Nejvyšší hory jižní Ameriky a 12 TOP vrcholů

Když se řekne střecha Ameriky, většina lidí si vybaví Skalnaté hory nebo Aljašku. Jenže ty pravé obry najdete o pár tisíc kilometrů jižněji — v Andách. Nejvyšší hory jižní Ameriky sahají skoro k sedmi tisícům metrů a mezi nimi stojí Aconcagua, nejvyšší vrchol celé planety mimo Asii. Pro srovnání: kdybyste postavili Sněžku na Sněžku jedenáctkrát za sebou, pořád byste nedosáhli na jeho vrchol.

V tomhle průvodci vám dáme fajnový seznam nejvyšších hor jižní Ameriky — s přesnými výškami, zeměmi a zajímavostmi u každého vrcholu.

Andy — nejdelší pohoří světa

Než se pustíme do žebříčku, je dobré vědět jedno: všechny nejvyšší hory jižní Ameriky leží v jediném pohoří — v Andách. A Andy nejsou ledajaké hory. S délkou přes 7 000 kilometrů jde o nejdelší souvislé pohoří na Zemi, které se táhne podél celého západního okraje kontinentu — od Venezuely a Kolumbie na severu přes Ekvádor, Peru a Bolívii až po Chile a Argentinu na jihu.

Vznikly tam, kde se oceánská deska podsouvá pod jihoamerickou pevninu, a právě proto je tu tolik sopek. Celkem Andy hostí kolem stovky vrcholů přes 6 000 metrů a téměř 900 hor nad 5 000 metrů — to je koncentrace velehor, jakou jinde mimo Himálaj a Karákóram nenajdete. Nejvyšší vrcholy přitom najdete v takzvaných Centrálních a Suchých Andách na pomezí Argentiny a Chile, kde je extrémně sucho a počasí relativně stabilní. To je mimochodem důvod, proč jsou některé z těchto šestitisícovek lezecky „přívětivější“ než nižší, ale ledovcem pokryté hory v tropech.

Nejvyšší hory jižní Ameriky a 12 TOP vrcholů

Tady je kompletní žebříček dvanácti nejvyšších vrcholů jižní Ameriky i s tím, co stojí za zmínku. Výšky uvádíme podle geografických přehledů And; u některých vrcholů se údaje o pár metrů liší podle metody měření, proto berte čísla jako velmi přesná, ale ne na centimetr posvátná. Jaké jsou nejvyšší hory Ameriky?

1. Aconcagua — 6 961 m (Argentina)

Král celého kontinentu. Aconcagua je nejvyšší horou nejen jižní Ameriky, ale celé západní a jižní polokoule — a zároveň nejvyšším vrcholem světa mimo Asii. Patří mezi takzvanou Sedmičku vrcholů (nejvyšší hory každého kontinentu). Leží v argentinské provincii Mendoza a překvapivě se na ni dá vystoupit i bez technického lezení — o tom víc níže.

Dostupnost: normální cesta je treková (nejvyšší netechnický výstup světa), ale jde o vážnou skoro sedmitisícovku, počítejte se dvěma až třemi týdny a aklimatizací.

Prvovýstup: vrcholu poprvé dosáhl 14. ledna 1897 švýcarský horský vůdce Matthias Zurbriggen během expedice Brita Edwarda FitzGeralda.

2. Ojos del Salado — 6 893 m (Chile/Argentina)

Druhá nejvyšší hora kontinentu a zároveň nejvyšší sopka světa. Leží přímo na chilsko-argentinské hranici v poušti Atacama, jedné z nejsušších oblastí planety. Na svazích nad 6 000 m se tu nachází i nejvýše položené jezero světa. Sopka je považovaná za aktivní, byť poslední velká erupce je dávno minulostí.

Dostupnost: převážně treková až mírně technická. Z chilské strany se dá terénním vozem vyjet zhruba do 5 200 m, samotný výstup je pak nenáročný, vrcholová skalní věž ale obvykle vyžaduje krátké jištěné lezení a hlavně dobrou aklimatizaci.

Prvovýstup: vrchol jako první zdolali 26. února 1937 polští horolezci Justyn Wojsznis a Jan Alfred Szczepański.

3. Monte Pissis — 6 792 m (Argentina)

Vyhaslá sopka v argentinské provincii La Rioja, pojmenovaná po francouzském geologovi. Leží v extrémně suché části And, takže navzdory výšce tu skoro neuvidíte sníh ani ledovce — což z ní dělá jednu z nejsušších velehor světa.

Dostupnost: nenáročná expediční šestitisícovka, technicky jde spíš o vytrvalostní pochod do výšky, ale nutná je dlouhá aklimatizace a soběstačnost v odlehlém terénu.

Prvovýstup: jako první stanula na vrcholu polská výprava v roce 1937 (Stefan Osiecki a Jan Alfred Szczepański); tak odlehlá hora to je, že další doložený výstup přišel až téměř o půl století později.

