Náročné horské trasy v Česku: 10 dlouhých túr a hřebenovek

Chcete na hory a hledáte trasu, u které si opravdu dáte do těla? Náročné horské trasy v Česku nejsou o metrech nad mořem, ale o tom, kolik toho člověk ujde za jeden den. Nejvyšší kopec republiky má 1 603 metrů, jenže hřebenovka přes Krkonoše, Jeseníky nebo Beskydy dá zabrat úplně stejně jako alpská túra. Rozhoduje délka, součet stoupání, kamenitý terén a počasí, které se na holém hřebeni mění během půl hodiny.

Vybrali jsme deset dlouhých tras napříč českými pohořími, které se dají zvládnout za jeden dlouhý den nebo pohodlně za dva. U každé najdete kilometráž po úsecích, barvy značek, kde nechat auto, kde je poslední voda a jak z trasy utéct, když se pokazí počasí. K tomu praktická část: jak si spočítat čas tak, aby vám vyšel, co si vzít a jak vypadá zimní režim.

Co vlastně znamená „náročná trasa“

Náročnost není jedno číslo, ale součin čtyř věcí. Když se sejdou tři ze čtyř, je z příjemné túry dřina.

• Délka. Do 15 kilometrů zvládne většina lidí i bez přípravy. Mezi 15 a 25 kilometry začíná rozhodovat kondice a boty. Nad 25 kilometrů se z výletu stává celodenní projekt, kde je potřeba jíst a pít podle plánu, ne podle chuti.
• Převýšení. Sčítá se všechno stoupání za celý den, ne jen rozdíl mezi startem a vrcholem. Hřebenovka, která vede „pořád po rovině“, umí nasbírat 900 metrů na drobných kopečcích, aniž si toho všimnete. A pozor na klesání: to sice nebolí plíce, zato ničí kolena a stehna. Většina úrazů v českých horách se stane při sestupu.
• Terén. Kilometr po lesní asfaltce a kilometr po žulovém suti na Vysoké holi nebo po kořenech v Jizerských horách jsou dvě různé disciplíny. Kamenná pole zpomalí tempo klidně o třetinu a po dešti se po nich jde jako po mýdle.
• Počasí a expozice. Na hřebenech Krkonoš a Jeseníků fouká skoro pořád a mlha přijde během chvíle. Na Sněžce je průměrná roční teplota kolem 0,2 °C a naměřili tu vítr přes 220 km/h, na Pradědu se roční průměr drží pod 1 °C. Ve stejný den, kdy je v Peci pod Sněžkou 22 °C a bezvětří, může být nahoře 8 °C, vítr a viditelnost dvacet metrů.

Jak si spočítat čas a proč se lidé pletou

Časy na rozcestnících Klubu českých turistů počítají tempo zhruba 4 kilometry za hodinu a připočítávají stoupání. Nepočítají ale pauzy, focení, oběd na chatě ani to, že jdete v páté hodině chůze pomaleji než v první. Jak jsou na tom náročné horské trasy v Česku?

Použitelný odhad, se kterým se dá plánovat:

• 4 km za hodinu po pohodlném povrchu, na kamení a kořenech spíš 3 km.
• + 1 hodina za každých 400 metrů stoupání.
• + 1 hodina za každých 800 metrů klesání.
• + 15 minut na každé dvě hodiny chůze na pauzy a doplnění vody.

Příklad: trasa 24 km s 850 metry stoupání a 850 metry klesání vyjde na 6 hodin chůze, 2 hodiny za převýšení a zhruba hodinu pauz, dohromady kolem devíti hodin. Ne pět, jak by vyšlo ze samotných kilometrů.

Nejčastější chyby, které lidem den rozbijí:

• Počítají jen kilometry. Dvacet kilometrů po Polabí a dvacet kilometrů po jesenickém hřebeni je rozdíl tří hodin.
• Zapomínají na sestup. Do plánu si dají čas na výstup a předpokládají, že dolů to „nějak sletí“.
• Nepočítají s tempem skupiny. Skupina jde rychlostí nejpomalejšího a zastavuje se častěji než jednotlivec.
• Plánují jako v červenci, jdou v říjnu. Koncem října je tma před šestou a poslední autobus jede o dvě hodiny dřív než v sezóně.
• Věří jízdnímu řádu na dobré slovo. Zpáteční spoj si ověřte předem a mějte i variantu o dvě hodiny později.

