Aktualizováno 25.10.2026
Je to jedna z těch silnic, po kterých se jede pomalu, i když se nikam nespěchá. Llogara Pass, albánsky Qafa e Llogarasë, vystoupá od Vlory do 1 027 metrů skrz borovicový les, a pak se za jednou zatáčkou celý ten les najednou rozestoupí a dole pod vámi leží Jónské moře. Ne kousek moře v dálce, ale celá albánská riviéra naráz: bílý pruh pláže Palasa, střechy Dhërmi a voda, která z výšky vypadá skoro nepřirozeně modře.
My jsme přes Llogaru jeli poprvé pozdě odpoledne, když slunce zapadalo přímo do moře, a zastavovali jsme tak často, že jsme dvacet kilometrů jeli hodinu a půl. Nelitujeme toho. Od roku 2024 se dá celý průsmyk objet tunelem za sedm minut a spousta lidí to tak dneska dělá, aniž by tušila, o co přišla. Přitom stačí těch pár desítek minut navíc. A noc nahoře v parku a noc dole na pláži jsou dvě úplně jiné dovolené.
Llogara Pass ve zkratce
- Kde to je: silnice SH8 mezi Vlorou a albánskou riviérou, v Ceraunském pohoří nad Dhërmi.
- Nadmořská výška sedla: 1 027 m.
- Národní park Llogara: vyhlášen v roce 1966, rozloha 10,1 km².
- Tunel, nebo průsmyk: Llogarský tunel (otevřen v červenci 2024, cca 6 km) zkrátí úsek z asi 30 minut na 7. Stará silnice přes sedlo zůstává otevřená a zdarma.
- Mýtné v tunelu: schválené 250 lek (asi 66 Kč) jednosměrně, ale k 18. 7. 2026 se nevybíralo. Mějte pro jistotu leky v hotovosti.
- Nejvyšší hora nad průsmykem: Maja e Çikës, 2 045 m. Přímo nad sedlem se tyčí Maja e Qorrës (2 018 m).
- Nejlepší období: podle nás květen, červen, září a říjen. V létě je nahoře plno a dole vedro, v zimě mlha a sníh.
- Kde spát: nahoře v parku (chladno, ticho, les) nebo dole v Dhërmi a Himarë (moře, ruch, ceny sezony).
- Vezměte si mikinu. Nahoře bývá o několik stupňů chladněji než na pláži a fouká.
Kde Llogara Pass průsmyk leží a proč o něm všichni mluví
Llogara Pass je sedlo v Ceraunském pohoří, tedy v hřebeni, který se na jihu Albánie zvedá rovnou z moře. To je celá podstata toho místa. Nikde jinde v zemi nemáte na jednom obzoru dvoutisícovku a pláž. Silnice SH8 sem stoupá od Vlory přes městečka Orikum a Dukat, protne sedlo v 1 027 metrech a pak padá serpentinami dolů k prvním riviérovým vesnicím: Palasa, Dhërmi, Vuno, Himarë.
Vyhlídková plošina na Llogarském průsmyku, v pozadí Korfu. Foto: Albinfo, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons.Okolní les je chráněný jako Národní park Llogara, vyhlášený v roce 1966. Je to malý park, jen kolem 10,1 km², ale svažuje se prakticky od hladiny moře až k vrcholům Ceraunského pohoří. Nejvyšší z nich, Maja e Çikës, měří 2 045 metrů a je to nejvyšší hora albánského přímoří. Rostou tady borovice a jedle, které mořský vítr celá desetiletí ohýbá na jednu stranu, takže se nakonec podobají praporům.
Přímo nad sedlem se tyčí Maja e Qorrës (2 018 m), a kdo má chuť, vyšlape na ni z průsmyku za nějaké tři hodiny. Ale ruku na srdce, drtivá většina návštěvníků sem přijede kvůli té jedné zatáčce a výhledu z ní. A i to podle nás stojí za zajížďku.
Historická odbočka, která se hodí u kávy. Průsmyku se říká taky Qafa e Cezarit, Caesarův průsmyk. V roce 48 před naším letopočtem tady podle antických pramenů přešel Gaius Julius Caesar se svými legiemi. Vylodil se dole na pláži u Palasy, kterou z vyhlídky vidíte jako na dlani, a přes tohle sedlo táhl do vnitrozemí proti Pompeiovi.
