích nejlepší sezóna

Zjednodušené pravidlo zní: čím výš a čím dál na sever nebo na východ, tím delší okno. V praxi to vypadá takhle:

• Krkonoše a Jeseníky nad 1 200 m: nejjistější a nejdelší sezóna v republice, obvykle od prosince do dubna. Praděd má průměrnou roční teplotu pod 1 °C, což vysvětluje všechno.
• Šumavské pláně kolem Kvildy a Modravy: prosinec až konec března. Mrazové kotliny typu Jezerní slať drží sníh, i když jinde taje.
• Krušné hory kolem Božího Daru: prosinec až březen, náhorní plošina ve výšce přes 1 000 m je spolehlivá.
• Jizerské hory: nejlépe od poloviny ledna do začátku března. Zároveň je to oblast, kde se nejvíc pozná mírná zima. Ročník Jizerské padesátky 2024 byl kvůli nedostatku sněhu zrušen.
• Orlické hory a Beskydy: leden až březen, s velkými výkyvy podle toho, kudy jde teplý vzduch.
• Vysočina a Novohradské hory: reálně leden a únor. Na Vysočině to částečně řeší technický sníh ve Vysočina Areně.

Nejlepší dny bývají po čerstvém sněhu při mrazu kolem minus 3 až minus 8 °C. Do minus patnácti se ještě dá jet, níž už je to o výdrži, ne o radosti. A při teplotách nad nulou počítejte s tím, že dopoledne bude stopa slušná a odpoledne z ní bude kaše.

Půjčovny, doprava a skibusy

Půjčovny najdete v každém větším nástupním místě: Bedřichov, Horní Mísečky, Boží Dar, Lesná, Kvilda, Modrava, Zadov, Deštné, Nové Město na Moravě, Bílá. Cena za komplet, tedy lyže, boty a hole, se obvykle pohybuje v řádu několika set korun na den. Rezervujte předem na víkend a na jarní prázdniny, hlavně pokud potřebujete dětské velikosti nebo boty nad velikost 46. V malých střediscích je běžné, že půjčovna funguje jen o víkendech.

K rozhodnutí, co si půjčit, pomůže jednoduchá otázka: na klasiku se dostanete skoro všude, na skate jen tam, kde jezdí rolba. Když si nejste jistí, půjčte si klasiku.

Skibusy jezdí v sezóně v Krušných horách, na Šumavě, v Jeseníkách i v Orlických horách a často jsou zdarma s ubytováním nebo se skipasem. Mají ale dvě zrádnosti: první spoj nahoru bývá až kolem deváté a poslední zpátky odjíždí dřív, než čekáte. U přejezdů z bodu A do bodu B si vždycky ověřte poslední odjezd, ne jen ten první. Na Ovčárnu je kyvadlová doprava z Karlovy Studánky prakticky jediná rozumná varianta, protože silnice přes sedlo Hvězda má 9 km a vjezd je regulovaný.

Bezpečnost a co si vzít na běžky

Běžky vypadají neškodně, dokud vás nechytí obleva na hřebeni patnáct kilometrů od auta. Tři nejčastější problémy, které v Česku vedou k zásahu horské služby, jsou podchlazení po pádu na mokrém sněhu, ztráta orientace ve foukanici na bezlesém hřebeni a zlomenina po sjezdu na ledu.

• Vrstvy, ne jedna bunda. Při jízdě je vám teplo, při zastávce zima za dvě minuty. Nejdůležitější je náhradní vrstva v batohu, ideálně lehká péřovka nebo primaloft.
• Náhradní rukavice a čepice. Mokré rukavice jsou důvod číslo jedna, proč lidé předčasně otáčejí.
• Termoska s teplým pitím a jídlo. Na hřebenech není kde koupit ani vodu, chaty mají v týdnu často zavřeno.
• Čelovka. V lednu se stmívá kolem půl páté a poslední kilometry lesem umí být překvapivě dlouhé.
• Nabitý telefon a mapa offline. Signál na Modravských pláních ani na beskydském hřebeni není samozřejmost. Číslo na horskou službu je 1210, tísňová linka 112.
• Stoupací vosk nebo protismykový sprej, pokud jedete na klasiku bez šupin a čeká vás vytrvalé stoupání.

A jedna věc, která platí všude: v národních parcích a rezervacích se jezdí jen po vyznačených trasách. Na Pradědu jde o národní přírodní rezervaci chránící alpínské ekosystémy, v NP Šumava se navíc v zimě uzavírají klidová území kvůli tetřevovi. Zkratka přes zamrzlé rašeliniště není hrdinství, je to malér pro vás i pro krajinu.

Nejčastější chyby, které kazí den na běžkách

• Výjezd bez kontroly stavu stop. Tři minuty na bilestopy.cz ušetří tři hodiny v autě.
• Plánování přejezdu bez zpáteční dopravy. Klasika u tras Šerlich až Deštné, Bumbálka až Bílý Kříž a Modrava až Horská Kvilda.
• Skate tam, kde jezdí jen skútr. Vezmete si bruslařskou výbavu do vyfrézované stopy a strávíte den bojem.
• Příjezd na plné parkoviště po deváté. Bedřichov, Horní Mísečky, Kvilda i Pustevny se v sezóně plní brzy ráno.
• Podceněný sjezd na konci trasy. Nejvíc úrazů se stane na posledních kilometrech, kdy jsou nohy unavené a povrch odpoledne tvrdý.
• Spoléhání na chatu na trase. Zimní provoz bývá zkrácený, hlavně od pondělí do čtvrtka.

Kam dál

• Náročné horské trasy v Česku
• Rodinné a nenáročné trasy
• Turistické trasy v Jeseníkách
• Turistické trasy v Beskydech
• Hory v Česku: přehled pohoří
• Nejvyšší hory ČR
• Kam do přírody
• Kam na prodloužený víkend

Časté otázky: běžkařské trasy