10 tipů na náročné horské trasy v Česku

Trasy jsou seřazené podle pohoří, ne podle obtížnosti. Kilometráž v rozpisech berte jako orientační, mezi zdroji se liší podle toho, kudy přesně kdo měřil. Jaké jsou náročné horské trasy v Česku?

1. Sněžka Obřím dolem a zpět přes Růžovou horu (Krkonoše)

13,5 km · stoupání i klesání zhruba 1 000 m · 6 až 7 hodin · náročná · start i cíl Pec pod Sněžkou · okruh

Nejkratší trasa z celého výběru a zároveň jedna z nejtvrdších. Obří důl je ledovcový kar s Úpskou jámou, jejíž stěny místy měří až 600 metrů, a výstup z něj do Obřího sedla je souvislé stoupání po kamení.

Průběh po úsecích. Z Pece se jde po modré značce údolím Obřího dolu, zpočátku po pohodlné cestě podél Úpy. U bývalé boudy Kovárna je přístupná stará rudná štola, otevřená od roku 2004. Za ní se cesta zvedá do závěru kotle a poslední kilometr do Obřího sedla je nejstrmější část dne, po kamenech a s jištěním na pár místech. V sedle se napojíte na červenou, tedy na Cestu česko-polského přátelství, a po ní vystoupáte na vrchol Sněžky. Zpátky se z vrcholu jde po žluté Kubátově cestě hřebínkem na Růžovou horu a k Růžohorkám, odkud se sestupuje do Pece. Zabloudit se dá jedině v mlze v Obřím sedle, kde se sbíhá víc cest, jinak je značení hutné.

Doprava a parkování. Vlakem do Trutnova, dál autobusem do Pece pod Sněžkou. Autem po silnici z Velké Úpy, v Peci se parkuje jen na placených parkovištích a v sezóně bývají do devíti ráno plná. Cenu si ověřte předem, mění se podle sezóny. Okruh končí tam, kde začíná, takže auto je tu praktické.

Občerstvení a voda. Poslední spolehlivá voda je v Peci. V Obřím dole nekupte nic, celé údolí je bez obsluhy. Na vrcholu Sněžky funguje česká Poštovna a na polské straně horský dům, ale provoz závisí na počasí a v silném větru se zavírá. Cestou zpátky přes Růžohorky narazíte na boudy s občerstvením.

Zajímavosti na trase. Krakonošova zahrádka s chráněnou květenou, štola Kovárna se zbytky středověké těžby, kaple svatého Vavřince z let 1665 až 1681 na vrcholu a česká pošta postavená v letech 2005 a 2006. Samotný vrchol Sněžky leží kousíček na polské straně hranice.

2. Krkonošská hřebenovka: Špindlerova bouda, Sněžka a Pomezní Boudy

28 km celá trasa · stoupání orientačně 900 m · 9 až 11 hodin, klidně na dva dny · velmi náročná · start pod Tvarožníkem u Špindlerovy boudy, cíl Pomezní Boudy · přejezd

Cesta česko-polského přátelství je klasika, kterou stojí za to jít celou. Vede po červené po státní hranici, nejvyšším bodem je Sněžka. Vznikla v roce 1962 a v době polského stanného práva v letech 1981 až 1983 byla zavřená, tehdy dokonce rozdělili lanem i vrchol Sněžky.

Průběh po úsecích. Celou dobu jdete po červené a značení je bezchybné, protože trasu udržují turistické kluby z obou stran hranice. Začátek je pohodlný, cesta se drží hřebene a míjí Sněžné jámy, dvojici ledovcových karů spadajících na polskou stranu. Střední část kolem Malého Šišáku a Slezského sedla je otevřená a bez stínu. Za odbočkou k Luční boudě se terén zvedá do Obřího sedla a odtud po kamenném chodníku na Sněžku. Sestup na Pomezní Boudy přes Svorovou horu je dlouhý a v závěru sjíždí do lesa. Nebezpečné místo je střední třetina v mlze, kde chybí orientační body a spoléháte jen na tyče a značky.