Průsmyk, nebo tunel? Tohle je dneska hlavní rozhodnutí
Do července 2024 jste na výběr neměli. Kdo chtěl z Vlory na riviéru, musel přes sedlo. Pak se otevřel Llogarský tunel, zhruba šestikilometrová trouba pod horou a nejdelší silniční tunel v Albánii, a úsek, který se dřív jel kolem třiceti minut, se scvrkl na sedm. Vjezd má u Dukatu na severní straně, výjezd dole u Palasy na riviéře, takže obě trasy se rozcházejí a zase potkávají na stejných místech. Jen ta stará mezi nimi vystoupá o kilometr výš.
Tady je potřeba si říct jednu věc na rovinu: stará silnice přes sedlo je pořád otevřená a pořád zadarmo. Tunel ji nenahradil, jen ji obešel. A protože navigace počítá čas, Google Maps a spol. vám ve výchozím nastavení skoro vždy nabídnou tunel. Než vyrazíte, podívejte se na trasu na mapě. Pokud vede horou skoro rovně, jedete tunelem. Pokud se kroutí, je to ta správná.
Jižní portál Llogarského tunelu u Palasy, otevřeného v červenci 2024. Tohle je ta rychlá varianta: sedm minut a žádný výhled. Foto: Tubjjni, CC0, Wikimedia Commons.| Stará silnice přes sedlo | Llogarský tunel | |
|---|---|---|
| Čas na úseku | asi 30 minut, s fotostopy klidně 1,5–3 hodiny | asi 7 minut |
| Výhled | kvůli tomu sem jedete | žádný |
| Poplatek | zdarma | k 18. 7. 2026 se nevybíral, schváleno 250 lek (asi 66 Kč) jednosměrně, 500 lek (asi 132 Kč) tam a zpět |
| Kdy se hodí | za jasného počasí, při první návštěvě, na roadtripu | v mlze, v dešti, v noci, při nevolnosti ze serpentin |
Mýtné za tunel schválily albánské úřady v dubnu 2026, ale k 18. červenci 2026 se pořád neplatilo: kamery na bráně čtou značky, personál stojí u závory a peníze nikdo nevybírá. Oficiální datum spuštění zveřejněné nebylo, takže s tím počítejte spíš jako s nákladem, který se může kdykoliv objevit. Pár set leků v hotovosti v autě je dobrý nápad tak jako tak.
Co bychom dělali my: směrem na jih přes sedlo, zpátky tunelem. Serpentiny si užijete jednou, výhled máte z té lepší strany (jede se k moři, ne od něj) a na zpáteční cestě, obvykle unavení a s plánem stihnout něco dalšího, si ušetříte půl hodiny.
Jak se na Llogara Pass dostat
Nejpohodlnější je auto, a to platí v Albánii skoro všude. Silnice je asfaltová a v dobrém stavu, ale je úzká, strmá a plná ostrých zatáček. Jeďte za světla, nespěchejte a počítejte s tím, že vás někdo bude předjíždět v místech, kde by neměl. S obytným vozem nebo větší dodávkou je to o dost víc práce.
Pohled ze sedla dolů. Světlý pruh uprostřed svahu je stará silnice, která se takhle kroutí až k plážím Palasy a Drymades. Foto: Albinfo, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons.| Odkud | Vzdálenost a čas | Poznámka |
|---|---|---|
| Vlora → sedlo | asi 40 km, 45–60 minut | severní přístup, stoupání začíná za Orikem a Dukatem |
| Sedlo → Dhërmi | asi 15–20 km, kolem 30 minut | serpentiny dolů k prvním plážím riviéry |
| Tirana → Llogara | asi 180 km, kolem 3 hodin | přes Vloru, typicky první etapa cesty na riviéru |
Bez auta to jde taky. Autobusy a furgony (sdílené dodávky) na lince Vlora–Saranda přes průsmyk jezdí, stejně jako přímé spoje z Tirany do Himary. Háček je v tom, že dopravci nikde nezveřejňují, jestli konkrétní spoj pojede sedlem, nebo tunelem, a od otevření tunelu se to mění. Pokud vám jde o výhled, zeptejte se řidiče před nástupem. A počítejte s tím, že zastávka na vyhlídce není samozřejmost.