4. Huascarán — 6 768 m (Peru)

Nejvyšší hora Peru a nejvyšší vrchol v tropickém pásu vůbec. Leží v pohoří Cordillera Blanca a je to skutečná zaledněná velehora — opak suchého Pissisu. Díky tomu, že stojí blízko rovníku a hodně vysoko, je jeho vrchol jedním z bodů na Zemi nejvzdálenějších od středu planety hned po ekvádorském Chimborazu. Hora se zapsala i do smutné historie: při zemětřesení v roce 1970 se z jejího severního svahu utrhla obří ledovcová a kamenná lavina, která pohřbila město Yungay a připravila o život zhruba 20 000 lidí.

Dostupnost: náročný technický výstup, ledovec, trhliny a lavinové nebezpečí znamenají mačky, cepín, lano a horolezecké zkušenosti, rozhodně ne pro turisty.

Prvovýstup: hlavní jižní vrchol poprvé zdolala v roce 1932 německo-rakouská výprava.

5. Cerro Bonete — 6 759 m (Argentina)

Další argentinská šestitisícovka v provincii La Rioja, často zaměňovaná s nižší horou stejného jména.

Dostupnost: patří mezi technicky nejsnazší velehory kontinentu — výstup je spíš dlouhý vytrvalostní pochod do výšky než lezení, hlavní výzvou je aklimatizace a odlehlost.

6. Tres Cruces — 6 758 m (Chile/Argentina)

Masiv s několika vrcholy na chilsko-argentinské hranici, nedaleko Ojos del Salado. Nejvyšší vrchol (Tres Cruces Sur) jen o vlásek nepřekonává Cerro Bonete. Region je proslulý syrovou, marťanskou krajinou vysokohorské pouště.

Dostupnost: expediční šestitisícovka, technicky nenáročná, limituje hlavně extrémní odlehlost a počasí.

Prvovýstup: hlavní vrchol zdolala roku 1937 opět polská andská výprava.

7. Llullaillaco — 6 739 m (Chile/Argentina)

Sopka na hranici v poušti Atacama, která se zapsala do historie archeologie: na jejím vrcholu byly objeveny mimořádně zachovalé incké mumie dětí obětovaných při náboženském rituálu. Díky suchu a mrazu je to dnes jedno z nejvýše položených archeologických nalezišť světa.

Dostupnost: expediční výstup spíš trekového rázu, bez vážného lezení, ale s dlouhým přístupem pouští a náročnou aklimatizací.

Prvovýstup: na vrcholu byli podle nálezů svatyní už Inkové kolem roku 1500, novodobého prvovýstupu se ujali chilští horolezci v roce 1952.

8. Mercedario — 6 720 m (Argentina)

Mohutná hora v argentinské provincii San Juan, severně od Aconcaguy. Leží stranou hlavních turistických tras, takže je výrazně klidnější než slavnější soused — pro zkušené horolezce, kteří chtějí šestitisícovku bez davů, je to lákavý cíl.

Dostupnost: dlouhý expediční výstup, technicky převážně nenáročný, ale vyžadující soběstačnost a vícedenní aklimatizaci.

Prvovýstup: vrcholu poprvé dosáhla polská výprava v roce 1934.

9. Cazadero (Walther Penck) — 6 670 m (Argentina)

Mohutný komplex sopek, lávových dómů a proudů (znám i jako Cerro Tipas) v argentinské provincii Catamarca, v sousedství Monte Pissis. Pojmenovaný je po německém geologovi Waltheru Penckovi, který sem dorazil roku 1913; prvovýstup zvládla až chilsko-japonská výprava v roce 1970. Zajímavost pro vrcholové sběratele: masiv má tolik skoro stejně vysokých skalních homolí, že se nejvyšší bod hledá metodou pokus–omyl, podle vrcholové knížky ukryté mezi balvany.

Dostupnost: technicky snadná, ale fyzicky i logisticky vyčerpávající expedice.

10. Incahuasi — 6 638 m (Chile/Argentina)

Sopka na hranici v oblasti Ojos del Salado, jejíž jméno v kečuánštině znamená „inkův dům“. Pojmenování není náhodné: u vrcholu se dochovaly incké stavby a svatyně patřící k nejvýše položeným archeologickým nálezům na světě — Inkové sem vystoupali na sklonku 16. století. Krajina kolem je typická Atacama, suchá a téměř bez vegetace.

Dostupnost: technicky nenáročný výstup (severní hřeben je dlouhý sutinový pochod), náročná je hlavně výška, vítr a orientace v jednolitém terénu.

11. Sajama — 6 542 m (Bolívie)

Nejvyšší hora Bolívie a dominanta stejnojmenného národního parku. Je to nápadný sopečný kužel, který se osamoceně tyčí nad altiplanem. Na jeho svazích roste queñoa — keřovité stromy, které tvoří jeden z nejvýše položených lesů světa. Dostupnost: technický ledovcový výstup, strmé firnové a ledové svahy vyžadují mačky, cepín a horské zkušenosti, byť bez extrémního lezení. Prvovýstup: vrchol byl zdolán v srpnu 1939 (Joseph Prem a Wilfrid Kühm).