Doprava a parkování. Autobusem ze Špindlerova Mlýna ke Špindlerově boudě, zpátky z Pomezních Bud spoje do Malé Úpy a Trutnova. Auto tu nedává smysl, protože trasa nekončí tam, kde začíná. Kdo přijede autem, nechá ho ve Špindlerově Mlýně a z Pomezních Bud se vrací veřejnou dopravou.

Občerstvení a voda. Na trase je několik bud, ale nespoléhejte na žádnou konkrétní. Provoz se v posledních letech mění a v nepřízni počasí se zavírá. Vodu si vezměte na celý den, ideálně tři litry. Na Pomezních Boudách je restaurací dost.

Zajímavosti na trase. Sněžné jámy s téměř kolmými stěnami, arktická tundra na hřebeni, kterou jinde ve střední Evropě nenajdete, a Luční bouda, nejstarší horská bouda v Krkonoších, jejíž základní kámen nese letopočet 1623.

3. Jesenická hřebenovka: Červenohorské sedlo, Praděd a Vysoká hole (Jeseníky)

22 km · stoupání zhruba 800 m, klesání 750 m · 8 až 9 hodin · velmi náročná · start Červenohorské sedlo, cíl Skřítek · přejezd

Nejtvrdší jednodenní hřebenovka v Česku hned po Krkonoších. Jde se po červené přes dva nejvyšší vrcholy Hrubého Jeseníku, Praděd (1 491 m) a Vysokou holi (1 465 m), a skoro celou dobu jste nad hranicí lesa.

Průběh po úsecích. Z Červenohorského sedla stoupáte po červené na hřeben, minete odbočku k Vřesové studánce a pokračujete kolem Švýcárny na Praděd. Vysílač s vyhlídkou ve výšce 73 metrů je za dobrého počasí místo, odkud uvidíte Lysou horu, Sněžku i Radhošť. Od Pradědu se jde přes Petrovy kameny na Vysokou holi, rozlehlou plošinu s kamennými poli, a dál hřebenem k Jelení studánce a do sedla Skřítek. Celá oblast je národní přírodní rezervace, sejít ze značky je tu přestupek a zároveň hloupost, protože v mlze se v holém terénu ztratíte během pár minut.

Doprava a parkování. Do Červenohorského sedla i na Skřítek jezdí autobusy, spojení mezi oběma konci existuje, ale je řídké. Autem se nejčastěji parkuje na Červenohorském sedle nebo u Hvězdy nad Karlovou Studánkou, odkud vede k Ovčárně placená silnice a v sezóně kyvadlová doprava. Na Praděd se dá zkrátit z Ovčárny, pokud vám hřebenovka nevyjde.

Občerstvení a voda. Na trase je bufet na Švýcárně a zázemí u Pradědu a Ovčárny, mimo sezónu ale počítejte s tím, že bude zavřeno. Poslední jistá voda je v Červenohorském sedle. Vřesová studánka ani Jelení studánka nejsou zaručeně pitné zdroje.

Zajímavosti na trase. Petrovy kameny s pověstmi o čarodějnických sabatech, Velká kotlina pod Vysokou holí s nejbohatší květenou v Jeseníkách a stará hraniční kamenná značka z roku 1681 na vrcholu Vysoké hole. Víc jesenických tras všech obtížností máme v článku o turistických trasách v Jeseníkách.

4. Plechý a Plešné jezero z Nové Pece (Šumava)

22 km · stoupání i klesání zhruba 750 m · 7 až 8 hodin · náročná · start i cíl Nová Pec · okruh

Plechý (1 378 m) je nejvyšší hora české Šumavy a výstup na něj patří k nejhezčím dlouhým túrám v jižních Čechách. Podmínky nahoře jsou drsnější, než by člověk čekal: roční průměr teploty tu nedosahuje ani 3 °C a sněhu napadne až 250 centimetrů.