Druhá možnost je celodenní výlet z Vlory nebo z riviérových městeček. Většina okruhů po riviéře vyhlídku na Llogaře zahrnuje a zastávku na fotku má v programu. Je to nejjednodušší způsob, jak se na průsmyk podívat, když nechcete řídit.
Pozor na parkování. U hlavní vyhlídkové plošiny je místa málo a v létě odpoledne se auta odstavují po krajnici v zatáčce. Nejlepší čas je podle nás ráno do devíti, než přijedou první zájezdy, a pak zase po páté odpoledne, kdy světlo padá přímo do moře a autobusy jsou pryč.
Co se na průsmyku Llogara Pass dá dělat kromě fotky z auta
Vyhlídková plošina a výhled až na Korfu
Klasická zastávka. Zábradlí na hraně srázu, pod vámi kilometr prázdna a pak pobřeží zatáčející na jih. Za dobré viditelnosti je z plošiny vidět i Korfu. My jsme si tady nejvíc užili ne samotnou vyhlídku, ale kousek cesty od ní, kde se dá ujít pár set metrů po hřebeni pryč od lidí a mít stejný výhled sám pro sebe.
Pisha e Flamurit, borovice ve tvaru praporu
Symbol parku. Osamělá borovice, kterou mořský vítr za desítky let vytvaroval tak, že jí všechny větve míří na jednu stranu jako vlajka ve větru. Stojí na jednom z lehkých okruhů v parku a je to pětiminutová zastávka, která vám o tom místě řekne víc než celá vyhlídka: takhle to tady fouká pořád.
Pisha e Flamurit, „vlajková borovice“ národního parku Llogara. Foto: Albinfo, CC0, Wikimedia Commons.Paragliding
Vysoký start, teplé moře hned pod sebou a spolehlivé termiky. Llogara je kvůli tomu jedno z nejlepších míst pro paragliding v Albánii a v sezoně tu funguje několik agentur s tandemovými lety. Startuje se ze svahu u sedla, letí se nad pobřežím a přistává dole u pláží kolem Palasy. I když nikam neletíte, startoviště samo o sobě je výborná vyhlídka a skoro vždycky tam někdo rozkládá křídlo.
Na kole přes sedlo
Llogara patří k nejznámějším stoupáním na Balkáně a od května 2025 má i razítko velké cyklistiky: třetí etapa Giro d’Italia z Vlory do Vlory sem vyšplhala z jižní, přímořské strany. Ta má od moře k sedlu zhruba 10,5 kilometru s průměrným sklonem 7,4 procenta. Severní nájezd od Dukatu je delší a o něco mírnější, kolem 13,7 kilometru a 861 metrů převýšení s průměrem 6,5 procenta, ale v nejprudším místě přes deset. Stín na silnici skoro není, takže v létě se vyjíždí brzy ráno, nebo vůbec. Tunelem bychom na kole nejeli, šest kilometrů v uzavřené troubě s provozem není nic pro kolo. Nahoru i dolů tedy starou silnicí.
Návštěvnické centrum a informační cedule
Pod sedlem stojí novější infocentrum národního parku, kde se dozvíte o zdejší přírodě a o značených stezkách. Otevírací dobu si ověřte na místě, mimo sezonu bývá zavřeno.
Bunkry
Na cestě nahoru narazíte na betonové bunkry z dob komunistického režimu, mimo jiné u bývalého vojenského stanoviště nad riviérou. V Albánii jsou všude, ale tady mají nejlepší adresu ze všech.
Pěší trasy z Llogarského průsmyku
Sedlo je přirozené východisko pro několik značených tras a park jich má kolem osmi, od procházky po pořádný výšlap. Tyhle tři chodí lidé nejčastěji:
| Trasa | Délka a čas | Převýšení | Obtížnost |
|---|---|---|---|
| Okruh národním parkem Llogara | 14 km, asi 5 hodin | 682 m | snadná |
| Přechod přes Maju e Qorrës (2 018 m) do Dukatu | 16 km, asi 8 hodin | 1 355 m | těžká |
| Na Maju e Çikës (2 045 m), nejvyšší horu albánského pobřeží | 16 km, asi 9 hodin | 1 420 m | těžká |
Kratší varianta pro ty, co nechtějí strávit v horách celý den: od sedla na západ kolem antén přes vrchol Maja e Thanasit (1 352 m) a pak dolů k infocentru a turistické vesnici pod sedlem. Celkem kolem deseti kilometrů a hezký kompromis mezi hřebenem a lesem.