12. Chimborazo — 6 267 m (Ekvádor)

Nejvyšší hora Ekvádoru a držitel jednoho neobvyklého rekordu: protože Země je na rovníku vyboulená, je vrchol Chimboraza nejvzdálenějším bodem zemského povrchu od středu planety — dál než vrchol Everestu. Není to tedy nejvyšší hora měřená od hladiny moře, ale „nejblíž k vesmíru“, pokud měříte od jádra Země.

Dostupnost: ledovcový technický výstup s mačkami a cepínem, obvykle s horským vůdcem, z velehor regionu ale patří k těm „přístupnějším“ po dobré aklimatizaci.

Prvovýstup: vrcholu poprvé dosáhl 4. ledna 1880 Brit Edward Whymper spolu s italskými vůdci Jean-Antoinem a Louisem Carrelovými, šlo o jeden z prvních doložených výstupů na horu přes 6 000 m.

Pro přehled jsme všech dvanáct vrcholů shrnuli do tabulky:

Slavné hory Ameriky, i když ne nejvyšší

Žebříček podle výšky je jedna věc — sláva je věc druhá. Některé andské hory zná celý svět, a přitom by se do top 12 nikdy nedostaly. Stojí za to je znát:

• Fitz Roy (3 405 m, Argentina/Chile) — ikona Patagonie a symbol provincie Santa Cruz. Jeho žulové věže nad městečkem El Chaltén platí za jeden z technicky nejtěžších výstupů světa. Pro většinu lidí je to ale především neuvěřitelný fotomotiv — a silueta, kterou možná znáte z loga jedné outdoorové značky.
• Cerro Torre (3 128 m, Argentina/Chile) — soused Fitz Roye a jedna z nejobávanějších stěn vůbec. Štíhlá věž často oblepená ledem, kterou si dlouho nikdo netroufal slézt čistým stylem. Pro horolezce mýtus, pro turistu úchvatná podívaná z dálky.
• Cotopaxi (5 897 m, Ekvádor) — jeden z nejvyšších aktivních sopek světa a vizuálně dokonalý kužel s ledovcovou čepicí jižně od Quita. Není mezi nejvyššími, ale je oblíbeným cílem horolezců, kteří chtějí svou první „skoro šestitisícovku“.
• Alpamayo (5 947 m, Peru) — souměrná ledová pyramida v pohoří Cordillera Blanca, kterou časopis Alpinismus roku 1966 v anketě vyhlásil za „nejkrásnější horu světa“. Výstup po strmých firnových svazích je ryze technický a lavinově exponovaný, přesto patří k nejvyhledávanějším cílům komerčních expedic.
• Yerupajá (6 635 m, Peru) — druhá nejvyšší hora Peru a dominanta pohoří Cordillera Huayhuash. Pro strmé, ostré stěny si vysloužila přezdívku „Andská žiletka“ a platí za jeden z technicky nejnáročnějších vrcholů celých And.

Poučení? Když plánujete cestu, neřiďte se jen čísly. Patagonské věže ani Cotopaxi se do výškového žebříčku nevejdou — a přesto patří k tomu nejlepšímu, co Andy nabízejí.

Kam se můžete vyškrábat taky

Záleží na hoře — a buďme upřímní, většina z žebříčku je pro běžného cestovatele mimo dosah kvůli odlehlosti a logistice. Ale dvě dobré zprávy tu jsou.

Tou první je Aconcagua. Normální (severní) cesta je považovaná za nejvyšší netechnický výstup světa — nepotřebujete na ni lézt s lany ani ovládat cepín v ledové stěně. Pozor ale na slovo „netechnický“: pořád jde o skoro sedmitisícovku, kde úspěšně vrcholí zhruba jen třetina lidí a kde hraje hlavní roli zima, vítr (v hřebenových partiích umí přesáhnout 100 km/h) a výšková nemoc. Výstup obvykle trvá kolem dvou až tří týdnů včetně aklimatizace, vyráží se z Mendozy a základní tábor Plaza de Mulas leží ve 4 370 m. Je to vážná horská túra pro fyzicky zdatné a dobře připravené lidi, ne víkendový výlet.

Druhou „turisticky přístupnou“ velehorou je Cotopaxi v Ekvádoru. Není mezi nejvyššími, ale jeho zaledněný vrchol ve výšce necelých 5 900 m zvládnou s horským vůdcem, mačkami a cepínem i pokročilejší turisté po správné aklimatizaci.

I když na vrchol nemíříte, za andskými velehorami se dá skvěle cestovat „zespodu“ — k základním táborům, do národních parků nebo prostě za výhledy. Pro plánování letů a přesunů po Chile a Argentině se hodí porovnat ceny: spoje a letenky přes Santiago de Chile prověříte tady →

Kam dál

• Nejvyšší hory Austrálie (2026)
• Nejvyšší hory Slovenska (2026)
• Nejvyšší hory ČR (2026)

Časté otázky