Průběh po úsecích. Z Nové Pece se jde po zelené lesem k Plešnému jezeru, ledovcovému jezeru v karu na severovýchodním svahu Plechého. Sedm kilometrů mírného stoupání, cesta je široká a pohodlná. Od jezera vystoupáte serpentinami ke Stifterovu památníku, obelisku vysokému 14,5 metru z let 1876 a 1877, odkud je pohled dolů na hladinu jezera a na morénovou hráz. Nad památníkem se napojíte na červenou šumavskou magistrálu a po ní na vrchol Plechého a dál k Trojmezí, kde se stýkají hranice Česka, Rakouska a Německa. Zpět se vrací hřebenem a lesními cestami. Část tras v okolí Trojmezí a Plechého má sezónní režim, mimo vymezené období bývají zavřené, aktuální stav si ověřte na stránkách Národního parku Šumava.

Doprava a parkování. Nová Pec má železniční zastávku na trati od Českých Budějovic a Volar, v sezóně jezdí i cyklovlaky. Autem se parkuje přímo v obci, v létě u Lipna vždycky někde místo najdete, jen ne zdarma na břehu.

Občerstvení a voda. V Nové Peci restaurace a obchod, cestou nahoru už nic. Voda z Plešného jezera se nepije, jezero je v přísně chráněném režimu a koupání je zakázané. Vezměte si dva litry na osobu.

Zajímavosti na trase. Trojmezenský prales na severních svazích, kde některé smrky přesahují 500 let, morénová hráz jezera vysoká 30 až 40 metrů a rozvodí mezi Severním a Černým mořem, které vede přímo přes vrchol.

5. Klínovec, Meluzína a Boží Dar (Krušné hory)

21 km · stoupání zhruba 750 m · 7 hodin · náročná · start Jáchymov, cíl Boží Dar · přejezd (dá se uzavřít do okruhu)

Krušné hory se podceňují, protože nemají skalní scenérie. Zato mají dlouhé otevřené hřebeny, kde se dá jít hodiny bez jediné vesnice, a nejvyšší bod celého pohoří, Klínovec (1 244 m).

Průběh po úsecích. Z Jáchymova se stoupá po červené lesem na Klínovec. Je to nejdelší souvislé stoupání dne, zhruba 650 výškových metrů. Na vrcholu stojí kamenná rozhledna vysoká 24 metrů, jejíž předchůdkyně tu byla už v roce 1817, k tomu vysílač a zavřený hotel. Z Klínovce pokračujete hřebenem k rozcestí Pod Meluzínou. Sem vede červená z východu a zelená ze západu, ale pozor: na samotný vrchol Meluzíny žádná značka nevede, jde se po neznačené pěšině ze zelené. Skalnatý bezlesý hřbet dlouhý zhruba 700 metrů dává kruhový výhled na Klínovec, Fichtelberg i větrné elektrárny na východě. Odtud se sestupuje k Božímu Daru, nejvýše položenému městu Česka ve výšce kolem 1 020 metrů, a den se dá uzavřít okruhem po naučné stezce Božídarským rašeliništěm.

Doprava a parkování. Do Jáchymova jezdí autobusy z Karlových Varů, mezi Jáchymovem a Božím Darem funguje spojení celoročně. Auto nechte v Jáchymově a vraťte se autobusem, nebo naopak. Na Klínovec vede z Jáchymova také lanovka dlouhá 2 168 metrů, takže se dá výstup zkrátit.

Občerstvení a voda. Na Klínovci bývá v sezóně otevřený bufet u sjezdovek, spolehlivé zázemí je až na Božím Daru. Mezi Klínovcem a Božím Darem není voda, doplňte v Jáchymově.

Zajímavosti na trase. Meluzína je největší přírodní odkryv eklogitu v Krušných horách, Božídarské rašeliniště je národní přírodní rezervace se vzácnou květenou a v Boží Daru funguje od roku 1994 Ježíškova pošta se speciálním razítkem.

6. Beskydská hřebenovka: Bumbálka, Pustevny a Radhošť

25 km · stoupání zhruba 900 m, klesání 1 100 m · 8 až 9 hodin · velmi náročná · start Bumbálka, cíl Rožnov pod Radhoštěm · přejezd

Z Beskyd sem dáváme jedinou trasu, protože beskydským túrám se věnujeme zvlášť. Tahle vede po červené Beskydskou magistrálou z hraničního sedla přes celý radhošťský hřeben.