Kdo chce víc než jeden den, může z průsmyku vyrazit na vícedenní přechod pobřežních hor: nahoru k Maje e Qorrës, pod jejím vrcholem na hlavní hřeben a po něm až na Maju e Çikës. Je to jeden z nejkrásnějších treků v zemi a úplně jiná Albánie než ta plážová.
Na co si dát pozor při chůzi. Hřeben je odkrytý, stín skoro žádný a počasí se tu mění rychle. Voda na trase není, vodu si vezměte s sebou celou. A i v létě si přibalte vrstvu navíc, na 2 000 metrech s větrem od moře je rozdíl proti pláži klidně patnáct stupňů.
Kdy na Llogaru jet
Výhled stojí za to pořád. Všechno ostatní kolem něj se ale během roku mění dost.
- Květen a červen: podle nás nejlepší kombinace. Les je zelený, trasy prázdné, teploty na chůzi příjemné a dole už se dá koupat.
- Červenec a srpen: silnice nejvytíženější, vyhlídka plná a dole na pobřeží vedro, které na plážích běžně přesahuje třicet stupňů. Nahoře je to snesitelnější, ale parkování je peklo.
- Září a říjen: moře ještě teplé, lidí výrazně méně, na trasách klid. Kdybychom měli vybrat jeden měsíc, je to září.
- Zima: sníh, mlha a občasné uzavírky nahoře. Tunel tehdy dává smysl i lidem, kteří by jinak jeli sedlem.
A ještě jednou ta mikina, protože na tohle každé léto někdo doplatí. Ve Vloře odjíždíte za dvaatřiceti stupňů v tričku, o hodinu později stojíte v tisíci metrech ve větru a klepete se. Na výletě, který má být především o výhledu, je to zbytečná škoda.
Kde spát: nahoře v parku, nebo dole u moře
Tohle je u Llogary důležitější rozhodnutí, než se zdá. Sedlo dělí dva úplně jiné světy, které jsou od sebe dvacet minut jízdy, a podle toho, na které straně spíte, máte jinou dovolenou.
Nahoře v národním parku
Pod sedlem stojí takzvaná turistická vesnice Llogara: shluk hotelů, penzionů a horských restaurací mezi borovicemi, roztažený podél silnice. Spí se v lese, v noci je slyšet jenom vítr a ráno je na terase zima i v srpnu. Restaurace tady mají pověst kvůli jehněčímu na rožni a horským sýrům, tedy jídlu albánských hor, ne pobřeží.
Pro koho to je: pro lidi, co jedou na trasy a chtějí vyrazit brzy ráno. Pro rodiny, kterým v srpnu na pobřeží nevyhovují noční teploty. Pro každého, kdo chce po týdnu na pláži jednu noc ticha. A upřímně i pro ty, kdo jedou dlouhou etapu z Tirany na jih a nechtějí zdolávat serpentiny za tmy.
Co za to zaplatíte: na moře to máte autem, k pláži se nedojde. Večer tu není kam jít kromě restaurace u vašeho hotelu. A mimo sezonu je nahoře dost mrtvo, část podniků zavírá. Ubytování je tu obvykle levnější než na první linii v Dhërmi, ale ne dramaticky, je to vyhledávaná adresa.
Z konkrétních jmen tady stojí Hotel Alpin Llogara a Llogora Tourist Village (na Bookingu vedená jako Te’Dreri – Llogora Tourist Village). Ceny se mění každou sezonu, takže má smysl porovnávat je až podle svého termínu.
Zobrazit ubytování v Llogaře a okolí průsmyku →
Dole v Dhërmi a Palase
Dhërmi je první riviérová vesnice pod serpentinami a klasická odpověď na otázku, kde po průsmyku spát. Má dvě tváře: staré kamenné Dhërmi ve svahu a plážovou část dole u vody, kde se v sezoně koncentruje většina hotelů, barů a hudby. Sousední Palasa je klidnější a má dlouhou oblázkovou pláž, tu samou, na kterou koukáte z vyhlídky.