Průběh po úsecích. Z Bumbálky jdete po červené, která se drží hřebene a střídá krátká stoupání s klesáními. První polovina je lesní a klidná, potkáte málo lidí. Od Kněhyňského sedla se to mění, protože se blížíte k Pustevnám a k jejich davům. Vrchol Kněhyně obcházíte, značené trasy na něj byly v roce 2004 zrušeny kvůli národní přírodní rezervaci Kněhyně a Čertův mlýn, vyhlášené v roce 1982 na 195 hektarech. Z Pusteven vede na Radhošť pohodlná hřebenová cesta dlouhá zhruba 4 kilometry se sochou Radegasta z roku 1930 a kaplí, která je nejvýše položenou církevní stavbou v Česku. Závěrečný sestup do Rožnova měří asi 7 kilometrů a klesá kolem 800 metrů, kolena si ho zapamatují.

Doprava a parkování. Na Bumbálku jezdí autobusy z Rožnova a Vsetína, cíl v Rožnově má vlakové i autobusové nádraží. Trasa je jednosměrná, takže auto nechte v Rožnově a na start se svezte autobusem ráno.

Občerstvení a voda. Chata Martiňák v polovině trasy, na Pustevnách je restaurací celá řada a na Radhošti bufet. Nejdelší úsek bez zázemí je mezi Bumbálkou a Martiňákem, počítejte s ním.

Zajímavosti na trase. Jurkovičovy stavby Libušín a Maměnka na Pustevnách, socha Radegasta, poutní tradice na Radhošti a z vrcholu za výjimečné viditelnosti pohled až na alpský štít vzdálený 261 kilometrů. Další beskydské trasy najdete v přehledu turistických tras v Beskydech a výstupy na nejvyšší horu pohoří v článku o trasách na Lysou horu.

7. Jiráskova horská cesta: Šerlich a Velká Deštná (Orlické hory)

20 km · stoupání zhruba 550 m, klesání 750 m · 6 až 7 hodin · středně náročná až náročná · start Šerlich, cíl Říčky v Orlických horách · přejezd

Jiráskova cesta je červeně značená dálková trasa dlouhá zhruba 162 kilometrů, která vede z Litomyšle do Broumova a její nejhezčí část kopíruje hřeben Orlických hor. Slavnostně ji otevřeli 31. července 1921 a Alois Jirásek u toho osobně byl.

Průběh po úsecích. Celá trasa jde po červené a je to nejpohodlnější značení z celého výběru, protože se hřeben skoro nikde nerozdvojuje. Ze Šerlichu, kde stojí Masarykova chata, stoupáte mírně na Velkou Deštnou (1 116 m), nejvyšší horu Orlických hor. Na vrcholu je od roku 2019 ocelová rozhledna vysoká 19 metrů s modřínovým obkladem, otevřená 26. října 2019, a v sezóně tu bývá stánek s občerstvením provozovaný horskou službou. Dál cesta klesá a stoupá po hřebeni k Anenskému vrchu a končí sestupem do Říček. Trasa je díky mírnému profilu vhodná i jako první „dlouhá“ túra pro někoho, kdo si na 20 kilometrů teprve troufá.

Doprava a parkování. Na Šerlich vede silnice s parkovištěm, v Říčkách v Orlických horách je autobusová zastávka a spoje na Rychnovsko. Auto se dá nechat na Šerlichu a vrátit se autobusem, ale ověřte si odpolední spoje, o víkendu jsou vzácné.

Občerstvení a voda. Masarykova chata na startu, stánek na Velké Deštné v sezóně a chaty v Říčkách v cíli. Mezi Velkou Deštnou a Říčkami se nedá spolehnout na nic.

Zajímavosti na trase. Řopíky, tedy pevnůstky z předválečného opevnění, které lemují celý hřeben, výhledy na Stolové hory a Kralický Sněžník a rašeliniště v sedlech. Na sousední Králicko se dá navázat článkem o trasách na Kralický Sněžník.

8. Jizera a Smrk: dva tisícovky za den (Jizerské hory)

26 km · stoupání zhruba 950 m · 9 hodin · velmi náročná · start Bílý Potok pod Smrkem, cíl Nové Město pod Smrkem · přejezd

Dvě nejvyšší hory české části Jizerských hor v jednom dni. Jizera (1 122 m) a Smrk (1 124 m) se liší o dva metry, ale charakterem jsou úplně jiné.

Průběh po úsecích. Z Bílého Potoka se jde údolím Smědé po značené cestě na Smědavu, kde je parkoviště i horská chata. Odtud pokračujete na rozcestí Pod Jizerou a na vrchol se odbočuje po žluté, protože k Jizeře vede přístup jen ze severozápadu. Zbytek hory chrání přírodní rezervace Prales Jizera o rozloze 92,44 hektaru a jižní neznačená pěšina je zakázaná. Vrcholové skály jsou rozpukaná žula a poslední metry se lezou po skalním stupni. Zpátky na rozcestí a dál hřebenem na Smrk, kde stojí od roku 2003 obnovená rozhledna a vrchol leží přímo na hranici s Polskem. Sestup do Nového Města pod Smrkem měří zhruba 7 kilometrů a vede přes Nebeský žebřík, dřevěné schodiště dlouhé 630 metrů, opravené na podzim 2013.

Doprava a parkování. Vlakem do Bílého Potoka pod Smrkem, zpátky z Nového Města pod Smrkem, obě stanice leží na téže trati přes Frýdlant, takže návrat je jednoduchý. Kdo přijede autem na Smědavu, zkrátí si trasu zhruba o 15 kilometrů a udělá jen okruh na Jizeru.

Občerstvení a voda. Chata Smědava v první třetině je jediné spolehlivé místo. Na hřebeni mezi Jizerou a Smrkem není nic, ani voda. V Novém Městě pod Smrkem restaurace i obchody.

Zajímavosti na trase. Vrcholové skály zvané tory, jizerská rašeliniště kolem Smědavy, Körnerův pomník na Smrku a bod, kde se historicky stýkaly hranice Čech, Lužice a Slezska.

9. Tok a Praha: brdský okruh z Obecnice

24 km · stoupání zhruba 600 m · 7 hodin · náročná spíš délkou než terénem · start i cíl Obecnice · okruh

Brdy byly do konce roku 2015 vojenským újezdem a veřejnosti se otevřely 1. ledna 2016 jako chráněná krajinná oblast. Tím vznikl v Čechách velký kus lesa, kde se dá jít půl dne bez vesnice. Tok (865 m) je nejvyšší bod Brd i celého Středočeského kraje.

Průběh po úsecích. Z Obecnice stoupáte po červené lesními cestami k Toku, kde vrchol tvoří holá plošina s hromadou kamení a triangulačním bodem. Roste tu rosnatka okrouhlolistá a najdete tady kamenné polygony, tvary z doby ledové. Na sousední vrch Praha vede žlutá značka a stojí na něm meteorologická věž z roku 2000, betonová stavba vysoká 56 metrů s radarem s dosahem 256 kilometrů. Zpátky se vrací lesními cestami k Obecnici. Držte se značených cest. Na východním svahu Toku je stará dopadová plocha dělostřelectva a nevybuchlá munice v Brdech pořád je.

Doprava a parkování. Autobusy z Příbrami do Obecnice jezdí přes den slušně. Autem se parkuje v obci, vjezd do lesa je omezený. Zelená značka vede z hřebene k Příbrami, takže se dá trasa v případě potřeby ukončit tam.

Občerstvení a voda. V Obecnici hospoda a obchod, na trase nic. Brdské potoky v okolí Obecnice patří do ochranného pásma vodárenské nádrže, vodu z nich neberte. Vezměte si dva a půl litru.

Zajímavosti na trase. Tok je pátý nejizolovanější vrchol Česka, nejbližší vyšší bod leží 61 kilometrů daleko. Za dobrého počasí je z plošiny vidět Klínovec, Ještěd i Sněžka. V oblasti se podařilo vrátit tetřeva hlušce, který odsud v 70. letech zmizel.