Palasa z výšky. Za pruhem pláže je vidět nový resortní areál, který tady během pár let vyrostl. Foto: Liridon, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons.Pro koho to je: pro lidi, kteří jedou hlavně k moři a průsmyk berou jako bonus cestou. Pro ty, kdo chtějí večer vyjít z hotelu a mít nohy ve vodě.
Co za to zaplatíte: v červenci a srpnu je Dhërmi jedna z dražších adres na riviéře a v plážové části je večer hlučno. Klidnou dovolenou tu v hlavní sezoně nehledejte.
Dole v Himaře
Himarë leží o kus dál na jih, je to spíš městečko než letovisko a má normální život i mimo sezonu: obchody, promenádu, pár menších pláží v docházkové vzdálenosti a okolo sebe další zátoky. Bydlí se tu obvykle levněji než v Dhërmi a je odsud blízko na lodní výlety.
Pro koho to je: pro delší pobyt na riviéře, kdy z jednoho místa vyrážíte po okolí. Pro cestovatele bez auta, protože sem jezdí autobusy a dá se odsud dostat dál.
Na severní straně: Vlora, Orikum, Dukat
Když přijíždíte od Tirany pozdě, nemá smysl přejíždět průsmyk v noci. Vlora je od sedla zhruba čtyřicet kilometrů, má největší výběr ubytování v okolí, plnou infrastrukturu a ráno vyrazíte na průsmyk za světla a v nejlepším světle. My tuhle variantu používáme rádi: přespat ve Vloře, ráno v sedm nahoru na sedlo, mít vyhlídku skoro pro sebe a teprve pak sjet k moři.
Naše doporučení, když máte jen jednu noc. Spěte nahoře. Dolů k moři se dostanete kdykoliv a pláží v Albánii jsou stovky, ale noc v borovém lese kilometr nad Jónským mořem si jinde nekoupíte. Ráno sjedete k vodě a zbytek dovolené máte u pláže.
Co spojit s Llogarou cestou
Průsmyk je most mezi dvěma kusy Albánie a málokdo kvůli němu jede samostatně. Na severní straně máte Vloru se zátokami Karaburunu a poloostrovem Sazan, na jižní začíná celá riviéra a končí až u Ksamilu. Cestou od Tirany se dá odbočit na antickou Apollonii u Fieru a kdo chce mezi horami a mořem ještě jedno město, ať přidá Berat.
Jestli teprve skládáte trasu po pobřeží, začněte u našeho přehledu kam do Albánie k moři. A jestli váháte, jestli se do Albánie vůbec vydat autem, projděte si jakou má Albánie bezpečnost, řešíme tam i dopravu a řidiče.
Co bychom udělali jinak
Kdybychom Llogaru jeli podruhé, jeli bychom ji pomaleji a míň bychom se soustředili na tu jednu vyhlídku, kterou zná každý z Instagramu. Ta plošina je pěkná, ale je to zároveň nejlidnatější místo celého průsmyku a člověk tam mezi autobusy odklikne pět fotek a jede dál. Přitom stačí zajet o dvě zatáčky vedle, zaparkovat na krajnici a jít pár set metrů pěšky. Stejný výhled, žádní lidi, a najednou slyšíte vítr v borovicích místo motorů.
Taky bychom si vyhradili čas na to, co na Llogaře skoro nikdo nedělá: sejít z hlavní silnice do lesa. Park je malý, cesty jsou značené a i hodinová procházka mezi ohnutými borovicemi vám o tom místě řekne víc než vyhlídka. My jsme to poprvé odbyli, protože nás táhlo moře, a to byla chyba. Moře tam bude i zítra.
A nakonec: nemusíte stihnout obojí. Naše první cesta přes průsmyk byla honička s cílem dojet do Himary „ještě před setměním“, takže jsme vlastně jen projeli něčím krásným a mysleli přitom na check-in. Radši zůstaňte nahoře, dejte si jehněčí v horské restauraci, nechte telefon v autě a půl hodiny jen koukejte dolů na moře. Nejlepší část Llogary se nefotí, ta se dá jenom postát.