10. Velký okruh Českým Švýcarskem: Pravčická brána a soutěsky

18 km · stoupání zhruba 700 m · 7 až 8 hodin včetně plaveb · náročná · start i cíl Hřensko · okruh

Nejmenší převýšení ze všech deseti tras a přesto náročný den, protože se tu neustále stoupá a klesá po schodech mezi pískovcovými skalami a k tomu se čeká na lodičky.

Průběh po úsecích. Z Hřenska stoupáte po červené na Pravčickou bránu. Je to největší pískovcová skalní brána v Evropě, rozpětí 26,5 metru, výška 16 metrů a nejtenčí místo oblouku měří 2,5 metru. Vstup na samotný oblouk je od roku 1982 zakázaný. Prohlídka areálu se platí: v roce 2026 stojí 125 Kč pro dospělé a 50 Kč pro děti od 6 do 14 let, studenty a seniory nad 65 let. Otevřeno je od 28. března do konce října denně 10:00 až 18:00, v zimním období pátek až neděle 10:00 až 16:00. Od brány pokračujete po červené na Mezní Louku a přes Meznou sestoupíte k Divoké soutěsce, kde plavba měří 450 metrů. Odtud podél Kamenice do Edmundovy soutěsky s plavbou dlouhou 960 metrů a zpátky do Hřenska.

Doprava a parkování. Vlakem do Děčína a odtud autobusem do Hřenska, v sezóně jezdí spoje často. Auto nechte na placeném parkovišti v Hřensku nebo v Mezní Louce, v létě jsou po deváté plná. Okruh se vrací na start.

Občerstvení a voda. Hřensko, Mezní Louka i okolí přístavišť mají restaurace a stánky, jde o nejlépe vybavenou trasu z celého článku. Vodu si stejně vezměte, mezi Pravčickou bránou a Mezní Loukou je to půldruhé hodiny bez zastávky.

Zajímavosti na trase. Skalní hrádek Sokolí hnízdo z roku 1881, jedna z prvních turistických staveb svého druhu v Evropě, plavby vydržely od roku 1890, respektive 1898, a v roce 2004 se tu natáčely Letopisy Narnie. Pravčická brána je národní přírodní památka od roku 1992.

Souhrnná tabulka: srovnání tras

Výbava na celodenní túru v horách

Na náročné trasy se nechodí s taškou přes rameno. Batoh na 25 až 30 litrů stačí, ale co v něm bude, rozhoduje o tom, jestli vás nepříjemnost zastaví, nebo jen zdrží.

• Boty s pevnou podrážkou. Na kamenných polích Vysoké hole nebo v suti pod Sněžkou jsou tenisky rizikem. Kotníkové boty nejsou dogma, tuhá podrážka ano.
• Trekové hole. Nejvíc pomůžou při sestupu, kde ušetří kolena. Na dlouhých klesáních v Beskydech a v Krkonoších je poznáte.
• Nepromokavá bunda a čepice i v srpnu. Na hřebeni je běžně o 8 až 10 °C méně než v údolí a k tomu fouká.
• Čelovka. I na letní túru. Když se den protáhne o dvě hodiny, poslední kilometry jdete potmě.
• Nabitý telefon a powerbanka. Mráz i chlad baterii vysají rychleji, než čekáte.
• Offline mapa. Signál na hřebenech kolísá a na hranicích se telefon přepíná na zahraniční síť.
• Malá lékárnička s náplastmi na puchýře, elastickým obinadlem a izotermickou fólií.
• Jídlo na celý den plus rezerva. Nespoléhejte na chatu, která možná bude zavřená.

Voda je nejpodceňovanější položka. Počítejte 2 až 3 litry na osobu a den, v horkém létě víc. Na českých hřebenech se prakticky nedá doplnit: studánky na trase nejsou zaručeně pitné a jesenické ani krkonošské rezervace vám nedovolí sejít k potoku. Doplňujte v poslední vesnici před výstupem a u chaty, která má opravdu otevřeno.

Počasí, bouřky a únikové varianty

Na otevřeném hřebeni nemáte kam utéct. Bouřky v českých horách přicházejí typicky odpoledne, mezi druhou a šestou, a na Pradědu nebo na Cestě česko-polského přátelství je do lesa hodina chůze. Proto platí jednoduché pravidlo: na hřebeni být do 14:00. Start za tmy s čelovkou je menší nepříjemnost než návrat v bouřce.

Ke každé dlouhé trase si dopředu najděte dvě únikové varianty, tedy místa, odkud se dá sejít do údolí dřív:

• Krkonoše: z Obřího sedla dolů na Luční boudu a k Výrovce, ze Sněžky lanovkou do Pece.
• Jeseníky: od Pradědu sestup k Ovčárně a dál k Hvězdě nad Karlovou Studánkou.
• Beskydy: z Pusteven lanovkou do Trojanovic, což ušetří celý závěrečný sestup.
• Jizerské hory: ze Smědavy autobusem, v sezóně sem jezdí spoje z Liberce.
• Krušné hory: z Klínovce lanovkou do Jáchymova.

Předpověď si berte specializovanou, ne obecnou pro nejbližší město. Rozdíl mezi předpovědí pro Trutnov a pro hřeben Krkonoš bývá zásadní. Sledujte hlavně rychlost větru a výšku oblačnosti, ne jen pravděpodobnost srážek.

Zimní režim: co se mění

V zimě přestávají platit letní čísla. Stejná trasa trvá o třetinu déle, den končí v pět odpoledne a část cest je zavřená.

• Sezónní uzavírky. Obří důl je lavinový terén a cesta na Sněžku se přes zimu zavírá. Sezónní režim mají i některé trasy v Národním parku Šumava, aktuální stav si vždycky ověřte u správy parku.
• Mačky nebo nesmeky. Na zledovatělém kamenném chodníku pod Sněžkou nebo na hřebeni Jeseníků jsou nutnost, ne doplněk.
• Lavinové nebezpečí. Krkonoše i Jeseníky mají lavinový katastr a vyhlašují stupně nebezpečí. Ve žlabech a kotlech se laviny opravdu sypou.
• Kratší den. V prosinci je za světla necelých osm hodin. Trasu na 26 kilometrů v tom neuděláte.
• Zavřené chaty a autobusy jinak. Mimosezónní jízdní řády bývají o polovinu řidší.

Nejrozumnější zimní volba z tohohle seznamu je Brdy nebo Orlické hory, kde je terén mírný a laviny se neřeší. Krkonošská hřebenovka je v zimě expedice, ne túra.

Kondice a trénink: jak se na to připravit

Na 25 kilometrů s 900 metry stoupání se nedá vyrazit ze židle. Když plánujete náročnou túru na konkrétní termín, dejte si šest až osm týdnů přípravy.

• Jednou týdně dlouhá vycházka s batohem, který budete mít i na trase. Začněte na 8 kilometrech a přidávejte zhruba 2 kilometry týdně.
• Trénujte i sestup. Chození z kopce zatěžuje stehna jinak než výstup a právě z něj bývá svalovka. Najděte si kopec a jděte ho nahoru i dolů.
• Otestujte boty na dlouhé trase, ne na dvou kilometrech. Puchýře se ozvou až po desítce.
• Zkusební túra zhruba 15 kilometrů s 500 metry stoupání dva až tři týdny předem vám řekne pravdu o tempu i o výbavě.
• Jezte a pijte podle hodin, ne podle chuti. Něco malého každou hodinu a pár doušků po dvaceti minutách funguje líp než jeden velký oběd.

Se skupinou platí ještě jedno: plánujte podle nejpomalejšího. Když jde parta šesti lidí, tempo klesne o čtvrtinu a pauz je dvakrát tolik.

Kam dál

• Turistické trasy v Jeseníkách
• Turistické trasy v Beskydech
• Trasy na Lysou horu
• Trasy na Kralický Sněžník
• Nejhezčí trasy v Beskydech
• Rodinné a nenáročné trasy
• Trasy v okolí Lipna
• Běžkařské trasy
• Nejvyšší hory ČR
• Hory v Česku
• Kam na prodloužený víkend

Časté otázky