Časté otázky k Llogara Pass
Jak vysoko je Llogarský průsmyk?Sedlo leží ve výšce 1 027 metrů nad mořem. Silnice sem stoupá prakticky od hladiny moře, takže převýšení nasbíráte na krátkém úseku. Nejvyšší hora nad průsmykem, Maja e Çikës, měří 2 045 metrů.
Platí se v Llogarském tunelu mýtné?K 18. 7. 2026 se nevybíralo. Poplatek byl schválen v dubnu 2026 ve výši 250 lek (asi 66 Kč) za osobní auto jednosměrně a 500 lek (asi 132 Kč) tam a zpět, ale spuštění nebylo oficiálně oznámeno. Mějte pro jistotu hotovost v lecích. Stará silnice přes sedlo je zdarma.
Je stará silnice přes Llogaru po otevření tunelu ještě průjezdná?Ano, zůstala otevřená a bezplatná. Tunel ji jen obchází. Pozor ale na navigaci, ta ve výchozím nastavení nabízí rychlejší tunel, takže si trasu před vyjetím zkontrolujte na mapě.
Je průsmyk nebezpečný na řízení?Silnice je asfaltová a udržovaná, ale úzká, strmá a plná serpentin. Nebezpečná je hlavně v noci, v mlze a v zimě, kdy sem padá sníh. S větším nebo neznámým autem počítejte s delším časem. Kdo si na hory netroufá, má tunel.
Dá se na Llogaru dostat bez auta?Dá, autobusy a furgony mezi Vlorou a Sarandou přes průsmyk jezdí, stejně jako spoje z Tirany do Himary. Dopravci ale nezveřejňují, jestli konkrétní spoj pojede sedlem, nebo tunelem, takže se zeptejte řidiče. Druhá možnost jsou celodenní výlety z Vlory a z riviérových měst.
Kolik času si na Llogara Pass vyhradit?Samotný přejezd zvládnete za půl hodiny, ale se zastávkami na vyhlídkách počítejte s hodinou až dvěma. S obědem v horské restauraci nebo krátkou procházkou po parku z toho snadno bude půl dne.
Kdy je na Llogaře nejlépe?Podle nás květen, červen, září a říjen. Jsou nejlepší na chůzi, výhled bývá čistý a nahoře není plno. V červenci a srpnu je na vyhlídce nával a problém zaparkovat, v zimě se počítá se sněhem a mlhou.
Je nahoře chladno i v létě?Ano, a lidi to pravidelně zaskočí. V tisíci metrech bývá o několik stupňů chladněji než dole na pláži a k tomu fouká od moře. I v srpnu si nechte v autě mikinu nebo bundu.
Vyplatí se spát nahoře v parku, nebo dole u moře?Záleží, co od dovolené chcete. Nahoře je ticho, les, chladné noci a horská kuchyně, ale k moři musíte autem. Dole v Dhërmi a Himaře máte pláž za rohem, zato v sezoně ruch a vyšší ceny. Když máte jen jednu noc, doporučujeme nahoru, dolů se dostanete kdykoliv.
Dá se na Llogaře létat na paraglidu?Ano, Llogara patří k nejlepším paraglidingovým místům v Albánii. V sezoně tu funguje několik agentur s tandemovými lety, startuje se u sedla a přistává se dole u pláží kolem Palasy. Konkrétní ceny a termíny si ověřte přímo u agentury, mění se.
Kam dál
- Co vidět v Albánii: 35 nejzajímavějších míst (náš velký přehled celé země)
- Vlora (nejbližší velké město na severní straně průsmyku)
- Kam do Albánie k moři
- Ksamil, albánské Maledivy
- Berat, město tisíce oken
- Jaká je v Albánii bezpečnost
Potřebujete pomoct s cestováním?
-
Ubytování 🏨
Vyberte si to nejlepší ubytování, ať už jste kdekoliv, přes Booking.com. -
Půjčení auta 🚗
Auto si snadno najdete přes Booking.com, kde máte často slevu díky ubytování, nebo Rentalcars.com, kde porovnáte nabídky většiny půjčoven. -
Zážitky 🎟️
Přes GetYourGuide.com si vyberete z nejrůznějších výletů i zážitků po celém světě, navíc se zrušením zdarma do 24 h předem.
